8 C 234/2023-51 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, podle které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] žalované částku 30 000 Kč O půjčku žalovaná žádala online na internetových stránkách [webová adresa]. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] druhou smlouvu o úvěru, která je technicky dodatkem shora uvedené smlouvy ze dne [datum], kterou byl původní závazek upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 29 372,71 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit formou 34 pravidelných měsíčních splátek, splatných vždy k 13. dni příslušného měsíce. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 1 838,33 Kč. Žalovaná se zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok. Celkově se zavázala zaplatit částku 62 503,22 Kč, nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tedy ke dni [datum]. Žalovaná nedodržela sjednaný rozpis splátek, [právnická osoba] proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Dále vznikla žalované povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla mimo jiné na žalobce postoupena pohledávka vůči žalované v celkové hodnotě 34 919 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny ve výši 28 306 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 659 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 804 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, a dále vznikla žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení ve výši 679,34 Kč, počítané ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. [datum], z dlužné jistiny 28 306 Kč do [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobkce se z účasti na jednání omluvil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: 4. Právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], zaslal žalované dne [datum] na její bankovní účet částku 30 000 Kč (výpisy z účtu ze dne [datum]). 5. Dopisem ze dne [datum] požadoval právní předchůdce žalobce vůči žalované zaplacení jistiny ve výši 28 30,41 Kč 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla postoupena pohledávka [anonymizována tři slova] vůči žalované na žalobce. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobce neprokázal, že byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena jakákoliv smlouva. Předložené listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] nejsou stranami podepsány vlastnoručně, ani zaručeným elektronickým podpisem podle § 5 až 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce. Nahrazení podpisu žalované toliko natištěním jeho jména a příjmení, nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čl. 3 bodu 10, čl. 25, čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení„ eIDAS“). Jelikož smlouva nebyla podepsána, nelze mít za to, že by žalovaná v tomto směru učinila projev vůle o obsahu, jenž by odpovídal žalobcem tvrzené a předkládané smlouvě. 8. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o. z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobci, aby v řízení prokázal, že smlouvu podepsala právě žalovaná. 9. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili, o možnost být soudem řádně poučeni ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se sami připravili. Soud není povinen poskytovat poučení písemně. 10. Nárok žalobce proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť v řízení bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce zaslal na účet žalované částku 30 000 Kč, a to bez právního důvodu. Žalovaná uhradila blíže nezjištěné částky (v tomto ohledu je břemeno tvrzení a důkazní na žalované), právní předchůdce žalobce vyčíslil jistinu dluhu ke dni [datum] na 28 306 Kč. Žalobci tak vzniknul nárok na vydání částky této částky, o kterou se žalovaná obohatila. 11. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a žalobci vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne [datum], od [datum] lze považovat nárok za splatný a žalobce po právu požaduje úrok z prodlení od následujícího dne, přičemž úrok je kapitalizován do dne [datum]. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Žaloba je tedy důvodná toliko ohledně částky 28 306 Kč se shora specifikovaným úrokem z prodlení, ve zbytku žalobce neprokázal svá tvrzení, z nichž měl vyplývat uplatněný nárok, proto soud v této části žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť neúspěch žalobce se týkal pouze nepatrné části předmětu řízení. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 160 Kč, z nákladů vynaložených na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč a nákladů zastoupení advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon právní pomoci x 3 (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) + 3 x režijní paušál 100 Kč + 21 % DPH, celkem 2 360 Kč. Celkové náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.