6 C 456/2021-92 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce podal dne 29. 11. 2021 u zdejšího soudu návrh na vydání platebního rozkazu proti žalovaným o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanými byla dne 19. 3. 2018 konkludentně uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobce poukázal zmíněného dne na bankovní účet 2. žalované č. , č. účtu, částku ve výši 1 500 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), byla smlouva o zápůjčce uzavřena v okamžiku, kdy se poskytnuté peněžní prostředky ocitly v dispoziční sféře 2. žalované. Zapůjčená částka byla 1. žalovanému poskytnuta za účelem vytvoření jistoty pro hypoteční úvěr, jenž si 1. žalovaný před časem sjednal k nákupu nemovitosti na adrese , adresa, , , jméno FO, , , adresa, . V průběhu čerpání tohoto hypotečního úvěru však došlo ke snížení hodnoty ručení. S úvěrující bankou byl tento problém řešen blokací přiměřené částky na jiném účtu. Částka poskytnutá žalobcem tak byla 1. žalovanému zapůjčena za účelem zajištění úvěru, než bude v silách dlužníka (tj. 1. žalovaného) dluh zajistit. K zajištění úvěru následně došlo zřízením zástavního práva k nemovitosti a odpadl tak důvod pro poskytnutí jistoty. Žalobce vyzval žalované k vrácení zapůjčené částky emailem již 4. 1. 2021, čímž došlo k vypovězení smlouvy o zápůjčce s šestitýdenní výpovědní dobou v souladu s § 2393 odst. 1 o. z. a splatnost vrácení zápůjčky tedy nastala ke dni 15. 2. 2021. Od té doby se žalobce několikrát pokoušel s 1. žalovaným spojit či osobně setkat, vždy však bez úspěchu. Následně zaslal žalobce žalovaným i předžalobní výzvu dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Žalovaní však ani na základě předžalobní výzvy do dnešního dne na uvedenou částku ničeho neuhradili.2. Žalovaní v písemném vyjádření ze dne 21. 1. 2022 nárok uplatněný v žalobě neuznali. Nezpochybňovali skutečnost, že žalobce převedl na účet vedený na jméno 2. žalované částku 1 500 000 Kč, která byla připsána dne 19. 3. 2018, nesouhlasili však s tvrzením žalobce, že by šlo o zápůjčku. Podle žalovaných tato částka byla darem. Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že mezi žalobcem a žalovanými byla konkludentně uzavřena smlouva o zápůjčce, leží na straně žalobce. Žalovaní se žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřeli. Částku 1 500 000 Kč jim žalobce převedl na základě ústně uzavřené darovací smlouvy, a proto je jeho nárok na vrácení této částky uplatňovaný v žalobě neoprávněný. Navrhli proto zamítnutí žaloby.3. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 8. 2. 2022 setrval na žalobních tvrzeních. Uvedl, že pokud žalovaní nerozporují skutečnost, že od žalobce přijali částku ve výši 1 500 000 Kč a „pouze“ nesouhlasí s tvrzením žalobce, že tímto jednáním došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, nýbrž smlouvy darovací, leží důkazní břemeno k prokázání jimi tvrzené skutečnosti na jejich straně. V případě smlouvy o zápůjčce, jež je dle právní nauky a komentářové literatury kontraktem reálným, dochází k jejímu uzavření pouhým předáním finančních prostředků, což sám žalobce již prokázal, když zmíněnou částku zaslal bezhotovostním převodem na bankovní účet 2. žalované a doložil i výpis transakční historie účtu. Mezi žalobcem i žalovanými je skutečnost, že k předání předmětu zápůjčky došlo, nesporná. To ostatně žalovaní sami potvrdili i ve svém vyjádření soudu ze dne 21. 1. 2022. Pokud by snad měla být situace posuzována tak, že žalobce nedoložil právní titul a existenci zápůjčky a zároveň by ani žalovaní nedoložili právní titul, který by osvědčil jejich tvrzení o daru, pak by došlo na aplikaci institutu bezdůvodného obohacení v souladu s ustanoveními § 2991 a násl. občanského zákona, a tedy na vrácení plnění bez právního titulu. V takovém případě budou žalovaní povinni žalobci vrátit vše, oč jej ochudili, obdobně jako u vrácení zápůjčky, kdy nelze opomenout, že žalobce nepožaduje úrok z poskytnuté částky, pouze toliko úrok z prodlení, který je počítán až následně od data následujícího po výzvě k vrácení dlužné částky (zápůjčky). K aplikaci institutu bezdůvodného obohacení by tak ve zmíněném případě dozajista došlo, jelikož za nespornou považují všichni účastníci řízení skutečnost, že k předání částky 1 500 000 Kč došlo, spor je o právní titul a jeho případnou existenci. K tomu žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, a uvedl, že je na žalovaných, aby prokázali jimi tvrzenou existenci darovací smlouvy.4. Při jednání soudu ze dne 18. 5. 2022 byla žalovanými vznesena námitka promlčení žalobou uplatněného nároku. Žalovaní rovněž uvedli, že existovala vzájemná dohoda mezi , jméno FO, , bývalou manželkou žalobce a matkou 1. žalovaného, a žalobcem, podle níž 1. žalovanému bude darována polovina peněz z „prodeje“ společnosti , jméno FO, . Společnost byla prodána za 2,5 milionu a bylo domluveno, že právě 1,5 mil. je víceméně ekvivalent připadající 1. žalovanému. Peníze, které byly poskytnuty na dozajištění hypotečního úvěru žalovaných ve výši 1 500 000 Kč, tak měly vyrovnat nesrovnalost spojenou s „prodejem společnosti“.5. V písemném vyjádření ze dne 10. 6. 2022 žalovaní zopakovali, že žalobce jim částku 1 500 000 Kč převedl na základě ústně uzavřené darovací smlouvy. Tento dar nutno chápat v návaznosti na širší smluvní i majetkové vztahy v rámci rodiny žalobce a žalovaných. Žalovaní v roce 2010 koupili nemovitosti na adrese , adresa, , , jméno FO, , přičemž část kupní ceny financovali prostřednictvím hypotečního úvěru. Jednalo se o rodinný dům se zahradou určený k rekonstrukci, případně k odstranění a výstavbě nového rodinného domu. Původně žalovaní měli v úmyslu dům zrekonstruovat, k čemuž jim bylo vydáno stavební povolení Úřadem městské části , adresa, , odbor výstavby, dopravy a životního prostředí ze dne 18.4.2016, č. j. 005326/16/OVDŽP/Kd, čj. 007041/16/OVDŽP. Následně v roce 2016 žalobce žalovaným přislíbil finanční dar na stavbu rodinného domu na adrese , adresa, , , jméno FO, ve výši cca 3 000 000 Kč. Žalovaní v návaznosti na tento závazek žalobce se společně s ním dohodli na odstranění staré stavby a výstavbě nového rodinného domu. K tomu si zajistili souhlas se změnou ohlášené stavby vydaný Úřadem městské části , adresa, , odbor výstavby, dopravy a životního prostředí ze dne 12. 10. 2017, č. j. 020185/17/OVDŽP. Žalovaní se žalobcem společně pravidelně komunikovali ohledně postupu při odstranění starého domu i budoucí výstavbě nového domu. Žalobce v návaznosti na svůj závazek daru hradil za žalované jednotlivé platby zhotovitelům díla (zejména platby za odstranění stavby). Po odstranění starého domu v roce 2017, byli žalovaní vyzváni svou hypoteční bankou k dozajištění svého hypotečního úvěru s ohledem na skutečnost, že po odstranění domu hodnota zajištění klesla. Žalobce se nabídl, že k dozajištění hypotečního úvěru žalovaných jim poskytne darem částku 1 500 000 Kč, která po částečné výstavbě nového domu bude uvolněna na další výstavbu. Žalobce tuto částku v té době poskytl jako dar, resp. jako sponzorství, stejně tak, jak tomu bylo u dalších plateb zaplacených za žalované žalobcem při demolici starého domu. Pokud by se u ostatních plateb žalobce žalovaným jednalo o zápůjčku, dozajisté by požadoval i tyto částky vrátit. Nicméně žalobce nejenom osobně, emailem ale i telefonicky opakovaně žalovaným potvrdil, že veškeré platby určené na rekonstrukci domu na adrese , adresa, , , jméno FO, , včetně předmětných 1 500 000 Kč, byly darem žalobce žalovaným. Žalobce a matka 1. žalovaného se v rámci rozvodového řízení dohodli, že 1. žalovanému a jeho dvěma sestrám darují nemovitosti na adrese , adresa, , PSČ , adresa, . V návaznosti na tento dar žalobce jako sponzor a 1. žalovaný a jeho sestry uzavřeli dne 3. 6. 2018 dohodu spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí (dále jen „Dohoda“), ve které byly upraveny podmínky při rekonstrukci této nemovitosti. Žalobce se v článku II. odst. 2.3. písm. c) zavázal poskytnout (darovat) ostatní potřebné finanční prostředky na uskutečnění schváleného záměru. Zpočátku rekonstrukce probíhala mezi smluvními stranami bezproblémově, ale v momentu, kdy 1. žalovaný měl odlišné názory na provádění rekonstrukce, žalobce jednostranně neoprávněně prohlásil (bez souhlasu ostatních smluvních stran), že už nebude sponzorem, a minulé i budoucí platby považuje za zápůjčky. K tomu 1. žalovanému a jeho sestrám předložil návrh smlouvy o zápůjčce, kterou 1. žalovaný odmítl podepsat, protože jak v případě daru na rekonstrukci domu ve , jméno FO, , tak v daném případě se jednalo o dar. V této souvislosti žalobce emailem ze dne 25. 1. 2021, potvrdil, že předmětný dar 1 500 000 Kč má 1. žalovaný použít na rekonstrukci nemovitosti na adrese , adresa, , PSČ , adresa, .6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že částka 1 500 000 Kč byla dne 19. 3. 2018 žalobcem zaslána na účet 2. žalované za účelem „dozajištění“ hypotečního úvěru na rekonstrukci nemovitosti na adrese ,