Obvodní soud pro Prahu 6 11 C 183/2026-33 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou dne 6. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 299,80 Kč s příslušenstvím z titulu porušení smluvních ujednání plynoucích ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) dne 3. 5. 2025 v elektronické formě. Na základě uvedené smlouvy původní věřitel, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 48 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 15 299,80 Kč, tj. celkem ve výši 63 299,80 Kč, nejpozději do 3. 11. 2025. Finanční prostředky poskytl původní věřitel žalovanému převodem na konkretizovaný bankovní účet žalovaného pod variabilním symbolem , var. symbol, , žalovaný jej však dosud nevrátil, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požádala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Žalobkyně poukázala na to, že se stala nabyvatelkou žalobní pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na den 3. 6. 2026 nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupkyně žalobkyně svou neúčast u jednání předem řádně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně jejích příloh a písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025, že žalobkyně se stala nabyvatelkou žalobního nároku, přičemž toto postoupení písemně oznámila žalovanému.Smlouvou o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný prostředky na dálku dne 3. 5. 2025 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 48 000 Kč splatný do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků ve 12 měsíčních splátkách á 6 816,21 Kč (tj. celkem ve výši 81 794,52 Kč) při úrokové zápůjční sazbě 112 % a RPSN (roční procentní sazba nákladů) ve výši 191,80 %. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že úvěr ve výši 48 000 Kč bude poskytnut žalovanému na účet č. , č. účtu, .Výpisem z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, ze dne 3. 5. 2025 a potvrzením banky žalovaného, , právnická osoba, ., ze dne 29. 4. 2026 (č. l. 25-26 spisu), bylo prokázáno, že původní věřitel dne 3. 5. 2025 poukázal z účtu č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 48 000 Kč, která byla téhož dne na účet žalovaného připsána pod variabilním symbolem , var. symbol, .Upomínkami ze dne 3. 9. 2025 a 3. 10. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný byl ze strany původního věřitele opakovaně vyzýván k úhradě dlužných splátek.Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 3. 11. 2025 bylo prokázáno, že původní věřitel zesplatnil poskytnutý úvěr na částku 61 307,28 Kč a žalovaného vyzval k jeho neprodlené úhradě.Předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2025 a dokladem o doporučeném podání této zásilky prostřednictvím poštovní přepravy ze dne 22. 12. 2025 bylo prokázáno, že právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 112 % a RPSN ve výši 191,80 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru ve výši 112 % a RPSN ve výši 191,80 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně, resp. původní věřitel, jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že původní věřitel by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytoval, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavíral.6. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne 3. 5. 2025 částku 48 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V řízení nebylo žádným z účastníků tvrzeno, že by na takto poskytnutou částku žalovaný cokoliv vrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku 48 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, rovněž specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku (viz § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění).7. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. žalobou uplatňovaného smluvního úroku v kapitalizované výši 15 299,80 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla ve sporu úspěšnou ohledně přiznané částky 48 000 Kč a neúspěšnou ohledně zamítnuté částky 15 299,80 Kč. Při procentuálním vyčíslení tak byla úspěšnou v rozsahu 76 % (což je současně neúspěch žalovaného ve sporu) a naopak neúspěšnou byla v rozsahu 24 % (což je současně procesní úspěch žalovaného ve věci). Celkový úspěch žalobkyně tak činí 52 %. V řízení vznikly žalobkyni náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 532 Kč a nákladů za její zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, a to za tři úkony právní služby á 3 660 Kč a 3x režijní paušál á 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), tj. celkem ve výši 14 862 Kč, když právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 7 728 Kč odpovídající její celkové procesní úspěšnosti ve věci v rozsahu 52 %. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.