4 C 22/2020-56 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně jakožto nájemkyně bytu žalovaných [číslo] v domě [adresa], k. ú. [část obce], na ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] (dále jen„ byt“), se domáhala proti žalovaným jakožto pronajímatelům společně a nerozdílně zaplacení žalobní částky z důvodu, že si pronajal předmětný byt od žalovaných nájemní smlouvou ze dne 22. 2. 2012 (ve znění jejích dodatků [číslo] až 5) a byla nájemkyní bytu v období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018, kdy nájem bytu skončil uplynutím doby podle posledního dodatku ke smlouvě [číslo] ze dne 28. 2. 2017. Žalovaní byli podle čl. II. odst. 6 nájemní smlouvy jako pronajímatelé povinni vyúčtovávat žalobkyni jako nájemkyni úhrady za služby spojené s užíváním bytu, jež byly placeny zálohově, a to 1x ročně v předepsaných nebo dohodnutých lhůtách. Jelikož nebylo sjednáno jinak, žalovaní měli povinnost doručovat žalobkyni vyúčtování služeb dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), vždy nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tedy každoročně do 30. 4. Tuto svoji povinnost žalovaní za celou dobu trvání nájmu ani jednou nesplnili a žádná vyúčtování žalobkyni nedoručili. Proto se žalobkyně obrátila na soud a výše uvedená povinnost předložit žalobkyni vyúčtování záloh za služby byla žalovaným uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2019. Přesto žádné z vyúčtování nebylo žalobkyni do dnešního dne doručeno. Vzhledem k tomu, že žalovaní výše uvedenou povinnost dosud nesplnili, vznikl žalobkyni podle uvedeného právního předpisu nárok na úhradu pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý i započatý den prodlení, a to za dobu tří let před podáním žaloby. Takto žalobkyně požaduje zaplatit pokutu za nedodaná vyúčtování služeb za rok 2014 ve výši 54 700 Kč ([číslo] dnů prodlení od 10. 10. 2016 do 9. 10. 2019 po 50 Kč), za rok 2015 ve výši 54 700 Kč ([číslo] dnů prodlení od 10. 10. 2016 do 9. 10. 2019 po 50 Kč), za rok 2016 ve výši 55 550 Kč (891 dnů prodlení od 1. 5. 2017 do 9. 10. 2019 po 50 Kč) a za rok 2017 ve výši 26 300 Kč (526 dnů prodlení od 1. 5. 2018 do 9. 10. 2019 po 50 Kč); celková výše pokuty ke dni 9. 10. 2019 dosáhla výše 180 250 Kč. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě pokuty předžalobní výzvou ze dne 18. 9. 2019, žalovaní žalobkyni ničeho neuhradili. 2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že byli poskytovateli služeb spojených s nájmem předmětného bytu vůči žalobkyni. Nicméně služby neposkytovali osobně, ale prostřednictvím subdodavatelů (teplo, voda, osvětlení a úklid dmu, odvoz odpadu), přitom nikde není psáno, že by žalovaní museli vyúčtování vypracovat a předávat osobně. Proto žalovaní prostřednictvím společenství vlastníků jednotek v předmětném domě (Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], dále jen„ SVJ“) pověřili za úplatu odbornou [právnická osoba] [právnická osoba], aby provedla vyúčtování a jeho následné předání, což tato firma vždy splnila řádně a včas vhozením vyúčtování do domovních schránek u jednotlivých bytů. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018, byla vůči žalovaným vedena exekuce k vymožení povinnosti uložené rozsudkem předložit žalobkyni předmětná vyúčtování služeb, v rámci exekuce předali žalovaní soudnímu exekutorovi duplikáty všech požadovaných vyúčtování vyžádaných od Agentury [právnická osoba] Žalovaní mají za to, že tím byla jejich povinnost doručit vyúčtování žalobkyni splněna a žaloba tak není důvodná. Nadto žalovaní uvedli, že žalobkyně ze své domovní schránky vyúčtování služeb od Agentury [právnická osoba], vyzvedla a předávala je žalovaným, pročež nemůže žalobkyně tvrdit, že vyúčtování neobdržela. 3. Na vyjádření žalovaných odpověděla žalobkyně tak, že je právně bez významu, zda příslušné SVJ plnilo svoji povinnost vůči žalovaným vyúčtovat jim skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období a doručilo jim takové vyúčtování nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, případně jakým způsobem tuto povinnost vůči žalovaným plnilo. Proto je pro věc nerozhodné, zda a případně kdy SVJ vložilo do domovní schránky žalovaných zásilku určenou pro žalované, tj. vyúčtování služeb a záloh, které platili žalovaní ve prospěch SVJ. Naopak pro věc určující je skutečnost, že žalovaní byli podle čl. II. odst. 6 nájemní smlouvy uzavřené dne 22. 2. 2012 s žalobkyní (ve znění pozdějších dodatků), a především podle ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., jako pronajímatelé, povinni vyúčtovat žalobkyni, jako nájemkyni, skutečnou výši nákladů a záloh placených spolu s nájemným za jednotlivé služby (žalobkyně platila dle nájemní smlouvy zálohy na služby ve výši 2 500 Kč měsíčně), a to 1x ročně v předepsaných nebo dohodnutých lhůtách. Jelikož nebylo sjednáno jinak, byli žalovaní podle ustanovení § 7 Zákona povinni doručit žalobkyni vyúčtování služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tedy každoročně do 30. 4. Skutečností, že žalovaní nedoručili žalobkyni vyúčtování služeb, se zabýval Obvodní soud pro Prahu 7 v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 116/2018 a z výpovědi samotného žalovaného 1) zjistil, že„ žalovaný 1) sám osobně ani jinak žalobkyni vyúčtování nedával a ani žalovaná 2), neboť ta se o dům vůbec nezajímá“ (viz bod 6. odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33). Nejen na základě tohoto zjištění potom uvedený soud dospěl k závěru, že žalovaní výše uvedenou povinnost provést a žalobkyni doručit vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby za celou dobu trvání nájmu ani jednou nesplnili a žádná vyúčtování žalobkyni nedoručili. Proto byla v uvedeném řízení výše uvedená povinnost předložit žalobkyni vyúčtování záloh za služby žalovaným uložena i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2019. Žalobkyně zdůraznila, že za celou dobu trvání nájmu platila měsíční nájemné a zálohy ve sjednané výši 2 500 Kč měsíčně, nikdy nehradila žádné částky navíc (nedoplatky z vyúčtování) ani žádné platby od žalovaných neobdržela zpět (přeplatky z vyúčtování), a to ani v hotovosti, ani převodem a ani případným zápočtem proti platbám nájemného. Žalobkyně se naopak po žalovaných opakovaně marně domáhala předložení vyúčtování za jednotlivé roky a vrácení případných přeplatků z takových vyúčtování. Teprve až v rámci exekuce vedené proti žalovaným na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, žalobkyně obdržela v prosinci 2019 prostřednictvím soudního exekutora vyúčtování, která za období 2012 až 2018 vyhotovil správce domu Agentura [právnická osoba], a teprve z těchto vyúčtování žalobkyně zjistila skutečné výše nákladů za jednotlivé služby v uvedeném období. Zjistila také, že měsíční zálohy na tyto služby, jak byly sjednány v nájemní smlouvě uzavřené s žalovanými, nejsou ve stejné výši, v jaké tyto zálohy platili žalovaní správci domu, a že tato vyúčtování neobsahují řádné vyúčtování záloh (zaplacených žalobkyní žalovaným) za jednotlivé služby. Proto nelze považovat doručení těchto vyúčtování za splnění povinnosti žalovaných z ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. 4. V projednávané věci nebyly mezi stranami sporné skutečnosti o vzniku, trvání a zániku nájemního vztahu k předmětnému bytu mezi žalobkyní jakožto nájemkyní a žalovanými coby pronajímateli, spor spočíval pouze v otázce, zda doručením vyúčtování služeb zpracovaných Agenturou [právnická osoba], za poskytovatele služeb Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] pro žalované coby příjemce služeb byla splněna povinnost žalovaných vůči žalobkyni coby nájemkyni předmětného bytu (bytové jednotky) ve vlastnictví žalovaných. Odpověď na uvedenou otázku zní nikoliv, jak bude níže vysvětleno. 5. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu projednávané věci (přičemž dokazování k nesporným skutečnostem ohledně existence nájemního vztahu k předmětnému bytu mezi žalobkyní a žalovaným a sjednaných podmínek nájmu nebylo třeba provádět – viz § 120 odst. 3 o. s. ř.), ostatně mezi stranami nebylo sporné ani to, že by žalobkyni byla doručena jiná vyúčtování služeb (ať už prostřednictvím exekuce žalovaných či jinak), než ta vyhotovená Agenturou [právnická osoba] Takto soud tedy vzal za zjištěné, že žalobkyně byla nájemkyní předmětného bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanými dne 22. 2. 2012 a jejích dodatků v období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018, přičemž na zálohách na služby platila částku 2 500 Kč měsíčně (viz čl. II bod 2. nájemní smlouvy), tyto zálohy na služby nebyly žalovanými žalobkyni nikdy vyúčtovány řádným vyúčtováním služeb, a to přes to, že tato povinnost byla žalovaným uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 12 C 116/2018-33, který nabyl právní moci