Žalobci se žalobou podanou soudu dne 24. 2. 2026 domáhali na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že si sjednali zajištění letecké dopravy z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , přičemž předmětný let číslo , IBAN, měl plánovaný odlet dne , datum, v , Anonymizováno, hodin a plánovaný přílet v cílové destinaci dne , datum, ve , Anonymizováno, hodin. Tento let byl však opožděn o 13 hodin a 13 minut, když skutečný odlet nastal až dne , datum, v , Anonymizováno, hodin a skutečný přílet do cílové destinace nastal až dne , datum, v , Anonymizováno, hodin. Žalobcům tak vzniklo podle platné a účinné legislativy Evropské unie právo na náhradu škody, podle které má každý cestující nárok na náhradu škody za ztrátu času (délka trasy činí cca 3 040 km), ve výši 400 EUR na osobu. Celkem tedy nárok žalobců činí 800 EUR (2 x 400 EUR). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní upomínku žalobců. Žalobci vedle dlužné částky požadují oba i úrok z prodlení z dlužné částky vždy od 31. 1. 2026 do zaplacení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou zcela neuznala a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že považuje žalobu za nedůvodnou, neboť zpoždění letu č. , IBAN, z Prahy do Hurkhady s plánovaným odletem dne , datum, bylo způsobeno mimořádnou okolností, kterou nemohla žalovaná ovlivnit. Nárok žalobců tak nemohl vzniknout.3. Soud postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z nesporných tvrzení účastníků a předložených listin (palubní lístek na let č. , IBAN, na trase , adresa, – , Anonymizováno, s plánovaných časem odletu v , datum, obou žalobců, potvrzení o vzdálenosti, výzva k zaplacení částky 800 EUR ze dne 9. 1. 2026 a ze dne 3. 2. 2026 včetně potvrzení o odeslání, záznam o letu č. , hodnota, ) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobci se účastnili letu č. , IBAN, provozovaného žalovanou na trase , adresa, – , Anonymizováno, dne , datum, . Původní itinerář stanovil čas odletu dne , datum, v , Anonymizováno, a čas příletu dne , datum, v , Anonymizováno, Skutečný čas odletu však nastal až dne , datum, v , Anonymizováno, a čas příletu nastal až dne , datum, v , Anonymizováno, . Předmětný let tak byl opožděn o 13 hodin a 13 minut. Vzdálenost mezi destinacemi (, adresa, – , Anonymizováno, ) činí 3 040 km. Žalobci prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvali žalovanou k úhradě kompenzace za zpožděný let ve výši celkem 800 EUR s příslušenstvím.4. Žalované bylo na jednání soudem dáno poučení podle § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a byla vyzvána, aby bez zbytečného odkladu zejména doplnila svá skutková tvrzení ohledně tvrzeních mimořádných okolností a navrhla důkazy k jejich prokázání s tím, že v případě nesplnění této výzvy se vystavuje nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu žalovaná přednesla, že nemá ani nebude mít ničeho dalšího k doplnění, na které odkazuje shora uvedené poučení soudu.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Podle článku 7 Nařízení (ES) č. 261/2004 Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. února 2004, kterým se stanovují společná pravidla pro náhradu a pomoc cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu, a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).7. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata. Důkazní břemeno týkající se otázek, zda nastaly mimořádné okolnosti, spočívá na provozujícím leteckém dopravci.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. V řízení bylo prokázáno, že předmětný let č. , IBAN, provozovaný žalovanou na trase , adresa, – , Anonymizováno, s celkovou vzdáleností 3 040 km, kterého se účastnili žalobci, byl významně opožděn, a to konkrétně o 13 hodin a 13 minut, když původní itinerář stanovil čas odletu dne , datum, v , Anonymizováno, a čas příletu dne , datum, v , Anonymizováno, . Skutečný čas odletu však nastal až dne , datum, v , Anonymizováno, a čas příletu nastal až dne , datum, v , Anonymizováno, . Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobci tak v řízení prokázali svůj nárok na zaplacení částky pro každého ze žalobců ve výši 400 EUR. Žalovaná přitom v řízení pouze obecně tvrdila, že zpoždění letu bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, které jí liberují, aniž by konkretizovala, o jaké okolnosti se jednalo, a aniž by označila důkazy k jejich prokázání. Na takto obecném tvrzení setrvala i přes výzvu soudu podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., čímž k tvrzeným liberačním důvodům neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.10. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců dlužnou částku ve výši 400 EUR spolu s úroky z prodlení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v každém jednotlivém případě vždy od 31. 1. 2026 do zaplacení.11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšným žalobcům soud přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna. Soud přiznal náklady za celkem 4 úkony právní služby u každého ze žalobců (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 1. 6. 2026) ve výši 1 500 Kč za 1 úkon podle § 6, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) vycházejíc z tarifní hodnoty 400 EUR. V souladu s § 12 odst. 4 a.t. soud snížil odměnu druhého žalobce o 20 % (100% první žalobce, 80% druhý žalobce). V souladu s § 13 odst. 4 citované vyhlášky soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené s 4 úkony právní služby ve výši 450 Kč za 1 úkon. Celkové náklady řízení tak činí částku 17 246 Kč, a to včetně DPH 21 %. Každému ze žalobců tedy náleží částka 8 623 Kč (včetně soudního poplatku ve výši 1 000 Kč pro každého ze žalobců).12. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobců bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.