15 C 349/2025-20 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 11. 6. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , smlouvu o úvěru č. 9103323364, na základě které jí právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 6. 2024 poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 89 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách s konečnou splatností 11. 6. 2028. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednaný ve výši 87,51 % ročně. Úvěruschopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena zejména fotokopii originálu platného osobního dokladu, doklady o příjmu (výplatní listy či případně výpisy z bankovního účtu žalovaného) a dalšími doklady a informacemi požadovanými právní předchůdkyní žalobkyně. Současně právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v registrech SOLUS a NRKI, o čemž pořídila příslušný záznam. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, úvěr byl ke dni 15. 10. 2024 zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila 13 440 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaná neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. Podáním doručeným soudu dne 13. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu co do částky 6 720 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši z částky 6 720 Kč ode dne 16. 10. 2024, soud v tomto rozsahu dle § 96 o.s.ř. řízení zastavil.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.5. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 11. 6. 2024 prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. 9103323364, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 89 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit formou 48 měsíčních splátek ve výši 6 720 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 87,51 % p. a. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 322 560 Kč, RPSN 216,37 (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. 9103323364, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. 9103323364, dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru č. 9103323364 ze dne 11. 6. 2024, splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. 9103323364).8. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uvedla, že je svobodná, zaměstnaná u Městského soudu v Praze, Spálená 6/2, Praha na dobu neurčitou s příjmem 21 152 Kč měsíčně. Náklady na bydlení jsou 6 008 Kč, spoření 500 Kč (zjištěno z hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI, záznamu z registru SOLUS, výpis z účtu – potvrzení o mzdě, o výplatě nemocenské, kopie občanského, , pracovní smlouvy na č. l. 41-42 spisu).9. Dne 11. 6. 2024 zaslala žalobkyně na účet žalované č1830626015/3030 pod v.s. , var. symbol, (č. smlouvy) částku 89 000 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru).10. Ke dni 15. 10. 2024 žalobkyně úvěr žalované zesplatnila, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne 15. 10. 2024, a vyzvala ji k okamžitému uhrazení částky v celkové výši 109 536 Kč (prokázáno oznámením ze dne 15. 10. 2024).11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025)12. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 5. 4. 2025. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila nejpozději do 3 dnů (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2025).13. Ostatní provedené listinné důkazy soud nehodnotil a nevyvozoval z nich žádné skutkové ani právní závěry, neboť to bylo pro posouzení věci nadbytečné. Na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro své rozhodnutí.14. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně vyplatila žalované na její bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 89 000 Kč, které měla žalovaná vrátit formou 48 měsíčních splátek, úrok byl sjednán ve výši 87,51 % p. a. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 322 560 Kč, RPSN 216,37 %. Protože žalovaná i přes výzvy žalobkyně nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 15. 10. 2024 zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 6 720 Kč.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovaným v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.22. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází vešk