20 C 24/2023-12 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zdržet se rušení držby. Uvedla, že je většinovým spoluvlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, v rozsahu spoluvlastnického podílu ve výši ¾ (dále jen„ nemovitosti“). Dále že je výlučným a jediným uživatelem uvedených nemovitostí a má tam trvalé bydliště. Žalovaná je obchodní korporací, podnikatelem a stavebníkem ve věci„ úprava stavby [adresa], k. ú. [část obce] a obec Praha ve smyslu – změna využití a stavební úpravy stodoly, nově vznikne provozovna s ručním čištěním vozidel, přístavba dvou vyrovnávacích schodišť, vsakovací objekt, zpevněné plochy, oplocení u objektu [adresa], k. ú. [část obce], ulice [ulice], [obec]“, a to na základě rozhodnutí Městské části [obec a číslo], úřadu Městské části, odboru výstavby ze dne 11. 2. 2019, [číslo jednací] (dále jen„ stavba“). Žalované byla dále stanovena povinnost stavbu dokončit do 12/2019. Jelikož tuto povinnost nesplnila, požádala stavební úřad o prodloužení lhůty. Tato jí byla nově stanovena do 6/2021. Žalovaná dne 26. 8. 2021 podala opětovnou žádost o prodloužení lhůty k dokončení stavby. Této žádosti dosud nebylo vyhověno. Žalovaná s žalobkyní a její právní předchůdkyní a další osobou uzavřela dne 8. 8. 2017 smlouvu o zřízení práva stavby. Tato smlouva však byla příslušným katastrálním úřadem posouzena jako neurčitá a tudíž neplatná a návrh na zápis tohoto věcného práva byl zamítnut. Žádné soukromoprávní oprávnění, tedy právo stavby nebo výstavby na pozemku nebo stavbě tak žalované nikdy platně nevzniklo. Navíc ani stavbu v termínu stanoveném ve výše uvedeném rozhodnutí nerealizovala, a to ani v prodlouženém termínu, tedy do 30. 6. 2021. V současné době se žalovaná nevybíravým způsobem domáhá vstupu na nemovitosti, a to konkrétně dne 18. 1. 2023 a 1. 2. 2023, kdy dokonce přivezla i bagr a vyhrožovala žalobkyni, že jí zboří vstupní bránu. Žalobkyně na žalovanou volala opakovaně Policii ČR. Žalobkyně trpí psychickou obavou z dalších útoků ze strany žalované a dalších pokusů o narušení její oprávněné držby s tím, že žalovaná bezohledně vyhrožuje závažnou újmou v podobě zbourání brány a plotu. 2. Žalované byla výzva k vyjádření k podané žalobě (usnesení zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 20 C 24/2023-9) doručena prostřednictvím datové schránky dne 13. 2. 2023 (fikcí) s tím, že žalovaná byla vyzvána, aby se k podané žalobě s ohledem na § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřila nejpozději do 10. 2. 2023. Žalovaná se dosud k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud zjistil tyto skutečnosti: 4. Z kopie rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ze dne 16. 1. 2018, [číslo jednací], soud zjistil, že byl zamítnut návrh na vklad vzniku práva stavby k nemovitosti na základě Smlouvy o zřízení práva stavby ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní, [jméno] [příjmení] a žalovanou. 5. Z kopie Smlouvy o zřízení práva stavby ze dne [datum] soud zjistil, že měla být uzavřena mezi žalobkyní, [celé jméno žalobkyně] [anonymizováno] a [příjmení] [jméno] a žalovanou, přičemž ze strany žalované smlouva není podepsána. 6. Z kopie rozhodnutí Městské části [obec a číslo], úřad městské části, odbor výstavby, ze dne 11. 2. 2019, [číslo jednací], soud zjistil, že byl schválen stavební záměr stavby na nemovitostech mimo jiné s tím, že bude dokončena do [číslo]. 7. Z kopie seznamu nemovitostí na LV k datu 2. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je ¾ spoluvlastníkem nemovitostí a ¼ vlastníkem je [jméno] [příjmení]. 8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že jediným jednatelem a společníkem žalované je [jméno] [příjmení]. 9. Z kopie prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2023 soud zjistil, že dne 18. 1. 2023 byl přítomen tomu, že pan [jméno] [příjmení] se v zastoupení žalované domáhal nejprve ústně a následně i pod pohrůžkou násilí (odvrtání zámků, vybourání vrat atd.) vstupu na nemovitosti, jejichž je většinovým vlastníkem a výlučným uživatelem žalobkyně a vyhrožoval následně i tím, že se bude o vstup na nemovitosti domáhat i následně. 10. Z kopie prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2023 soud zjistil, že dne 18. 1. 2023 byl přítomen tomu, že pan [jméno] [příjmení] se v zastoupení žalované domáhal nejprve ústně a následně i pod pohrůžkou násilí (odvrtání zámků, vybourání vrat atd.) vstupu na nemovitosti, jejichž je většinovým vlastníkem a výlučným uživatelem žalobkyně a vyhrožoval následně i tím, že se bude o vstup na nemovitosti domáhat i následně. 11. Z kopie dopisu ze dne 23. 9. 2022, adresovaného zástupcem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že reagoval na návrh žalované na vypořádání investice žalované, což žalobkyně a paní [jméno] [příjmení] odmítly. Uvedly, že žalované nevzniklo právo stavby ani jiné věcné právo, a pokud prováděla činnost na jejich nemovitostech, nemají závazek k vypořádání. Vyzvaly žalovanou k vyklizení nemovitostí a uvedením do původního stavu, pokud je to možné, a pokud ne, akceptují ponechání současného stavu bez nároku na vypořádání. Žalovaná užívá nemovitosti bez právního důvodu. 12. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: 13. Žalobkyně je ¾ spoluvlastníkem nemovitostí, na kterých měla žalovaná povolenou stavbu. Stavba měla být dokončena do [číslo]. Žalovaná stavbu nedokončila. Dne 18. 1. 2023 a 1. 2. 2023 se žalovaná prostřednictvím svého jediného jednatele a společníka domáhala vstupu na nemovitosti. 14. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 15. Podle § 1008 odst. 1 o. z., soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. 16. Podle § 176 o. s. ř., ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušené držby. Ustanovení § 41 odst. 2 tím není dotčeno. 17. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř., domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 18. Podle § 178 o. s. ř., v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 19. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř., ve věci samé rozhoduje soud usnesením. 20. Ochrana držby je poskytována všem právům, která mohou být předmětem držby. Ochrany požívá nejen držba řádná (§ 991 o. z.), poctivá (§ 992 o. z.) a pravá (§ 993 o. z.), ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá. Výjimkou z tohoto pravidla jsou pouze případy úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovanou, což se v projednávané věci nestalo. 21. Soud nejprve zkoumal, zdali jsou splněny podmínky pro řízení o podané žalobě, zdali má žaloba podstatné náležitosti a byla podána ve lhůtě podle § 1008 odst. 1 o. z. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se o svém právu jakožto i o osobě, která její držbu ohrožuje nebo ruší, dozvěděla dne 18. 1. 2023 a 1. 2. 2023, přičemž žaloba byla podána dne 2. 2. 2023, tj. ve lhůtě 6 týdnů. Dále se soud zabýval otázkou existence držby žalobkyně a jejího svémocného rušení žalovaným. Skutečnost, že je žalobkyně držitelkou držby spočívající ve vlastnickém právu k předmětným nemovitostem vzal soud za prokázanou na základě tvrzení žalobkyně a listinných důkazů (důkaz: kopie seznamu nemovitostí na LV k datu 2. 2. 2023, kopie prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2023 a kopie prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2023). Žalobkyně je tak držitelem vlastnického práva, byť většinového, k nemovitostem, jehož svémocného rušení se dopouští žalovaná. Za rušení držby lze považovat každé omezování držitele ve výkonu drženého vlastnického práva. Rušení spočívá i ve verbálním projevu a neoprávněných výhružkách, že rušitel např. vyrazí dveře, nebudou-li mu vydány klíče od bytu. Podstatné je, že rušení musí spočívat v lidském chování, avšak nikoliv už primárně směřovat k rušení držby, a musí být svémocné. O svémocné rušení se jedná i tehdy, pokud rušitel jedná v rozporu s povolením úřadu nebo bez soudního či úředního svolení (srov. Knapp 1993, komentář k § 1003 o. z., dostupný na www.beck-online.cz). Důkazní břemeno, že žalovaná ruší držbu žalobkyně, je na žalobkyni. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná svévolně ruší držbu vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem. Je potřeba uvést, že rušitelem může být jednak žalovaná, tak i jakákoliv třetí osoba, která držbu ruší. Zároveň se však za svévolné rušení držby nepovaž