Obvodní soud pro Prahu 6 11 C 160/2026-36 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou dne 8. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 574 Kč s příslušenstvím z titulu porušení smluvních ujednání plynoucí ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , která byla mezi účastníky uzavřena dne 15. 1. 2024 v elektronické formě. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, poskytla žalovanému úvěr ve výši 77 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v dohodnutých 48 měsíčních splátkách á 5 149 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únor 2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil za období od 26. 2. 2024 do 8. 9. 2024 celkem 23 splátek v různé výši (v souhrnné výši 100 789 Kč). Následné splátky již nehradil, v důsledku čehož došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 11. 2025, přičemž žalobkyni dle smluvních ujednání vznikl nárok na zaplacení částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 77 298,30 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru ve výši 67 577,90 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 720 Kč), dále smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč s příslušenstvím, dále náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím, dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru v kapitalizované výši 10 280,90 Kč, dále úroku za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 76,04 % ročně za dobu od 26. 11. 2025 do 19. 12. 2025 ve výši 3 279,60 Kč a ve výši 11,5 % ročně za dobu od 12. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 11. 2025 dosáhne částky 296 582,40 Kč. Dluh ve výši 83 294 Kč (součet nové dlužné jistiny úvěru 77 298,30 Kč, smluvní pokuty 1 996 Kč a náhrady nákladů 4 000 Kč) spolu s výše uplatněným příslušenstvím žalovaný neuhradil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 83 294 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že účastníci dne 15. 1. 2024 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě a po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 77 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 76,04 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů) ve výši 109,02 %, který se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých 48 měsíčních splátkách á 5 149 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únor 2024; celkem tak bylo povinností žalovaného zaplatit na zapůjčené finanční prostředky ve výši 77 000 Kč částku 247 152 Kč (viz kopie OP žalovaného, Hodnocení klienta, Historie pohybu na běžném účtu žalovaného, Prohlášení klienta/Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 15. 1. 2024, Prohlášení o politické exponovanosti, Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Návrh na uzavření smlouvy č. 9103287037 ze dne 15. 1. 2024, písemné oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne 16. 1. 2024 upřesňující výši RPSN na 107,23 %). V úvěrové smlouvě byl označen účet žalovaného pro výplatu úvěru č. , č. účtu, .Potvrzením , právnická osoba, ., ze dne 8. 6. 2026 (č. l. 23 spisu) bylo prokázáno, že na shora označený účet žalovaného byla z účtu žalobkyně ke dni 16. 1. 2024 přispána platba ve výši 77 000 Kč.Kartou klienta (žalovaného) k úvěrové smlouvě č. , hodnota, bylo prokázáno, že žalovaný v období od 26. 2. 2024 do 8. 9. 2025 prostřednictvím 23 splátek uhradil na úvěr celkem částku 100 789 Kč.Dopisy žalobkyně ze dne 21. 7. 2025, 20. 8. 2025, 21. 10. 2025 a 20. 11. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužných splátek a současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru.Dopisem žalobkyně ze dne 24. 11. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění poskytnutého úvěru v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dohodnutých splátek a současně jej vyzvala k neprodlené úhradě dluhu ve výši 83 294 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 16. 3. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněného úvěru.4. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 76,04 % ročně a RPSN ve výši 107,23 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 76,04 % ročně a RPSN ve výši 107,23 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.5. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného ke dni 16. 1. 2024 peněžní prostředky ve výši 77 000 Kč, žalovaný na poskytnutý úvěr v průběhu období od února 2024 do září 2025 uhradil žalobkyni celkem částku 100 789 Kč, tedy více, než mu bylo ze strany žalobkyně poukázáno. Tedy v daném případě nedošlo k žádnému bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci zcela procesně úspěšným. Vzhledem k tomu, že žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly, soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.