7 C 242/2023-33 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném uplacení částky 190 302, 77 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne 24.01.2017 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 20.08.2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, kterým požádal o úvěr ve výši 350 000 Kč (úvěr č. [anonymizováno]). Úvěr byl žalovaném vyplacen na jeho bankovní účet dne 1. 9. 2017. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jím poskytnutých informací a informací získaných z interních a externích databází poskytujících údaje o úvěruschopnosti klienta. Žalovaný se zavázal hradit splátky úvěru ve výši 5 666 Kč, které zahrnovaly jak splátku jistiny, tak splátky úvěru. Žalovaný splátky plnil v období od 17. 10. 2017 do 24. 10. 2022. Od uvedeného data však splátky žalovaným již nebyly hrazeny řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila ke zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka nesplacenou jistinu ve výši 190 302, 77 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru částku ve výši 16 673, 43 Kč. Po zesplatnění jistiny hradil žalovaný ještě několik splátek v řádech stokorun, ty žalobkyně započetla na splátku úroku. Aktuální nesplacená výše úvěru tak činí a jistině žalovanou částku, příslušenství pak tvoří nesplacený smluvní úrok z prodlení (kapitalizovaný) ve výši 15 995,94 Kč. Zesplatnění úvěru bylo žalobkyní provedeno dopisem ze dne 27.3.2023, v němž byla vyčíslena nová výše jistiny v částce 190 302, 77 Kč, a to ke dni 26.3.2023. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil, a to ani v dostatečně dlouhé době poskytnuté žalobkyní v předžalobní výzvě, proto žalobkyně přistoupila k podání žaloby. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup dle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24.01.2017 rámcovou smlouvu [číslo] (Rámcová smlouva [číslo]), na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a k ní mu byla vydána platební karta. Dne 20.08.2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, kterým požádal o úvěr ve výši 350 000 Kč (úvěr č. [anonymizováno]), jež mu měl být vyplacen na bankovní účet zřízení v jeho prospěch shora uvedenou Rámcovou smlouvou. Doba trvání úvěru byla sjednána na 97 dní, výše pravidelné měsíční splátky ve výši 5 666 Kč, splatnost 17. den v měsíci a způsob splácení byl automatickým strháváním splátek ze zřízeného bankovního účtu, úroková sazba byla sjednána ve výši 11,90 % ročně (dodatek č. 1 k rámcové smlouva [číslo]). Celková částka k zaplacení při řádném plnění povinností byla sjednána ve výší 543 828, 40 Kč. Úvěr byl žalovaném vyplacen na uvedený bankovní účet dne 1. 9. 2017 (výpis z běžného účtu žalovaného). Přípisem ze dne 27.3.2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, v němž žalovaného upozornila, že nezaplatil to, co dluží, a proto ho vyzývá k uhrazení všech jeho dluhů z poskytnutého úvěru, které činí částku ve výši 206 976,20 Kč, a to do 5.4.2023 (výzva k zaplacení dluhu ze dne 27.3.2023). Soud dále zjistil, že dodatek č. 1 odkazoval na Podmínky pro používání úvěru, v nichž bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě, že porušil povinnost z rámcové smlouvy, těchto podmínek nebo všeobecných obchodních podmínek (podmínky pro používání úvěru). Současně má pak soud za prokázáno, že v dodatku č. 1 žalovaný prohlásil, že je schopen úvěr splácet a poskytl žalobkyní souhlasy k prověření jeho úvěruschopnosti ve příslušných registrech. Soud má současně za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, jak a kdy žalovaný na poskytnutý úvěr splácel, a že vyčíslení nároku včetně příslušenství těmto prokázaným tvrzením odpovídá (přehled plateb žalovaného), když žalovaný tento přehled plateb nijak v řízení nezpochybňoval, ničeho proti němu nenamítal. 5. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem. 8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Podle § 2 odst. 1 o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele. 15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředko