11 C 121/2016-459 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se podanou žalobou dne 12. 4. 2016, ve znění připuštěných změn a po částečných zastaveních řízení (po poučení soudem o možnosti označit jiné náhradní pozemky vhodné k převodu), domáhal vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] orná půda, v k. ú. [část obce] specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen„ předmětný náhradní pozemek“), a to dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“). Žalobce podal žalobu spolu s dalšími žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dohromady také jako„ původní žalobci“), kteří v průběhu řízení vzali svou žalobu zpět. Žalobce tvrdil, že má vůči žalované právo na bezúplatný převod náhradních pozemků na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělští - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo], přičemž nárok na vydání původně odňatých pozemků byl uplatněn již v roce 1992 (dále také jen„ restituční nárok“). Předmětem restitučního nároku žalobce, po jeho právní předchůdkyni [jméno] [příjmení], byl podíl id. 5/24 na nevydaných pozemcích v k. ú. [část obce]: dle PK parc. [číslo] role o celkové výměře 10 106 m², dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 216 m², dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 7 721 m², dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 3 742 m², dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 69 m² a dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 554 m² (dále jen„ původní nevydané pozemky“), jejichž hodnotu ve výši 418 364,78 Kč, odpovídající podílu id .5/24, stanovil žalobcem zadaný znalecký posudek [číslo] 2014, který následně žalobce zaslal žalované dne 16. 6. 2014, a to poté, co žalovaná sama ocenila podíl žalobce na těchto původních nevydaných pozemcích pouze na celkovou částku 48 400,20 Kč. Původní žalobci uplatňovali náhradu za podíl id. 5/36 ([jméno] [příjmení]) a id. 5/24 ([jméno] [příjmení]) na původních nevydaných pozemcích. Žalobce dle svých tvrzení nikdy neobdržel podklad, podle kterého mu byl restituční nárok stanoven žalovanou na 48 400,20 Kč, zjistil však, že konkrétně původní pozemek dle PK par. [číslo] v k. ú. [část obce] byl oceněn částkou 20 Kč/m2, což žalobce s odkazem na specifikovanou judikaturu považuje za rozporné s oceněním dle příslušné vyhlášky, která stanoví, že za pozemek nacházející se v [obec] vedený v evidenci jako druh pozemku zahrada činí náhrada 250 Kč/m2. Ocenění žalované tak bylo několikanásobně nižší než skutečná hodnota restitučního nároku, čímž žalovaná žalobce poškodila a znevýhodnila oproti jiným oprávněným osobám. Původní žalobci oslovili žalovanou dopisem ze dne 27. 3. 2014 s žádostí o přecenění restitučního nároku, na což žalovaná reagovala dopisem z 16. 5. 2014, ve kterém sdělila, že nehodlá na ocenění nic měnit. Na zaslaný znalecký posudek [číslo] 2014 žalovaná reagovala dopisem z 10. 7. 2014, který je obsahově stejný jako dopis z 16. 5. 2014, následně žalobce vyzval žalovanou k poskytnutí náhradních pozemku dopisem z 27. 8. 2014, avšak ani této výzvě nebylo žalovanou vyhověno. Žalobce s odkazem na rozsáhle konkretizovanou judikaturu uvedl, že liknavost a svévoli žalované dále spatřuje v a) nepřiměřené délce řízení o přiznání nároku žalobce pozemkovým úřadem (celkem 11 let od roku 1992), přičemž jeho restituční nárok nebyl (počítáno do podání žaloby) uspokojen ani po 22 letech, b) nesprávném ocenění původních nevydaných pozemků, čímž byla zmařena možnost účastnit se řádně veřejných nabídek náhradních pozemků, c) nedostatečné kvalitě a kvantitě vyhlašovaných veřejných nabídek, d) upřednostňování převodu půdy ve vlastnictví ČR na osoby odlišné od restituentů. Žalobce dále namítl, že se veřejných nabídek mohl účastnit až po 18. 12. 2014, kdy byl žalovanou jeho nárok zaevidován, avšak nebyl úspěšný, neboť žalovaná vyhodnotila žádost jako neplatnou s odůvodněním, že žalobce nemůže zastupovat stejný zástupce jako jiné restituenty z důvodů střetu zájmů. K převoditelnosti předmětného náhradního pozemku žalobce uvedl, že tento je zemědělským pozemkem ve vlastnictví žalované, nebyla zjištěna překážka, která by bránila jeho převodu do vlastnictví žalobce, a jeho hodnota je nižší než aktuální výše dosud nevypořádaného restitučního nároku žalobce v částce 37 707,18 Kč. 2. Žalovaná nesouhlasila s podanou žalobou a navrhla její zamítnutí. Zpočátku tvrdila, že celková výše restitučního nároku žalobce (jeho podílu na původních nevydaných pozemcích) činí 48 400,20 Kč, a to na základě znaleckého posudku [číslo] který původní nevydané pozemky ocenil podle stavu ke dni jejich odnětí. V průběhu řízení pak přecenila restituční nárok shodně dle požadavku žalobce a rovněž potvrdila, že jeho aktuálně nevypořádaná hodnota činí 37 707,18 Kč Původně návrh žalobce na přecenění odmítala, neboť dle ní nebylo s odkazem na konkretizovanou judikaturu správné oceňovat původní pozemky podle jejich stavu ke dni 24. 6. 1991, proto je oceňovala k době, kdy byly odňaty, tj. kdy vznikla újma. Dále potvrdila, že žalobce se před podáním žaloby účastnil veřejné nabídky náhradních pozemků, namítla však, že po přecenění restitučního nároku se od 1. 8. 2017 již nepokusil o jeho uspokojení cestou účasti ve veřejných nabídkách a dle jejího názoru tak nesplňuje podmínky mimořádného postupu mimo rámec ust. § 11a zákona o půdě. Dle žalované nelze její aktuální postup vůči žalobci hodnotit jako liknavý či svévolný. K předmětnému náhradnímu pozemku uvedla, že je pronajat třetí osobě na základě smlouvy z roku 1995, jeho převodu nebrání žádné zákonné překážky, ovšem jeho výměra (3 179 m2) spolu s již dříve vydanými jinými náhradními pozemky žalobci mnohonásobně převyšuje celkovou výměru nevydaných původních pozemků, resp. výměru odpovídající podílu žalobce (4 668 m2). K tomu odkázala na ust. § 11 odst. 2 zákona o půdě, které před novelizací uvádělo, že oprávněné osobě se převedou pozemky v přiměřené výměře a kvalitě. 3. Vedlejší účastníci na straně žalované vstoupili do řízení z vlastní iniciativy podáním ze dne 30. 1. 2018, doručeným soudu téhož dne, a to ohledně původně zažalovaných náhradních pozemků parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] zahrada, vše v k. ú. [část obce]. Podáním ze dne 29. 9. 2021 z řízení vystoupili s ohledem na to, že pozemky dotčené jejich zájmem již nečiní předmět řízení. Současně požádali o přiznání náhrady nákladů řízení. 4. Po skutkové stránce účastníci učinili nesporným, a to při jednání dne [datum], že hodnota neuspokojeného restitučního nároku žalobce k uvedenému datu činí 44 516,18 Kč. Dále bylo nesporným, že žalobce se od 1. 8. 2017 neúčastnil žádné z veřejných nabídek žalované. Při jednání dne [datum] účastníci učinili nespornou hodnotu předmětného náhradního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v částce 22 118,60 Kč (viz rovněž znalecký posudek [číslo] ze dne [datum]). 5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že dne 14. 12. 1992 uplatnili [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] u Pozemkového úřadu v [obec] nárok na vydání náhrady za pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě, s odůvodněním, že pozemky jsou použité pro komunikaci a zástavbu, tzn. nelze je vydat, přičemž byly převedeny na stát smlouvou uzavřenou dárci v tísni (viz 1x uplatnění nároku dle zák. č. 229/1991 Sb. ze dne [datum]). Dále uplatnili nárok na vydání náhrady za zbývající část pozemku parc. [číslo] pozemku parc [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě s odůvodněním, že pozemky přešly na stát vynuceně, respektive na základě smlouvy uzavřené v tísni (viz 2x uplatnění nároku dle zák. č. 229/1991 Sb. ze dne 14. 12. 1992). Rozhodnutím ze dne [datum] č. j.: PÚ [číslo] Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha, které nabylo právní moci dne 15. 1. 2004, bylo prokázáno, že mimo jiné [jméno] [příjmení] jakožto dědic po [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tzn. oprávněná osoba dle § 4 odst. 4 zákona o půdě, není vlastníkem podílu id. 5/24 k pozemku dle PK parc [číslo] PK parc [číslo] PK parc. [číslo] PK parc [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], neboť tyto pozemky nelze vydat pro jejich zastavění s tím, že jí přísluší náhrada ve formě poskytnutí jiného pozemku dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě, popřípadě finanční náhrada dle § 16 zákona o půdě. Dědicem po [jméno] [příjmení] zemřelé dne 15. 4. 2013, je mimo jiné žalobce (syn [jméno] [příjmení]), který nabyl pohledávku za žalovanou v rozsahu rozhodnutí [číslo jednací], a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 8. 2013, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 8. 2013 (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 8. 2013, č. j. [číslo jednací]). Žalovaná zaevidovala restituční nárok žalobce ke dni