33 C 18/2023-36 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 6. 10. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 594 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 2. 2021 uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne 25. 2. 2021 částku 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč a zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ a poplatek ve výši 29 Kč za službu„ Informační SMS servis“. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím informací získaných od žalovaného a dále lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí, v interním registru historie klienta a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Splatnost úvěru byla sjednána na 27. 3. 2021, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Dle čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení. Žalobkyně dále požaduje rovněž částku 4 860 Kč za účelně vynaložené náklady k vymáhání pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků v celkové výši 194 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 860 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky denně z částky 12 594 Kč od 28. 3. 2021 do 25. 6. 2021 a dále úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 12 594 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 23. 3. 2023, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 27. 7. 2021, Souhlasu se zpracováním osobních údajů a Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úvěru uhradit i poplatek ve výši 2 400 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, a to do 27. 3. 2021. 5. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že v čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady. Dále bylo ujednáno, že souhrn veškerých, v daném článku uvedených, sankcí nepřekročí součin hodnoty 0,5 a jistiny ve výši 10 000 Kč. 6. Ze Sazebníku platného ke dni 1. 9. 2020 bylo zjištěno, že poplatek za službu„ Presto“ činí 165 Kč a poplatek za službu„ Informační SMS servis“ činí 29 Kč měsíčně. 7. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 25. 2. 2021 vyplatila částku 10 000 Kč. 8. Z Fotokopie občanského průkazu žalovaného a Výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovatelných příjmů bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 22 300 Kč. 9. Z Výzvy k úhradě před podání žaloby a Podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení. 10. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho. 11. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, když ostatně ani žalovaný neuvedl nic, co by mělo věrohodnost tvrzení žalobkyně zpochybnit. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení. 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek ve výši 2 400 Kč a dále poplatky za volitelné služby, tj. poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, a to nejpozději do 27. 3. 2021. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a dále se žalovaný zavázal uhradit i účelně vynaložené náklady na straně žalobkyně, přičemž bylo ujednáno, že souhrn veškerých, v daném článku uvedených, sankcí nepřekročí součin hodnoty 0,5 a jistiny ve výši 10 000 Kč. V daném článku se přitom nachází jak ujednání o smluvní pokutě, tak ujednání o náhradě vzniklých nákladů. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. 13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 15. Podle § 2 odst. 1 o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr So