11 C 369/2025-42 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou podanou žalobou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení účastníci uzavřeli dne , datum, distanční způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě a po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet spolu s dohodnutým příslušenstvím v pravidelných splátkách, kdy první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditovaného rámce měl nastat , datum, . Dne , datum, a , datum, žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši , částka, a , částka, , tj. celkem , částka, . Na jistinu úvěru žalovaný dosud splatil pouze částku , částka, , přičemž zůstatek nesplacené jistiny ve výši , částka, , splatný na základě zesplatnění úvěru dne , datum, , dosud neuhradil. Při sjednávání úvěrové smlouvy si žalovaný zvolil další zpoplatněné služby (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ) a rovněž se zavázal k náhradě smluvního úroku a zaplacení poplatku za vyplacení tranší úvěru. Celkový dluh ve výši , částka, sestává z nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši , částka, a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, . Na tento dluh žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení z částky , částka, (sestávající z nesplacené jistiny , částka, a shora popsaných poplatků) ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na den , datum, nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Po skutkové stránce bylo prokázáno, že účastníci dne , datum, distančním způsobem uzavřeli úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, na jejímž základě a po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s dohodnutými poplatky a pevnou zápůjční úrokovou sazbou v denní výši 1,016 %, tj. 370,84 % ročně, v ujednaných denních splátkách, kdy roční procentuální sazba nákladů (, Anonymizováno, ) činila 2 011,65 %, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky z úvěru bylo jeho povinností zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně jistiny a další poplatky (viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně jejích příloh, Všeobecné obchodní podmínky, doklady o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a autorizace ověření totožnosti žalovaného ze dne , datum, ). Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy vyplatila žalovanému dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, , tj. celkem ve výši , částka, na konkretizovaný bankovní účet, a to pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu uzavřené úvěrové smlouvy (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).5. Podáním ze dne , datum, žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění poskytnutého úvěru v celkově vyčíslené dlužné částce , částka, (viz cit. podání žalobkyně ze dne , datum, ).Předžalobní upomínkou ze dne , datum, pak žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (viz cit. předžalobní upomínka).6. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí při jednání dostalo procesního poučení podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodná žalobní tvrzení o, v důsledku čehož neunesla důkazní břemeno ohledně případného tvrzení o platném uzavření smluvního vztahu mezi účastníky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ). Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrující v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána pevná úroková sazba v denní výši 1,016 %, tj. ve výši 370 % ročně, a roční procentní sazba nákladů (RPSN)ve výši 2 011,65 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % p. a., a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroků v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ust. § 39 zákona č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku, zrušeného ke dni , datum, .Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána RPSN ve výši 2011,65 % a pevná úroková sazba ve výši 1,016 % denně, tj. 370 % ročně, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 567 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil v daném případě coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, které by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbu by neuzavírala.7. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V daném případě žalobkyně poukázala žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , na které žalovaný do podání žaloby uhradil pouze částku , částka, a zůstatek ve výši , částka, , který soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, žalobkyni dosud nevrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.8. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. na zaplacení další částky , částka, (poplatek za vyplacení tranší úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, a poplatek za službu , Anonymizováno, ). V tomto rozsahu proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., na jehož základě měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšnou do přiznané částky , částka, (viz výrok I. rozsudku) a neúspěšnou do zamítnuté čá