Obvodní soud pro Prahu 6 11 C 168/2026-23 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou dne 14. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 137 Kč s příslušenstvím z titulu porušení smluvních ujednání plynoucích ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 12. 3. 2025 v elektronické formě. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 73,37 % ročně a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v dohodnutých 48 měsíčních splátkách á 6 490 Kč, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2025. Žalovaný na úvěr uhradil pouze tři splátky á 6 490 Kč dne 28. 4. 2025, 26. 5. 2025 a 23. 6. 2025. Následné splátky již nehradil, v důsledku čehož došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 9. 2025, přičemž žalobkyni dle smluvních ujednání vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, dále náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou (od 30. 9. 2025 do zaplacení), kdy dlužná nová jistina úvěru činí 116 839,97 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru ve výši 98 801,73 Kč navýšená o přirostlý dlužný úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 18 038,24 Kč). Žalobkyně kapitalizovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru na částku 22 900,64 Kč s tím, že tuto požaduje k datu vyhotovení žaloby, tj. k datu 13. 4. 2026. Dluh v celkové výši 141 137 Kč sestávající z již uvedené jistiny úvěru 116 839,97 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, nákladů 400 Kč a kapitalizované smluvní pokuty 22 900,64 Kč žalovaný nezaplatil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání smluvního úroku specifikovaného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že účastníci dne 12. 3. 2025 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě a po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 73,37 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů) ve výši 101,56 %, který se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých 48 měsíčních splátkách á 6 490 Kč, splatných vždy nejpozději do 25. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen; celkem tak bylo povinností žalovaného zaplatit na zapůjčené finanční prostředky ve výši 100 000 Kč částku v souhrnné výši 311 520 Kč (viz předsmluvní formulář ke smlouvě č. , hodnota, , doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru a Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu ze dne 19. 3. 2025, prohlášení klienta, návrh na uzavření smlouvy č. , hodnota, s elektronickým podpisem ze dne 12. 3. 2025, písemné oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne 20. 3. 2025 upřesňující výši RPSN, kopie OP žalovaného). V úvěrové smlouvě byl označen účet žalovaného pro výplatu úvěru č. , č. účtu, .Potvrzením , Anonymizováno, ze dne 12. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný je majitelem shora označeného účtu č. , č. účtu, .Dokladem o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo prokázáno, že žalobkyně dne 19. 3. 2025 poukázala na shora označený účet žalovaného částku 100 000 Kč, která byla na tento účet uvedeného dne připsána.Dopisy žalobkyně ze dne 25. 8. 2025 a 25. 9. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužných splátek a současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru.Dopisem žalobkyně ze dne 28. 9. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění poskytnutého úvěru v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dohodnutých splátek a současně jej vyzvala k neprodlené úhradě aktuálního dluhu ve výši 118 237 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2026 a poštovním podacím archem z téhož data včetně kopie dodejky ze dne 28. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněného úvěru, přičemž tato předžalobní výzva byla žalovaným převzata dne 28. 3. 2025.4. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 73,37 % a RPSN ve výši 101,56 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru ve výši 73,37 % a RPSN ve výši 101,56 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně, resp. původní věřitel, jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že původní věřitel by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytoval, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavíral.5. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne 19. 3. 2025 platbu ve výši 100 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, z něhož žalovaný ke dni podání žaloby vrátil žalobkyni částku 19 470 Kč (tři splátky á 6 490 Kč ze dne 28. 4. 2025, 26. 5. 2025 a 23. 6. 2025). Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 530 Kč (rozdíl poskytnutých finančních prostředků 100 000 Kč a žalovaným vrácené částky 19 470 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 30. 9. 2025 podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.6. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. žalobou uplatňované další částky 60 607 Kč sestávající z částky 37 707 Kč (rozdíl požadované nové jistiny úvěru 118 237 Kč a přiznané částky 80 530 Kč) a částky 22 900,64 Kč (kapitalizovaná smluvní pokuta) včetně příslušenství. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně měla ve věci převažující úspěch. Ve vztahu k výroku I. byla žalobkyně ve sporu zcela procesně úspěšnou, což při procentuálním vyčíslení představuje její úspěch v rozsahu 57 % (což je současně míra neúspěchu žalovaného); ve vztahu k výroku II. byla naopak žalobkyně ve sporu procesně neúspěšnou v rozsahu 43 % (což je současně procesní úspěch žalovaného ve věci). Po odečtu procentuální míry úspěchu žalobkyně od procentuální míry úspěchu žalovaného tak byla žalobkyně ve sporu celkem procesně úspěšnou v rozsahu 14 %. V řízení vznikly žalobkyni náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 057 Kč a nákladů za její zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, a to za tři úkony právní služby á 6 780 Kč a 3x režijní paušál á 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 4 554,90 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 33 301,90 Kč. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 4 662,30 Kč odpovídající 14 % jejího celkového procentuálního úspěchu ve věci. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.