11 C 253/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se podanou žalobou dne 1. 8. 2022, ve znění jejího doplnění ze dne 19. 3. 2023 a po opravě provedené při jednání dne 3. 5. 2023, domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 2 667 128 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru za období měsíců leden 2021 až únor 2022 včetně. Dle žalobních tvrzení byla žalobci coby zaměstnanci žalované doručena dne 30. 4. 2020 písemná výpověď žalované z pracovního poměru žalobce u žalované (dále také jen„ Výpověď“) dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“). S Výpovědí žalobce nesouhlasil, žalované dne 18. 5. 2020 písemně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání a u zdejšího soudu podal žalobu o neplatnost Výpovědi, o níž bylo pravomocně rozhodnuto tak, že rozvázání pracovního poměru Výpovědí je neplatné, tedy že žalobce je stále zaměstnancem žalované. Od června roku 2020 žalovaná nepřidělovala žalobci práci, ani mu nehradila náhradu mzdy, a to až do června 2022. Výši náhrady mzdy žalobce stanovil dle výše jeho posledního průměrného hodinového výdělku u žalované v červnu 2020, který činil 1 141,75 Kč při týdenním pracovním úvazku v rozsahu 40 hodin. Dle dalších žalobních tvrzení dosáhl žalobce stejného průměrného hodinového výdělku i za období 1. čtvrtletí roku 2020, který dle žalobce může sloužit k určení jeho pravděpodobného výdělku za rozhodné období 2. čtvrtletí roku 2020, tj. za období duben až červen 2020 (dále také jen„ rozhodné období“), neboť v rozhodném období žalobce neodpracoval pro žalovanou alespoň 21 dnů. V tomto směru odkázal na konkretizovaný pravomocný rozsudek zdejšího soudu v řízení pod sp. zn. 11 C 147/2022, v němž žalovaná výslovně uznala žalobní nárok žalobce na náhradu mzdy za dobu prvních šesti měsíců (červenec až prosinec 2020) právě s využitím průměrné hodinové mzdy ve výši 1 141,75 Kč. Současně podotkl, že u žalované dosahoval i vyšších výdělků, než odpovídá jím použité hodnotě pro výpočet žalované částky, a proto použitá průměrná hodinová mzda á 1 141,75 Kč představuje minimální výši pravděpodobného výdělku, kterého by žalobce u žalované dosáhl. V písemné replice ze dne 25. 10. 2022 žalobce odmítl procesní obranu žalované a zopakoval své přesvědčení o oprávněnosti žalobního nároku. Námitky žalované, kterými se dovolávala moderace jeho nároku soudem, označil za nekonkrétní, nedostatečné a irelevantní s tím, že dle jeho názoru žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, které ji s ohledem na ustálenou judikaturu tíží. Akcentoval, že žalovanou označené možné dvě pracovní nabídky u zahraničních leteckých společností představují, dle samotného vyjádření žalované, pouze výběrové řízení, nikoli konkrétní možnost zapojit se do práce, a navíc se má jednat o pracovní nabídky v zahraničí, na území Polska, což samo o sobě zakládá nerovnost mezi nimi a pracovní pozicí žalobce u žalované. Námitku pasivního jednání žalobce při hledání práce označil žalobce za irelevantní a navíc nepravdivou. Žalobce v reakci na uveřejněný inzerát žalované na webových stránkách [webová adresa] z podzimu roku 2021 reagoval e-mailem, ve kterém žalované navrhl na přechodné období do doby skončení sporu o neplatnost výpovědi žalobce, že by vykonával poptávanou práci, neboť má potřebnou kvalifikaci i vzdělání, což by vedlo k minimalizaci výše náhrady mzdy a zmírnění dopadů sporu. Z důvodů na straně žalované však k žádné dohodě mezi účastníky nedošlo. Po dobu, za níž se žalobou domáhá náhrada mzdy, byl žalobce evidován na úřadu práce a po celou tuto dobu jinou pracovní smlouvu neuzavřel. 2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný návrh a navrhla žalobu zamítnout. Konstatovala, že žalobce již vůči ní uplatnil nárok na náhradu mzdy v plné výši za měsíce červenec 2020 až prosinec 2020 v jiném soudním sporu u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 147/2022, který žalovaná uznala. V tomto případě však žalovaná označila situaci za odlišnou a navrhla, aby soud rozhodl o moderaci žalobního nároku na náhradu mzdy za všechny měsíce, kdy žalovaná žalobci práci nepřidělovala v přesvědčení o platnosti Výpovědi, neboť žalobce nevyvíjel žádnou snahu o nalezení si jiného zaměstnání či jiné výdělečné činnosti a v tomto směru byl, dle žalované, zcela pasivní. Jako příkladnou možnost uváděla zaměstnání u zahraničních leteckých [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] [příjmení] [příjmení] [jméno], které dle tvrzení žalované v předmětné době poptávaly pracovníky ve stejném oboru, v jakém byl žalobce u žalované zaměstnán, přičemž žalobce na tyto nabídky aktivně nereagoval a do výběrových řízení těchto dvou společností se nepřihlásil. Dle žalované si žalobce vlastní vinou zanedbal možnost vydělat si alespoň část ušlého příjmu nebo si vydělat tolik, že by ani žádnou újmu neutrpěl. V důsledku uvedeného vyslovila žalovaná přesvědčení, že došlo k naplnění podmínek pro moderaci žalobcem požadované náhrady mzdy soudem, a to tak, aby již žádnou další náhradu mzdy žalobci nepřiznal a žalobu zamítl. Současně navrhla, aby soud od žalobce vyžádal konkretizované listiny (důkazy), z nichž by bylo zřejmé, zda žalobci ve sledovaném období plynul příjem, který by nahrazoval, byť jen částečně, příjem u žalované. Na písemnou repliku žalobce a výzvu soudu ze dne 16. 11 2022 k řádnému doplnění její procesní obrany žalovaná nereagovala, a rovněž se ani nedostavila k žádnému z nařízených jednání soudu. 3. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a to Výpovědí žalované ze dne 28. 4. 2020 a písemným oznámením žalobce ze dne 17. 5. 2020 včetně doručenky ze dne 18. 5. 2020, že žalovaná coby zaměstnavatel doručila dne 30. 4. 2020 žalobci coby zaměstnanci písemnou výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost dle § 51 odst. 2 ZP, podle které měl pracovní poměr žalobce u žalované skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty ke dni 30. 6. 2020, přičemž žalobce s Výpovědí nesouhlasil, označil ji za neplatnou a žalované písemně dne 18. 5. 2020 oznámil, že trvá na tom, aby jej nadále zaměstnávala. 4. Rozsudkem pro uznání zdejšího soudu ze dne 15. 3. 2021, č. j. 61 C 265/2020-18, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č. j. 23 Co 88/2022-86, bylo pravomocně dne 5. 5. 2022 určeno, že rozvázání pracovního poměru Výpovědí, doručené žalobci žalovanou dne 30. 4. 2020, je neplatné. 5. Rozsudkem pro uznání zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2022, č. j. 11 C 147/2022-28, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2022, byla na základě výslovného uznání žalované přiznána žalobci vůči žalované náhrada mzdy za dobu prvních šesti měsíců (červenec až prosinec 2020) neplatného rozvázání pracovního poměru Výpovědí, a to za využití průměrné hodinové mzdy ve výši 1 141,75 Kč (rozsudek znám soudu z vlastní rozhodovací činnosti). 6. Výplatními páskami žalobce za rozhodné období 2. kalendářního čtvrtletí roku 2020 (duben až červen 2020) bylo prokázáno, že při 40 hodinové týdenní pracovní době představovaly neměnné složky mzdy žalobce základní mzdu 40 371 Kč, osobní příplatek 9 420 Kč a paušální náhradu za příplatky 44 409 Kč, přičemž za měsíc duben 2020 žalobci náležela náhrada mzdy za dovolenou 82 206 Kč (čerpanou v rozsahu 9 dnů), základní mzda 23 856 Kč (za odpracovaných 13 dnů), osobní příplatek 5 576 Kč, paušální náhrada za přípatky 26 242 Kč, odměny za výuku na simulátoru 18 000 Kč a výuku v ČJ 1 500 Kč, tedy v součtu činila jeho hrubá mzda za duben 2020 částku 157 371 Kč. Za měsíc květen 2020 žalobce neodpracoval žádné pracovní hodiny, neboť v rozsahu 168 pracovních hodin (tj. veškeré pracovní dny) čerpal poměrně dovolenou, za což mu náležela náhrada mzdy 118 742 Kč, a poměrně tzv. částečnou nezaměstnanost (kdy mu nebyla přidělována práce), za což mu náležela náhrada 43 844 Kč, tj. v součtu činila jeho hrubá mzda za květen 2020 částku 162 586 Kč. Za měsíc červen žalobce rovněž neodpracoval žádné pracovní hodiny, neboť byl v rozsahu 176 hodin (tj. veškeré pracovní dny) opět v režimu tzv. částečné nezaměstnanosti, za což mu náležela náhrada mzdy 120 569 Kč, přičemž výše jeho průměrného hrubého měsíčního výdělku činila 198 573,16 Kč; navíc mu bylo vyplaceno odstupné 595 720 Kč, tedy v souhrnu dosáhl hrubé mzdy za červen 2020 ve výši 716 289 Kč. Za toto druhé čtvrtletí roku 2020 tedy žalobce odpracoval pro žalovanou celkem 13 dnů, přičemž výše jeho průměrného hrubého hodinového výdělku byla ve výplatních páskách uvedena v částce 1 141,75 Kč. 7. Výplatními páskami žalobce za předchozí 1. kalendářní období roku 2020 (leden až březen 2020) bylo prokázáno, že při stejné 40 hodinové týdenní pracovní době byly neměnné složky jeho mzdy, tj. základní mzda žalobce 40 371 Kč, osobní příplatek 9 420 Kč a paušální náhrada za příplatky 44 409 Kč, shodné jako ve druhém čtvrtletí roku 202, a spolu s variabilními položkami za měsíc leden ve výši 15 181 Kč za příplatky za přistání, 103 200 Kč příplatek za letové hodiny, 59 633 Kč měsíční odměny, 24 000 Kč za odvedenou výuku na simulátoru a částku 2 100 Kč za odvedenou výuku v ČJ a AJ, činila celkem jeho hrubá mzda za měsíc led