19 C 197/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení na základě návrhu žalobkyně podaného k soudu dne [datum] bylo tvrzení žalobkyně, že žalovaný dne [datum] cestoval na lince městské hromadné dopravy – metrem linkou C provozované žalobkyní a uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Při provedené přepravní kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázal jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný Tarif PID) a neuhradil tak stanovené jízdné. Vznikla mu tak povinnost zaplatit vedle jízdného též přirážku ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez projednání vyslovila již ve svém návrhu ze dne [datum]. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. proto vyzval žalovaného, aby se rovněž vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez projednání. 4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), písemné zdůvodnění tohoto rozsudku je proto vyhotoveno v rozsahu dle § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem, metrem linkou C veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. S žalovaným byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole a bylo mu uloženo zaplatit jízdné 30 Kč, resp. přirážku ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dne [datum], na tuto výzvu žalovaný reagoval až dne [datum], když tohoto dne uhradil částku ve výši 1 530 Kč. 6. V návaznosti na to žalobkyně zaúčtovala uhrazenou částku na úhradu dluhu, a to na úrok z prodlení z jistiny ve výši 30 Kč v částce 1,91 Kč, na jistinu ve výši 30 Kč, na úrok z prodlení z jistiny ve výši 1 500 Kč v částce 95,36 Kč a na jistinu ve výši 1 500 Kč v částce 1 402,73 Kč. Následně vzala podáním ze dne [datum] svou žalobu částečně zpět a o tomto částečném zpětvzetí rozhodl nadepsaný soud usnesením ze dne [datum] tak, že řízení co do jistiny ve výši 1432,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 530 Kč od [datum] do [datum] ve výši 97,27 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 432,73 Kč od [datum] do zaplacení, zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 7. Tím, že se žalovaný při použití dopravního prostředku žalobkyně nemohl prokázat platnou jízdenkou, porušil § 2550 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. U hromadných dopravních prostředků je smlouva o přepravě osob uzavírána konkludentním jednáním, povinností dopravce je provést přepravu řádně a včas, povinností cestujícího zaplatit cenu přepravy. Při nesplnění této povinnosti je cestující povinen zaplatit i zvláštní peněžitou sankci, která má povahu smluvní pokuty a její podmínky a výše se řídí přepravními řády (§ 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění v případě použití autobusové linky, § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. s použitím smluvních přepravních podmínek PID). 8. Z uvedených důvodů soud žalobě co do zbytku jistiny vyhověl včetně požadovaného příslušenství podle § 1970 o. z., jehož výše je v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. (s přihlédnutím k vyúčtování nákladů zástupcem žalobkyně – srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sen. zn. 25 Cdo 5713/2017) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to jako odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu. V souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu soud žalobkyni přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon, to vše navýšené o 21% DPH. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 1 489 Kč. 10. K žádosti zástupce žalobkyně o doručování rozhodnutí v této věci do datové schránky jeho substitučního zástupce pak soud nad rámec uvádí, že této nebylo vyhověno, neboť žalobkyně je zastoupena svým zástupcem, nikoliv substitučním zástupcem a nelze tak účastníku účinně doručovat do datové schránky substitučního zástupce. [příjmení] schránka substitučního zástupce zároveň není jinou adresou či elektronickou adresou dle § 46a odst. 2 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2016, sen. zn. 9 Azs 255/2016).