28 C 26/2026-58 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zd. soudu dne 5. 1. 2026 domáhala zaplacení částky ve výši 417 458,50 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 0000682814 uzavřené mezi žalobkyní a 1. žalovanou dne 6. 5. 2025. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout 1. žalované úvěr do výše 320 000 Kč pro účely podnikání, a 1. žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 6-ti měsíčních splátkách zahrnující splátku jistiny, smluvního úroku a poplatku za správu úvěru ve výši 249 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 3 % měsíčně. 2. žalovaná ručí za pohledávky 1. žalované na základě dohody o zajištění závazku ručením ze dne 6. 5. 2025 v případě, že 1. žalovaná nezaplatí řádně a včas. Žalovaná č.1 nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila. Žalobkyně po žalovaných 1,2 požaduje úhradu dlužné jistiny, smluvního úroku, poplatků za správu úvěru, upomínek, smluvního úroku z prodlení a smluvní pokuty. Žalobkyně žalované k úhradě žalované částky vyzývala, žalované však neuhradily ničeho.2. Žalovaná č. 1 se vyjádřila k žalobě tak, že dlužnou částku nesporovala, úhradě dlužné částky se dle svých tvrzení nebrání. Žalovaná č. 1 navrhla splácení dlužné částky ve splátkách. Žalovaná č. 2 se k žalobě nevyjádřila.3. Žalované 1,2 se k nařízenému ústnímu jednání soudu nedostavily, žalovaná č. 1 pouze v den konání jednání soudu prostřednictvím e-mailu zaslala omluvu, ze zdravotních důvodů na straně jednatele, tato skutečnost však nebyla soudu nijak osvědčena; e-mail navíc nebyl opatřen elektronickým podpisem. Uvedeným e-mailem navíc jednatel žalované č. 1 uvedl, že omlouvá i účast žalované č. 2, přičemž uvedl, že ji v tomto řízení zastupuje. Zdravotní důvody uváděné v omluvě jednak nebyly soudu osvědčeny, navíc omluva byla podána opožděně, a k omluvě žalované č. 2 soud nemohl přihlédnout, neboť soud neeviduje žádnou plná moc, kterou by žalovaná č. 2 zmocnila jednatele žalované č. 1 v tomto řízení. Soud proto nemohl vyhodnotit zaslaný e-mail jako omluvu žalovaných, a proto jednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaných dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Jak opakovaně judikoval Městský soud v Praze (srov. např. rozhodnutí 14 Co 426/2002, ale i 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ustanovení § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy.5. Protože žalované nevyužily možnosti se k nařízenému ústnímu jednání soudu dostavit, a zabránily tak soudu, aby jim mohlo být poskytnuto příslušné poučení, nezbylo soudu než vycházet ze skutkových tvrzení a důkazů, které ve věci předložila žalobkyně a skutkových tvrzení předložených žalovanými.6. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“ ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.7. V řízení byl provedeným dokazování prokázán následující skutkový děj:8. Žalobkyně uzavřela se žalovanou č. 1 dne 6. 5. 2025 smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalované č. 1 čerpat úvěr pro účely podnikání ve výši 320 000 Kč. Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbou ve výši 3 % měsíčně. Žalovaná č. 1 se zavázala splatit úvěr v 6-ti měsíčních splátkách zahrnující splátku jistiny, smluvního úroku a poplatku za správu úvěru ve výši 249 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro poskytování podnikatelských úvěrů. V době uzavření úvěrové smlouvy byla jednatelkou žalované č. 1 žalovaná č. 2 (prokázáno smlouva o úvěru ze dne 6. 5. 2025)9. Žalovaná č. 2 se ručitelským prohlášením učiněným dne 6. 5. 2025 zavázala žalobkyni, že uspokojí pohledávku žalované č. 1 vzniklé z úvěrové smlouvy, a to ve výši 320 000 Kč včetně jejího příslušenství a případných smluvních sankcí a dalších nároků a provizí (prokázáno ručitelským prohlášením ze dne 6. 5. 2025)10. Žalobkyně se žalovanými jednala o smírném vyřešení sporu, žalovaná č. 1 navrhovala splatit dlužné částky ve splátkách od počátku června 2026, žalobkyně navrhovala splátky od dubna téhož roku. (prokázáno e-mailovou komunikací ze dne 17. 3. 2026)11. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu:12. Žalobkyně a žalovaná č. 1 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované č. 1 úvěr ve výši 320 000 Kč. Žalovaná č. 1 se zavázala poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek spolu s dohodnutým smluvním úrokem a poplatkem za správu úvěru ve výši 249 Kč. Žalovaná č. 2 převzala ručení za dluhy žalované č. 1 ze smlouvy o úvěru. Žalovaná č. 1 jistinu úvěru společně s úrokem nezaplatila, což ostatně v řízení nijak nesporovala, naopak opakovaně uvedla, že vzniklý závazek nesporuje a hodlá uhradit. Žalovaná č. 2 se k žalobě po celou dobu trvání řízení nevyjádřila.13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:14. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2018 o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.16. Podle § 1873 odst. 1 o.z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla uzavřena smlouva o úvěru dle cit. ustanovení o.z., podle níž žalobkyně poskytla žalované č.1 úvěr ve smyslu § 2395 o. z. ve výši 320 000 Kč, který se žalovaná č. 1 zavázala dle sjednaných podmínek splácet. Žalovaná č. 2 se zavázala ručitelským prohlášením uspokojit dluh žalované č. 1, pokud žalovaná č. 1 svůj dluh nesplní. Zatímco žalobkyně žalované č. 1 sjednanou částku poskytla, což žalované nesporovaly, žalovaná č. 1 porušila podmínky poskytnutí úvěru, který řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou č. 1 k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná č. 1 dlužnou částku neuhradila a ocitla se tak v prodlení ve smyslu § 1968 o. z., v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok domáhat se po žalovaných zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou. Žalobkyně vyzvala žalovanou č. 1, a žalovanou č. 2 jako ručitele k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalované 1,2 svoji povinnost uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím dosud nesplnily, soud jim tuto povinnost uložil. (výrok I.)19. O příslušenství soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s vyměřeným soudním poplatkem ve výši 16 699 Kč a dále ná