61 C 351/2020-99 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky 209 396 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že byla dne [datum] účastnicí dopravní nehody, kdy byla jako chodec sražena osobním vozidlem s [registrační značka], řízeným panem [jméno] [příjmení]. U žalované bylo v době nehody sjednáno povinné ručení k osobnímu vozidlu, kterým řidič srazil žalovanou a způsobil jí újmu na zdraví. Proti řidiči bylo vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 1 T 15/2019, dne 26. 4. 2019 byl vydán rozsudek, kterým byl řidič vozidla uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalobkyně byla uvedeným rozsudkem odkázána se svým nárokem na náhradu újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle závěrů trestního řízení byla nehoda způsobena tím, že řidič vozidla jel v levém jízdním pruhu v rozporu s § 4 písm. a), písm. b) a § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., přičemž nepřizpůsobil rychlost stavu komunikace a plně se nevěnoval řízení vozidla a sledování situace v silničním provozu a v důsledku toho přehlédl žalobkyni, která přecházela zprava doleva ve směru jeho jízdy. Žalobkyně se obrátila na žalovaného s nárokem na náhradu újmy na zdraví v celkové výši 681 320 Kč. Dle znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla újma ohodnocena částkou bolestného ve výši 224 525 Kč a částkou za ztížení společenského uplatnění ve výši 431 755 Kč. Dále žalobkyně zaplatila náklady za vypracování znaleckého posudku ve výši 25 000 Kč. Dne [datum] pojišťovna sdělila, že u všech nároků rozhodla o snížení plnění o 50 %, jelikož v tomto rozsahu považuje nehodu za spoluzaviněnou ze strany žalobkyně. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 340 659 Kč. Žalobkyně nepopírá, že na nehodě může mít podíl spoluzavinění zejména z toho důvodu, že přecházela mimo přechod, při své maximální sebereflexi připouští míru svého spoluzavinění nejvýše na úrovni 20 %. Žalobkyně sice přecházela mimo přechod, avšak přecházela z autobusové zastávky v místě, kde jsou dvě frekventované autobusové zastávky naproti sobě. Přechod pro chodce je z obou stran vzdálen více než 50 metrů. Žalobkyně tak nebyla povinna přechod využít, navíc je v daném místě běžné, že chodci přecházejí na úrovni zastávek. Dané místo je velmi přehledné, bylo zcela jasno, řidič měl zcela volný výhled. Mezi řidičem a žalobkyní vycházející ze zastávky nebylo žádné auto ani jiná překážka, a to v pravém ani v levém pruhu, v němž jel řidič. Žalobkyně nešla nějak rychle nebo nepředvídatelně, naopak se pohybovala velmi konzistentně, až následně byla sražena řidičem v levém pruhu. Řidič musel žalobkyni vidět minimálně 10 vteřin, měl dostatek času, aby zareagoval. Pokud by tak učinil, stihl by auto i úplně zastavit. Řidič automobilu přitom je ten, kdo ovládá potenciálně velmi nebezpečný stroj, který je bez problémů schopen usmrtit člověka. Primárně řidič automobilu by měl tedy při řízení vynakládat maximální ostražitost. Řidič v daném případě nedodržoval předepsanou rychlost, řádně se nevěnoval řízení a dopravní situaci, krácení újmy ve výši 50 % je s ohledem na tyto okolnosti zcela nepřiměřené. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Vozidlo, kterým byla způsobena újma žalobkyni, bylo pojištěno u žalované. Sporuje však popis události, tak jak je uvedena v žalobě. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích byla poškozená žalobkyně odkázána se svým nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení, trestní soud ve zkráceném odůvodnění konstatoval, že z videozáznamu dopravní nehody vyplývá, že žalobkyně přecházela vozovku mimo přechod pro chodce a při přecházení se nerozhlížela tak, jak uvedla ve své svědecké výpovědi. Spoluzavinění na straně žalobkyně označil soud za zcela zřejmé. Zjišťování míry tohoto spoluzavinění však bylo nad rámec trestního řízení. Tomuto závěru odpovídal i minimální trest uložený odsouzenému [jméno] [příjmení] ve výši 35 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel po dobu 18 měsíců. Z kamerových záznamů dopravní nehody, z rozsudku Okresního soudu v Teplicích a z relace PČR o dopravní nehodě vyplývá, že žalobkyně jako chodkyně ve věku 69 let pomalou chůzí přecházela v pracovní den v plném provozu frekventovanou čtyřproudou silnici ve městě, aniž by se při přecházení řádně rozhlížela či věnovala pozornost přijíždějícímu cyklistovi a pojištěnému vozidlu. Žalobkyně v nevýrazném oblečení bez reflexních prvků, bez rozmyšlení vstoupila do jízdní dráhy pojištěného vozidla v levém jízdním pruhu, čímž donutila řidiče pojištěného vozidla k náhlé změně rychlosti a směru jízdy na čtyřproudé silnici a závažným způsobem tak ohrozila ostatní účastníky silničního provozu. Ze závěrů relace PČR o dopravní nehodě vyplývá, že žalobkyně výše popsaným jednáním se dopustila přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) z. č. 361/2000 Sb. a porušila § 4 písm. a) a písm. b) tohoto zákona. Žalovaný vyplatil na základě vlastního šetření pojistné události žalobkyni bolestné ve výši 112 262 Kč, na náhradu ztížení společenského uplatnění 215 897 Kč a na náhradu nákladů vypracování znaleckého posudku částku 6 250 Kč. V rámci šetření události stanovil žalovaný spoluzavinění žalobkyně v rozsahu 50 %. Dále vyplatil žalovaný oborové zdravotní pojišťovně pojistné plnění 144 291 Kč jako náhradu nákladů léčby, i při tomto pojistném plnění žalovaný uplatnil míru spoluzavinění v rozsahu 50 % a OZP tuto míru spoluzavinění akceptovala. Z kamerového záznamu je patrné, že přechod pro chodce se nachází ve vzdálenosti menší, než je 50 metrů od místa, kde žalobkyně přecházela vozovku, tuto skutečnost nelze omluvit ani tím, že v daném místě je takové přecházení běžné a jsou zde dvě autobusové zastávky. Z kamerového záznamu vyplývá, že vstoupila do vozovky za stojícím autobusem, který se připravoval k vyjetí ze zastávky a následně se zařazoval zpět do provozu do pravého jízdního pruhu. Řidič pojištěného vozidla tedy správně použil levý jízdní pruh, aby umožnil autobusu bezpečně a plynule pokračovat v provozu. Žalobkyně stála před vstupem do vozovky přímo za zadní částí autobusu výrazně zelené barvy, oblečena do nevýrazného, spíše šedého oblečení, které na kamerovém záznamu splývá s barvou vozovky. Současně ze směru stínu lampy veřejného osvětlení vyplývá, že řidič se k místu střetu přibližoval proti slunci. Žalobkyně vstoupila do vozovky ve chvíli, kdy řidič neměl zcela jasný výhled a žalobkyně nebyla zcela jasně rozpoznatelná v provozu. Žalobkyně při vstupu do pravého jízdního pruhu se rozhlédla na levou stranu, kde musela zaznamenat přijíždějícího cyklistu a pojištěné vozidlo, přesto pokračovala v přecházení vozovky, a to dokonce šikmým pohybem přes silnici, čímž ještě prodloužila přechodovou dráhu. V průběhu přecházení se již opakovaně nerozhlédla. Při přecházení tak porušila všechny body ustanovení § 54 odst. 2 z. č. 361/2000 Sb., kdy je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose, před vstupem do vozovky se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu, chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Ze zcela nepochopitelných důvodů žalobkyně vůbec nereagovala na vozidla v provozu, přestože musela přijíždějící vozidlo vidět a slyšet. V neposlední řadě je z fotodokumentace poškození pojištěného vozidla patrné, že toto zachytilo chodkyni pravým bokem, nikoli přední částí vozidla, tudíž se žalobkyně bezprostředně před střetem nenacházela před vozidlem, ale vstupovala do jeho jízdní dráhy. Dále pak žalovaná sporovala nárok na náhradu nákladů znaleckého posudku, neboť jeho cena je v daném oboru nepřiměřeně vysoká, když žalovaná se ve své praxi setkává se znaleckými posudky obdobného rozsahu i náročnosti v ceně cca 12 500 Kč. 3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla dne [datum] jako chodec sražena osobním vozidlem [anonymizováno] s [registrační značka], které bylo pojištěno u žalované. Vozidlo bylo řízeno panem [jméno] [příjmení], který byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 1 T 15/2019 ze dne 26. 4 2019, uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalobkyni byla způsobena újma na zdraví v podobě mnohačetných zlomenin levé horní končetiny a levé dolní končetiny, konkrétně utrpěla zlomeninu levého předloktí, zlomeninu bodcového výběžku levé vřetenní kosti bez posunu úlomků, zlomeninu levého bérce a odtržení kůže od podkoží levého bérce. Žalobkyně absolvovala několik operací a z důvodu operačních zákrok k zafixování zlomenin kovovými šrouby byla několikrát hospitalizována. Výši náhrady za nemajetkovou újmu žalobkyně za bolestné a ztížení společenského uplatnění byla stanovena znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] [jméno], která stanovila nárok na bolestné ve výši 224 525 Kč a částku za ztížení společenského uplatnění ve výši 431 795 Kč. Žalobkyně za vypracování znaleckého posudku uhradila znalkyni částku 25 000 Kč. Žalo