20 C 101/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhá po žalované zaplacení částky 66 468 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. Dle žalobních tvrzení účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který jí vyplatila téhož dne, přičemž se žalovaná zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s dohodnutou úrokovou sazbou v pravidelných měsíčních 48 splátkách po 2 942 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen , Anonymizováno, . Dohodnuté splátky však žalovaná řádně neplnila, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr, žalovanou o tomto zesplatnění písemně vyrozuměla a současně ji vyzvala k neprodlené úhradě vyčísleného dluhu včetně smluvní pokuty a příslušenství specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Na výzvu, jakož ani na předžalobní upomínku, žalovaná ničeho nezaplatila.2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud v souladu s § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která byla k tomuto usnesení připojena. Současně ji poučil o tom, že pokud se ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a že soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Toto usnesení spolu s žalobou bylo žalované doručeno do datové schránky dne , datum, , přičemž ve stanovené lhůtě 30 dnů žalovaná písemné vyjádření ve věci samé k žalobě nepodala.3. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.4. Podle § 153a odst. 2 až 4 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.5. Rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu [srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”)]; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s § 367 a 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozičním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, . Beck, str. 332, bod 5 a 6).ve stanovené 30denní lhůtě nevyjádřila a jelikož jsou splněny všechny podmínky uvedené § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř., soud má za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem pro uznání v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou.7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Její náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 323,50 Kč a náklady za její zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 3 úkony právní služby á 3 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní výzva) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů á 450 Kč a za náhradu za DPH ve výši 21 % ve výši 2 664,90 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 18 678,40 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.