19 C 88/2020-137 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 3. 3. 2020 domáhala po žalovaném placení výživného nerozvedené manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně a zároveň žádala soud o vydání předběžného opatření, jímž bude žalovanému uloženo přispívat žalobkyni na výživném až do rozhodnutí ve věci samé částkou 3 000 Kč měsíčně. Nárok na výživné odůvodnila žalobkyně tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno 11. 1. 2008, v letech 2013 – 2015 se účastníkům narodili dva synové. Manželství dosud trvá, avšak účastníci spolu od července 2019 nežijí ve společné domácnosti, ani nehospodaří, když žalovaný se v té době odstěhoval ke své přítelkyni [jméno] [příjmení] [příjmení] a tam bydlí dosud. [ulice] domácnost účastníků se nacházela do konce července 2019 na adrese [adresa] (dále i jen„ byt [část obce]“), v bytě, který je ve vlastnictví bratra žalovaného [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného]. V červenci 2019 bratr žalovaného jako vlastník bytu po dohodě se žalovaným odvolal souhlas s užíváním bytu, ve kterém se rodinná domácnost nacházela, na konci července 2019 tak byla žalobkyně z finančních důvodů nucena se svými dvěma syny odstěhovat mimo Prahu do [obec], kde s nezletilými dosud žije. V souvislosti s přestěhováním z [obec] do [obec] musela ukončit v [obec] zaměstnání a najít si zaměstnání nedaleko svého bydliště na zkrácený úvazek z důvodu péče o dvě nezletilé děti bez pravidelné pomoci prarodičů. Ke svým poměrům žalobkyně uvedla, že na nákladech na bydlení v [obec] vynakládá měsíčně částku 8 000 Kč, náklady na jídlo činí přibližně 5 000 Kč, přitom žalovaný přispívá od srpna 2019 na oba nezletilé syny částkou 4 000 Kč měsíčně, žalobkyně je tak odkázána na pravidelnou finanční pomoc svých rodičů. Ke svým výdělkovým poměrům žalobkyně uvedla, že po ukončení práce v [obec] v září 2019, byla v říjnu 2019 nezaměstnaná, pobírala toliko podporu v nezaměstnanosti, od listopadu 2019 do ledna 2020 byla zaměstnána v [obec] na poloviční úvazek s čistou mzdou 10 000 Kč, žalobkyně byla nucena tuto práci ukončit kvůli vyžadovaným přesčasům, práci tak nebylo možné skloubit s péčí o malé děti. Od 1. 2. do 7. 6. 2020 byla žalobkyně zaměstnána v [obec] jako řidič u společnosti [právnická osoba] dle pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou 6ti měsíců s pracovním úvazkem 25 hodin týdně a hrubou mzdou 11 125 Kč měsíčně, kdy čistá mzda by měla činit přibližně částku 9 700 Kč měsíčně. V době uzavření mateřské školy od 16. 3. do 25. 5. 2020 žalobkyně byla doma s dětmi (OČR) a pobírala ošetřovné. Pracovní poměr byl skončen zaměstnavatelem ve zkušební době (prodloužené kvůli OČR) z důvodu poklesu příjmů zaměstnavatele v důsledku opatření proti koronaviru. Od 7. 6. do 12. 6. 2020 pobírala žalobkyně nemocenské. Od 13. 6. 2020 je v evidenci uchazečů na úřadu práce a až do rozhodnutí soudu se jí přes veškeré úsilí nepodařilo z důvodu koronavirové krize najít v [obec] či [obec] pracovní uplatnění, které by dokázala skloubit s péčí o dvě malé děti. Žalobkyně kvůli špatné finanční situaci nabízela žalovanému, aby prodali podíl na jednotce garáže v [obec a číslo] [část obce], se kterým je spojeno užívání parkovacího stání č. 2020, které ani jeden nevyužívají. Žalovaný však na nabídku žalobkyně nereagoval. Po vydání předběžného opatření soudem začal žalovaný počínaje březnem 2020 hradit žalobkyni soudem uložené výživné ve výši 3 000 Kč. Na výživném pro nezletilé syny žalovaný od srpna 2019 do února 2020 platil pro oba nezletilé 4 000 Kč měsíčně. Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č.j. 6 Nc 53/2019-151 žalovanému uložil povinnost platit na obě děti výživné ve výši 7 000 Kč a dále nedoplatek na výživném ve výši 1 300 Kč měsíčně. Od března 2020 tak žalovaný platil na děti běžné výživné 7 000 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném 1 300 Kč, od června však žalovaný výživné na děti neplatí řádně. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. 96 Co 63/2020-282 ze dne 25. 6. 2020 zvýšil výživné pro nezletilého [jméno] na částku 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný je tak povinen platit k rukám žalobkyně platit výživné na oba nezletilé ve výši 7 500 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném na oba nezletilé ve výši 28 300 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, což však nečiní, i když výrok o běžném výživném nabyl právní moci dne 10. 8. 2020 a vykonatelnosti dne 24. 2. 2020 a výrok o splátkách nedoplatku 2 000 Kč je vykonatelný od 16.9.2020. V červnu 2020 zaplatil žalovaný na výživném pro oba nezletilé pouze 1 300 Kč, v červenci pouze 2 000 Kč, v srpnu 4 500 Kč a v září 5 500 Kč. Žalobkyně poukazovala na šetření poměrů účastníků prováděné Okresním soudem v Lounech v opatrovnickém řízení, k poměrům žalovaného žalobkyně tvrdila, že je vysokoškolsky vzdělaným stavebním inženýrem, zaměstnaným na plný úvazek jako stavební technik u [právnická osoba] – [anonymizováno], spol. s.r.o., má k dispozici služební vůz, neplatí náklady na pohonné hmoty. Uvedla, že z důvodu daňové optimalizace zaměstnavatele je skutečný příjem žalovaného výrazně vyšší než příjem přiznávaný, z doby společného soužití je žalobkyni známo, že měsíční příjem žalovaného se pohyboval kolem 30 000 Kč Vedle toho je žalovaný společníkem v projektové společnosti, pro kterou pracuje jako autorizovaný inženýr a dále má živnostenské oprávnění v oboru grafické práce, kresličské práce a inženýrská činnost v investiční výstavbě. Okresní soud v Lounech při rozhodování o vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilým dětem nevycházel z tvrzeného příjmu žalovaného 12 000 Kč měsíčně, když takový příjem nepovažoval za adekvátní dosaženému vzdělání a výdělkovým možnostem žalovaného, a při stanovení výše výživného vyšel z čistého příjmu otce ve výši 27 000 Kč měsíčně, když vzal v úvahu statistické údaje o průměrných příjmech pro profesi stavební technik. Žalovaný nárok žalobkyně na výživné neuznal, a to ani částečně. Namítal, že nárok je postavený na nepravdivých skutkových tvrzeních a je zneužitím práva rozporným s dobrými mravy. K okolnostem ukončení společného soužití účastníků v bytě na adrese [adresa], [ulice a číslo], žalovaný uvedl, že žalobkyně spolu s dětmi byt opustila v srpnu 2019. Nebyl to žalovaný, kdo se ze společné domácnosti odstěhoval, a už vůbec ne přímo k paní [jméno] [příjmení] [příjmení], která byla v té době pouze dobrou známou žalovaného, když vztah žalovaného s ní se rozvinul teprve později. Žalobkyně přitom dle žalovaného opuštění společné domácnosti vedené účastníky v bytě [část obce] připravovala a plánovala, o čemž svědčí to, že již dne 17. 7. 2019 bez vědomí a souhlasu žalovaného odhlásila obě nezletilé děti z adresy jejich bydliště v bytě [část obce] a přehlásila je na adresu [adresa žalobkyně]. Z uvedeného dle žalovaného plyne, že žalobkyně svůj odchod ze společné domácnosti již delší dobu plánovala a že domácnost i s dětmi opustila bez vědomí a souhlasu žalovaného (ze dne na den). Žalovaný dále namítal, že žalobkyně se sama připravila o významný zdroj příjmů se zaměstnání v [obec] tím, že ukončila pracovní poměr s Českou správou sociálního zabezpečení v roce 2019 a odstěhovala se spolu s dětmi bez vědomí žalovaného do [obec]. Příjem žalobkyně z pracovního poměru u ČSSZ v roce 2019 činil v průměru 19 000 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně přitom měla v [obec] své zázemí, tj. rodinu, přátelé, známé, a v té době i relativně dobře placené a stálé zaměstnání. Ukončením zaměstnání a odstěhováním do [obec] se žalobkyně sama vzdala relativně slušného a stálého příjmu, s nímž by byla zcela jistě schopna vést v [obec] samostatnou domácnost bez žalovaného. Až přestěhováním do [obec] se naopak sama žalobkyně vzdala možnosti setrvat ve stávajícím slušném zaměstnání, případně si najít jiné zaměstnání v [obec], kde je nízká průměrná nezaměstnanost. Žalobkyně dále v řízení o péči o nezletilé bezdůvodně odmítla rozšíření režimu péče pro žalovaného coby otce a odmítala děti do péče žalovanému předávat. Tím žalobkyně dle žalovaného„ maximalizovala“ výši vyživovací povinnost otce stanovené soudem, přestože /dle žalovaného/ dobře věděla, že v důsledku covidové krize po březnu 2020 velice pravděpodobně klesnou jeho reálné příjmy natolik, že nebude schopen hradit výživné na nezletilé syny v jí navrhované výši, resp. ve výši stanovené soudem. Žalovaný tvrdil, že pokud by měl možnost stýkat se s nezletilými syny častěji a v širším rozsahu, než stanovil soud, peněžitá vyživovací povinnost uložená mu rozsudkem soudu by nedosahovala stávající, pro otce zcela neudržitelné výše, kterou není schopen platit. Konečně spatřoval žalovaný rozpor požadavku na výživné s dobrými mravy ve skutečnosti, že žalobkyně vůči němu zahájila exekuční řízení k vymožení nedoplatek na výživném nezletilých, které žalovaný nebyl schopen ze stávajícího příjmu v plné výši hradit. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že jeho příjem z pracovního poměru u [právnická osoba] - promont, spol. s r.o., se za poslední dobu prakticky nezměnil a stále dosahuje částky nepřesahující 13 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný se snažil plnit vyživovací povinnost uloženou soudem řádně a včas, ale nebyl