4 C 271/2024-182 – Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 93 950 Kč představující pokutu za prodlení žalované s doručením řádného vyúčtování služeb podle zákona č. 67/2013 Sb. Svou žalobu odůvodnila tím, že je nájemcem služebního bytu č. 6 na adrese , adresa, , žalovaná je v postavení pronajímatele. Žalovaná vyúčtování služeb za rok 2020 doručila nikoliv jako řádné, a to vhozením do poštovní schránky koncem měsíce května 2021, tvrdila, že vyúčtování za roky 2021 a 2022 nebyla žalobkyni doručena vůbec. Proti vyúčtování služeb roku 2020 pak žalobkyně podala námitky. V důsledku toho byla žalovaná podle žalobkyně v prodlení s povinností doručit žalobkyni řádné vyúčtování služeb za rok 2020, kdy za prodlení v období od 1. 5. 2021 do 17. 6. 2024 požadovala pokutu za 992 dnů prodlení (49 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2021 do zaplacení), za vyúčtování za rok 2021 za prodlení v období od 1. 5. 2022 do 17. 6. 2024 požadovala smluvní pokutu za 625 dnů (31 250 Kč s zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2022 do zaplacení), a u vyúčtování za rok 2022 za prodlení v období od 1. 5. 2023 do 17. 6. 2024 požadovala pokutu za dobu 262 dnů (13 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2023 do zaplacení). Při sazbě 50 Kč za každý den prodlení vyčíslila svůj nárok celkem částkou 93 950 Kč. Žalobu odůvodnila dále tím, že vyúčtování služeb za rok 2020 nebylo řádné proto, neboť obsahovalo nesprávně vyúčtované náklady na přípravu teplé vody. Podle žalobkyně vyúčtování za rok 2020 neodpovídalo pravidlům stanoveným zákonem č. 67/2013 Sb. a vyhláškou č. 194/2007 Sb., neboť náklady na přípravu teplé vody byly vyčísleny v částce 19 029,47 Kč, ačkoli podle jejího výpočtu, vycházejícího z měrných ukazatelů spotřeby tepelné energie, mohly činit nejvýše 16 638 Kč. Dále namítala, že vyúčtování za rok 2020 neobsahovalo všechny zákonem požadované údaje, neboť u položky elektrické energie nebyla uvedena jednotková cena za kWh a u položky odpadů nebyla uvedena jednotková cena za osobu a měsíc. Z těchto důvodů považovala vyúčtování za neúplné, a tedy nikoliv řádné, povinnost služby vyúčtovat stanovená zákonem tak nebyla splněna. K dotazu soudu při projednání věci se žalobkyně vyjádřila tak, že předložení vyúčtování za roky 2021 a 2022 se na žalované nedomáhala, resp. že toto právo neuplatnila u soudu žalobou, když jí tato vyúčtování nebyla vůbec doručena.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že dne 20. 9. 2017 uzavřela s žalobkyní nájemní smlouvu na služební byt na adrese , adresa, . K doručování jednotlivých vyúčtování za roky 2020 – 2022 uvedla, že tyto doručovala žalobkyni na adresu jejího bydliště vhozením do poštovní schránky služebního bytu, kdy tento způsob naplňuje požadavek doručení písemného vyúčtování služeb. Šlo o obvyklou praxi doručování mezi účastníky, jež byla realizována i za minulá období. Poukázala též na to, že u vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022 žalobkyně proti těmto vyúčtování nepodala námitky. Namítla promlčení práv žalobkyně v souvislosti s vyúčtováním služeb roku 2020. Současně pak poukázala na fikci souhlasu s vyúčtováním podle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. Vyúčtování služeb za roky 2020 – 2022 označila za bezvadná a navrhla zamítnutí žaloby. Ve vztahu k vyúčtováním za roky 2021 a 2022 žalovaná zdůraznila, že žalobkyně uhradila nedoplatky z těchto vyúčtování, konkrétně nedoplatek za rok 2021 ve dnech 1. 9. 2022 a 14. 9. 2022 a nedoplatek za rok 2022 ve dnech 7. 7. 2023 a 29. 8. 2023. Z toho žalovaná dovozovala, že žalobkyně musela být s vyúčtováními seznámena a že jí byla doručena.3. Na základě shodných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a provedených důkazů, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 9. 2017 nájemkyní služebního bytu č. 6 na adrese , adresa, , a je tedy příjemcem služeb spojených s nájmem bytu a žalovaná je vlastníkem předmětné nemovitosti, pronajímatelem, a tedy poskytovatelem těchto služeb.5. Z nájemní smlouvy uzavřené účastníky soud zjistil, že skutečnou výši úhrady za služby spojené s užíváním bytu byla žalovaná povinna vyúčtovat žalobkyni do 3 měsíců po skončení běžného roku následujícího po roce vyúčtování a případné finanční vyrovnání byli účastníci povinni provést do 30 dnů od doručení vyúčtování.6. Z výpisů z bankovního účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně uhradila nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2020 dne 28. 5. 2021, za rok 2021 dne 1. 9. 2022 a za rok 2022 uhradila 2. platbu nedoplatku dne 29. 8. 2023.7. Z výzvy k nápravě vyúčtování služeb za rok 2020 soud zjistil, že žalobkyně podala proti vyúčtování za rok 2020 námitky.8. Z předžalobní výzvy ze dne 15.11.2023 a doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení pokuty za nedoručení vyúčtování za rok 2020 za dobu od 24. 5. 2021 do 23. 11. 2023 (893 dnů), vyúčtování za rok 2021 za dobu od 24. 5. 2022 do 23. 11. 2023 (528 dní) a za rok 2022 za dobu od 24. 5. 2023 do 23. 11. 2023 (183 dní). Výzva byla žalované doručena dne 18. 12. 2023. Současně pak žalobkyně požadovala pokuty za vyúčtování let 2017 – 2019, ta však nejsou předmětem projednávané věci.9. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně nedoplatky vyúčtování let 2020 – 2022 uhradila na účet žalované.10. Soud provedl důkaz znaleckým posudkem k ověření správnosti vyúčtování za rok 2020, kdy toto jediné vyúčtování bylo žalobkyní předloženo, a výslechem znalce , jméno FO, . Ze znaleckého posudku vyplynulo, že vyúčtování roku 2020 neobsahuje náležitosti vyúčtování potřebné z hlediska kontrolovatelnosti a přezkoumatelnosti vyúčtování, a to potud, že v rozúčtování nákladů na ÚT nejsou uvedeny údaje dle § 6 písm. g) vyhl. 269/2015 Sb., tj. koeficienty a součinitelé pro přepočty započitatelné podlahové plochy, u nákladů na poskytování TV nejsou uvedeny údaje podle § 6 písm. a), b), c), g) vyhl. 269/2015 Sb., dále je nesprávně v rozúčtování nákladů na poskytování TV, a to v neprospěch žalobkyně, v částce 2 391,65 Kč. Znalec při svém výslechu setrval na závěrech posudku, uvedl, že při zpracování posudku vycházel převážně z podkladů poskytnutých žalovanou, zejména z tabulkových přehledů nákladů a rozúčtování služeb. Současně opakovaně zdůraznil, že řadu vstupních údajů nebylo možno samostatně ověřit, neboť mu nebyly žalovanou předloženy podkladové účetní ani technické dokumenty, a při své činnosti proto vycházel pouze z údajů (dat) poskytnutých žalovanou. Tak tomu bylo např. v případě podkladů pro náklady na teplo. Ve vztahu k vyúčtování elektrické energie, společné elektřiny a komunálního odpadu nezjistil po věcné stránce pochybení, vycházel-li z neověřených údajů poskytnutých žalovanou. Nedostatky znalec identifikoval především v části týkající se přípravy teplé vody (viz. shora). Potvrdil, že podle jeho výpočtu byla žalobkyni vyúčtována spotřeba tepla na ohřev vody v rozsahu převyšujícím limity vyplývající z vyhlášky č. 194/2007 Sb., přičemž rozdíl v neprospěch žalobkyně vyčíslil právě částkou 2 391,65 Kč. Současně poukázal na absenci některých podkladů umožňujících ověřit správnost použitých vstupních údajů a na skutečnost, že v domě nebyly instalovány podružné vodoměry pro měření spotřeby teplé vody. Znalec dále uvedl, že předložené vyúčtování neobsahovalo všechny údaje, které by podle jeho názoru měly být součástí vyúčtování za účelem jeho přezkoumatelnosti, zejména některé údaje týkající se započitatelné plochy a použitých koeficientů (viz. shora).11. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že je nájemcem bytu ve správě žalované (obdobně jako žalobkyně) od roku 2015. Vypověděl, že jemu byla vyúčtování služeb v předchozích letech doručována vhozením do poštovní schránky, a že podle informací od ostatních nájemníků byla stejným způsobem doručována i jim. Osobně však nikdy neviděl, kdo vyúčtování do schránek vkládal. Ve vztahu k žalobkyni uvedl, že se domnívá, že jí byla vyúčtování doručována stejným způsobem jako ostatním nájemníkům, současně však výslovně uvedl, že neví, zda jí vyúčtování skutečně doručena byla. Dále vypověděl, že mezi nájemníky panovala dlouhodobá nespokojenost s vyúčtováním služeb, zejména s výší nedoplatků a způsobem jejich výpočtu.12. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že byl v rozhodném období zaměstnancem žalované a v rámci své pracovní činnosti se zabýval také komunikací s nájemníky služebních bytů, včetně žalobkyně. Vypověděl, že vyúčtování služeb byla podle jeho vědomostí doručována všem nájemníkům, přičemž doručování zajišťovalo oddělení logistiky prostřednictvím zaměstnankyň , jméno FO, a , jméno FO, . Přímou osobní znalost konkrétního způsobu doručování žalobkyni však neměl a uvedl, že neví, zda jí byla vyúčtování předávána osobně nebo vhozena do poštovní schránky. Řešil však se žalobkyni její připomínky k vyúčtováním, z toho pak usoudil, že tato jí musela být doručena.13. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, ž