Obvodní soud pro Prahu 5 17 C 238/2026-29 – Osvojení

Navrhovatelé v podání doručeném soudu 22. 7. 2026 požádali o uznání cizího rozhodnutí – rozhodnutí o osvojení ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , vydané Rodinným soudem v , jméno FO, , Spojené království Velké Británie a Severního Irska, kterým bylo nezletilé dítě , Anonymizováno, , současné jméno , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, v , jméno FO, , osvojeno navrhovateli (dále také jen „Rozhodnutí o osvojení“), na území České republiky, a to zvláštním rozhodnutím dle § 16 odst. 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Uvedli, že jsou splněny všechny formální náležitosti pro uznání cizího rozhodnutí. Navrhovatelé jsou manželi, vztah mezi nimi, jako osvojiteli, a nezletilým dítětem, jako osvojencem, je takový, jaký je mezi rodičem a dítětem. Osvojení je v nejlepším zájmu dítěte, neboť dítě bude žít a vyrůstat v úplné rodině.2. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených navrhovateli, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:3. Navrhovatel je státním občanem České republiky. Navrhovatel je od , datum, ženatý (lustrace v ISZR na č.l. 20).4. Navrhovatelé uzavřeli dne , datum, manželství (opis oddacího listu na č.l. 7).5. Dne , datum, bylo vydáno rozhodnutí, kterým soud rozhodl, že dítě, , Anonymizováno, , je navrhovateli osvojeno. Soud shledal, že dítě se narodilo , datum, a potvrdil, že byla splněna podmínka, pro kterou může být vydáno rozhodnutí o osvojení dítěte. Budoucí jméno dítěte je , jméno FO, (Rozhodnutí o osvojení včetně překladu do českého jazyka na č.l. 8-14).6. Na základě Rozhodnutí o osvojení bylo dne , datum, vydáno osvědčení Úřadu hlavní matriky Anglie a Wales, které dokládá zápis v registru osvojených dětí. Dítě, , jméno FO, , narozené , datum, . Jako osvojitelé jsou uvedeni navrhovatelé (ověřený opis zápisu včetně předkladu do českého jazyka na č.l. 15-19).7. Předložený stejnopis uznávaného Rozhodnutí o osvojení včetně vydaného osvědčení, byl ověřen v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin sjednanou dne , datum, v Haagu a uveřejněnou pod číslem 45/1999 Sb.8. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že na základě Rozhodnutí o osvojení bylo nezletilé dítě, Maksim DOMALEVSKIJ, později jménem , jméno FO, , narozené , datum, , osvojeno sezdanými navrhovateli.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:10. Podle § 4 ZMPS ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto použití zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu.11. Podle § 16 ZMPS cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení (odst. 2). Cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení (odst. 3). Ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného (odst. 4).12. Obvodní soud pro Prahu 5 je místně příslušným ve smyslu § 16 odst. 4 ZMPS, neboť v jeho obvodu se nalézá bydliště navrhovatele. Soud věc v souladu s citovaným ustanovením rozhodl bez nařízení jednání.13. Podle § 60 odst. 1 ZMPS rozhodovat ve věcech osvojení přísluší českým soudům, je-li osvojitel státním občanem České republiky. Jsou-li osvojitelé manželé, postačí, je-li státním občanem České republiky jeden z nich.14. Podle § 63 odst. 1 ZMPS jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 4.15. Zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí o osvojení uznává bez dalšího řízení, tedy pro uznání rozhodnutí o osvojení je obligatorní rozhodnutí soudu vydané v uznávacím řízení dle ustanovení § 16 odstavce 2 ZMPS.16. Podle § 795 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.17. Podle § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.18. Podle § 799 o. z. osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem (odst. 1). Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře (odst. 2).19. Podle § 800 o. z. osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů, nebo se osvojitelem může stát také partner, je-li rodičem dítěte druhý z partnerů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči (odst. 1). Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako společní osvojitelé (odst. 2).20. Podle § 801 o. z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující.21. Podle § 802 o. z. osvojit lze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.22. Podle § 803 o. z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.23. Podle § 832 o. z. dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého rodiče, má postavení společného dítěte manželů; jinak má postavení dítěte osvojitele (odst. 1). Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost (odst. 2).24. Uznání rozhodnutí spočívá v tom, že se cizímu rozhodnutí přiznávají tytéž právní účinky, jako by šlo o rozhodnutí tuzemské. Důsledkem uznání je takový právní stav, jaký by nastal, pokud by o téže věci bylo shodně rozhodnuto tuzemským orgánem.25. Navrhovatel je občanem České republiky a byl českým občanem i v době vydání Rozhodnutí o osvojení. Podle ustanovení 63 odst. 1 ZMPS se uznávají cizí rozhodnutí o osvojení na území České republiky, jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznání se nepříčí veřejnému pořádku, nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Jedná se o speciální ustanovení, jež se použije namísto obecné úpravy podmínek pro uznání zakotvených v § 15 ZMPS a které zužuje okruh podmínek, resp. důvodů pro odepření uznání na tři oblasti: a) rozpor s veřejným pořádkem; b) rozpor s výlučnou pravomocí českých soudů a c) rozpor osvojení s hmotněprávními ustanoveními českého práva.26. Uznání Rozhodnutí o osvojení navrhovateli se nepříčí veřejnému pořádku v České republice v žádném směru, nijak neodporuje českým právním předpisům. Definice veřejného pořádku není žádnou právní normou explicitně stanovena, nicméně judikatura dovodila, že veřejný pořádek lze definovat jako normativní systém, na němž je založeno fungování společnosti v daném místě a čase a jenž v sobě zahrnuje ty normy právní, politické, mravní, morální a v některých společnostech i náboženské, které jsou pro fungování dané společnosti nezbytné. Soud tak má za to, že uznání rozhodnutí o osvojení se veřejnému pořádku nepříčí, jelikož se jedná o osvojení nezletilé osoby manželi, což je řízení upravené i českým právním řádem a jehož základní podmínky jsou dlouhodobě neměnné. Osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva, jmenovitě podle ustanovení citovaných ustanovení občanského zákoníku (viz body 15 - 22 odůvodnění).27. Rozhodnutí o uznání rozhodnutí o osvojení v České republice nebrání ani výlučná pravomoc českých soudů, jelikož nejde o osvojení nezletilého, který je státním občanem České republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt dle ust. § 60 ZMPS.28. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že došlo k osvojení navrhovateli, kteří jsou manželé, přičemž navrhovatel je českým státní občan, a to uznávaným Rozhodnutím o osvojení. Na tento skutkový stav soud aplikoval shora citovaná ustanovení ZMPS ve spojení s o. z. a ze všech uvedených důvodů soud návrhu na uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení vyhověl (výrok I).29. Pokud jde o náklady řízení (výrok II), ze spisu nevyplynulo, že by některému z účastníků vznikly náklady, jejichž náhradu by bylo možné přiznat vůči jinému účastníkovi. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).