11 C 10/2020-90 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se podanou žalobou dne 10. 1. 2020, ve znění její změny učiněné podáními ze dne 8. 10. 2020, 29. 10. 2020 a 20. 11. 2020, a po částečném zpětvzetí žaloby, domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost písemně se omluvit žalobci ve znění, uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, a dále mu zaplatit částku v souhrnné výši 100 000 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkové újmy, jež mu měly být způsobeny nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím v tom, že [anonymizováno] hodnocení žalobce za rok 2017 proběhlo v rozporu s právními předpisy (dále také jen„ služební hodnocení 2017“), a projevující se ve snížení důstojnosti žalobce a zpochybnění jeho odborné kompetence příslušníka [anonymizována dvě slova]. Ke specifikaci peněžitého zadostiučinění 100 000 Kč žalobce v podání ze dne 8. 10. 2020 uvedl, že tato představuje v rozsahu částky 25 000 Kč náhradu za urážlivá tvrzení žalované v rámci vypořádání námitek, v rozsahu částky 25 000 Kč náhradu za časovou a psychickou náročnost věnovanou žalobcem procesní obraně, v rozsahu částky 25 000 Kč náhradu za chování odvolacího služebního orgánu žalované (zpochybňování odborné kompetence žalobce) a v rozsahu zbylé částky 25 000 Kč náhradu za negativní dopady jednání žalované na kariéru žalobce. Dle žalobních tvrzení vykonává žalobce službu [anonymizováno] z [anonymizováno] a jeho služební poměr se řídí [ustanovení pr. předpisu], o [anonymizováno] z [anonymizováno], ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“), přičemž za rok 2017 na něj nebylo žalovanou řádně zpracováno služební hodnocení, které má zásadní vliv na kariérní a platovou oblast žalobce. Skutečnost, že služební hodnocení proběhlo v rozporu s právními předpisy, konstatoval ministr obrany ve svém rozhodnutí ze dne 15. 1. 2019, čj. [anonymizováno] [číslo], vydaným v přezkumném řízení k podnětu žalobce o přezkoumání personálního rozkazu [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [ulice] ČR (dále jen„ NGŠ ČR“) ze dne 5. 11. 2018, čj. [anonymizováno] [číslo], jímž byl potvrzen personální rozkaz ředitele sekce rozvoje sil MO o stanovení služebního platu žalobce ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo], proti kterému podal žalobce dne 30. 7. 2018 odvolání. V odvolání žalobce podrobně popsal, v čem spatřuje protiprávnost jeho služebního hodnocení 2017, přičemž Ministr obrany v uvedeném rozhodnutí z 15. 1. 2019 konstatoval, že hodnotitel ani jeho nadřízený si neopatřili podklady o výkonu služby žalobce za období leden až červenec 2017, v důsledku čehož rozhodli o zamítnutí námitek žalobce proti služebnímu hodnocení nepřípustným způsobem. Tento nesprávný úřední postup při služebním hodnocení 2017 založil odpovědnost státu za újmu podle zákona č. 89/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Dle přesvědčení žalobce bylo cílem služebního hodnocení 2017 jeho kariérní poškození, kdy již od začátku roku 2016 žalobce pociťoval na svoji osobu ze strany služebních orgánů žalované tlak, který začal poté, co kritizoval služební orgány za nedodržování právních a vnitřních předpisů, což se projevilo i v podstatném zkrácení služby žalobce na zahraničním pracovišti v roce 2017 z tří na dva roky, a jeho následném přeložení na nižší stupeň [anonymizována dvě slova] ke dni 1. 4. 2018. Zvrácení výsledku služebního hodnocení stálo žalobce čas, který mohl věnovat rodině nebo svým koníčkům, a dlouhodobá snaha žalobce o nápravu byla náročná i psychicky, neboť až do dne 16. 1. 2019 žalobce pociťoval ze strany služebních orgánů snahu záležitost bagatelizovat, všechny vznesené námitky bezdůvodně odmítat a bránit spravedlivému vyřešení věci. Další složku požadovaného zadostiučinění žalobce dovodil z obsahu textu Zamítnutí námitek vznesených proti závěrům služebního hodnocení ze dne 14. 2. 2018, jímž byly vypořádány žalobní námitky proti služebnímu hodnocení bez jakýchkoli podkladů, přičemž se v něm uváděly nepravdivé informace, které se mnohdy dotýkaly žalobcova práva na ochranu osobnosti. Ve vypořádání námitek nadřízený hodnotitele uvedl o žalobci nepravdivé informace, na jejich základě mu vznikla nemajetková újma nejen tím, že se ho jejich nepodložený a nepravdivý obsah hluboce dotkl, ale i tím, že s textem měli možnost seznámit se personální pracovníci, oprávněné úřední osoby při vedení následných správních řízení i další osoby, čímž nepochybně mohlo dojít ke snížení důstojnosti žalobce v rámci celého resortu Ministerstva obrany O uvedeném nesprávném úředním postupu žalované se žalobce dozvěděl až dne 16. 1. 2019, kdy mu bylo doručeno zmiňované rozhodnutí ministra obrany ze dne 15. 1. 2019. Intenzita zásahu do práv žalobce byla vysoká a pouhé konstatování porušení práva, případně omluva, se nejeví jako dostačující. Dle žalobce je tudíž namístě rovněž poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Žalobce se dne 10. 7. 2019 obrátil na žalovanou podáním z 26. 6. 2019, kterým požadoval poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem. Do podání žaloby však žalovaná na tuto žádost nereagovala. V replice žalobce nesouhlasil s žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Vyslovil názor, že počátek běhu promlčecí lhůty je nutno vtáhnout nejdříve k datu 16. 1. 2019, kdy mu bylo doručeno a nabylo právní moci uvedené rozhodnutí ministra obrany ze dne 15. 1. 2019, které označilo proces služebního hodnocení 2017 za rozporný s právními předpisy. Subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta byla zastavena po dobu projednávání nároku žalovanou, tj. v době od 10. 7. 2019 do 10. 1. 2020. Nárok žalobce uplatnil u soudu dne 10. 1. 2020, tedy v zachované šestiměsíční lhůtě. Na podporu výše uvedeného názoru o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty žalobce rozsáhle argumentoval. Zejména akcentoval, že byť je služební hodnocení ve smyslu ust. [ustanovení pr. předpisu] o [anonymizováno] z povolání správním aktem, který nemá povahu rozhodnutí, a představuje tedy úřední postup, neboť hodnotitel vůči hodnocenému vykonává moc svěřenou zákonem, lze v daném případě služební hodnocení označit za kvazirozhodnutí, neboť je výsledkem rozhodovací činnosti. Zamítnutím námitek proti služebnímu hodnocení tento hodnotící proces končí a tímto okamžikem jsou závěry služebního hodnocení závazné pro služební funkcionáře, a to až do doby, dokud nejsou zpochybněny v rámci jiného řízení, k čemuž v daném případě došlo právní mocí rozhodnutí ministra obrany dne 16. 1. 2019 Ani soud v řízení o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup není oprávněn přezkoumávat výsledek rozhodovací činnosti, u kterého se uplatní presumpce správnosti, aniž by předtím byla přezkoumána nesprávnost postupu příslušnými služebními orgány žalované, případně správními soudy v rámci rozhodování ve věcech služebního poměru. Žalobce samozřejmě pociťoval újmu již od okamžiku, kdy byl služebně hodnocen, nicméně žalobu v této věci mohl podat až po té, co ministr obrany deklaroval nesprávný úřední postup žalované. Do této doby žádný nesprávný úřední postup neexistoval, soud si o jeho existenci nemohl sám udělat závěr, a šestiměsíční promlčecí lhůta tak započala svůj běh dne 16. 1. 2019, kdy bylo nezákonné kvazi rozhodnutí z materiálního hlediska zrušeno, čímž byla teprve otevřena možnost domáhat se poskytnutí zadostiučinění. Dle žalobce je tedy nutno při určení počátku běhu promlčecí lhůty postupovat analogicky s případy nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, kde lhůta počíná běžet až dnem, kdy bylo nezákonné rozhodnutí pravomocně zrušeno. Žalobce dále uvedl, že nemajetková újma v příčinné souvislosti s pochybením při zpracování jeho služebního hodnocení za rok 2017 měla trvající charakter, resp. žalobci vzniká až dodnes, neboť se doposud nedočkal omluvy ani jiné kompenzace a musí přihlížet tomu, jak se žalovaná snaží své odpovědnosti vyhnout např. právě vznesením námitky promlčení. Žalobce označil vznesení námitky promlčení za rozporné s dobrými mravy, neboť žalovaná po celou dobu, kdy se žalobce domáhal nápravy, setrvávala na svém stanovisku, že hodnocení proběhlo v souladu s právními předpisy. V podání ze dne 27. 3. 2021 dále namítal, že žalovaná v rámci předběžného projednání vznesený nárok s odkazem na promlčení neodmítla a pokusila se za nesprávný úřední postup omluvit (byť omluva nevyčerpala předmět žádosti). Dle žalobce tímto jednáním fakticky existenci nároku na poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup uznala, což znamená, že promlčecí lhůta s odkazem na občanský zákoník skončí uplynutím 10 let od tohoto uznání. Závěrem žalobce navrhl, aby soud při rozhodování o nákladech tohoto řízení zohlednil, že žalovaná jeho žádost o poskytnutí zadostiučinění nevyřídila v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě. 2. Žalovaná nesouhlasila s podanou žalobou a navrhla její zamítnutí. Potvrdila faktický pr