Obvodní soud pro Prahu 5 8 C 183/2026-16 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené se společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a tato společnost nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalované vyplatila převodem z účtu na bankovní účet žalované. Platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalobkyně požaduje vrácení částky ve výši , částka, . Pohledávka žalobkyně se skládá z jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, (0,1 % p. d. z částky ohledně níž je žalovaná v prodlení). Žalovaná uhradila na svůj dluh částku ve výši , částka, . Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní výzvu. Žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání., právnická osoba, řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CAMEBOGO, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši , částka, , přičemž žalovaná se takto čerpané prostředky zavázala splácet spolu s příslušenstvím, a to spolu s úrokem ve výši 40,00 % p. m., RPSN bylo 5 514 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. CAMEBOGO). Žalovaná nedostála svým povinnostem a nesplácela poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku ve výši , částka, . Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Podle 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 480 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru žalované nejvýše 8,90 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).12. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 480 % ročně. Výše takového úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy padesát třikrát. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik zřejmý, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).13. Soud tak dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru č. CAMEBOGO ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celou smlouvu, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání její jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši , částka, poskytla a z této částky vrátila žalovaná částku , částka, . V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaná plnila cokoli nad rámec tvrzení žalobkyně. Co do výše jistiny, tedy co do částky , částka, se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila, žalobkyně má proto nárok na zaplacení uvedené částky, jak je uvedeno ve výroku I. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky , částka, bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne , datum, (ode dne po doručení žaloby žalované), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena dle zákona (§ 160 odst. 1 o.s.ř.)16. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky , částka, , včetně příslušenství, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož i ujednání o úroku z úvěru a smluvní pokutě byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.17. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši , částka, dle Položky č. , hodnota, odst. 1 písm. c) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „Sazebník“), přičemž v řízení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, a proto soud žalobkyni v souladu s Položkou 2 odst. 3 a Položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku, doměřil , částka, k doplacení na soudním poplatku (výrok III.). Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 o.s.ř.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku I., žalovaná v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Úspěch/neúspěch účastníků je tak v zásadě srovnatelný, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).