4 C 91/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 793 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 14. 12. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o pronájmu nebytových prostor, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému pronájem nebytových prostor a zprostředkovala souhlas s umístěním sídla žalovaného na adrese [adresa žalovaného], za úplatu 4 788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na uvedené adrese. Žalovaný měl předplaceno umístění sídla do 14. 12. 2019, přičemž úplata za následující období byla splatná vždy do 5. dne následujícího měsíce po uplynutí předplaceného období. V opačném případě měl žalovaný změnit své sídlo a učinit k tomu potřebné kroky, aby došlo k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. Žalovaný za další období ničeho neuhradil, přičemž nadále má své sídlo evidované na uvedené adrese poskytnuté žalobkyní. Zavázal se přitom, že v případě prodlení s úhradou úplaty je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu za 7 měsíců prodlení (od února 2020 do srpna 2020 včetně). Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal ve věci nečinný a k podané žalobě se nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne 14. 12. 2018 se žalovaným smlouvu o pronájmu nebytových prostor na dobu neurčitou, na základě které žalobkyně žalovanému pronajala nebytové prostory a zprostředkovala umístění sídla na adrese [adresa žalovaného]. V č.l. II. bod 1. smlouvy byla za poskytnutí služeb sjednána odměna ve výši 4 788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců, přičemž splatnost byla stanovena vždy do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uběhne předplacená doba. Žalovaný se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení s úhradou odměny. Splatnost smluvní pokuty pak podle smlouvy nastává vždy bezprostředně poté, co je k její úhradě žalovaný vyzván, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě. Na kontaktní email uvedený ve smlouvě ze dne 14. 12. 2019 žalobkyně dne 30. 10. 2019 zaslala email s vyúčtováním za užívání jejích služeb žalovaným s poučením, že nebude-li žalovaný nadále využívat služby žalobkyně, nemá odměnu hradit, pokud zajistí výmaz sídla z obchodního rejstříku. Jelikož žalovaný tak neučinil a odměnu nezaplatil, žalobkyně jej emaily ze dne 10. 3. 2020, 9. 4. 2020 a 21. 4. 2020 upomínala k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl žalobkyní následně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínku ze dne 19. 5. 2020. Žalovaný však neuhradil ničeho. 5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud uzavřel, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 14. 12. 2018 platně smlouvu na základě které pronajala nebytové prostory a zprostředkovala umístění sídla na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný však po uplynutí prvního období (prvních 12. kalendářních měsících) neuhradil odměnu za poskytnutí sídla, ačkoliv služeb žalobkyně, resp. umístění sídla na dané adrese nadále užívá. Z tohoto důvodu žalobkyni podle čl. II. bodu 1. smlouvy náleží odměna ve výši 4 788 Kč bez DPH (tj. 5 793 Kč s DPH) za každých následujících i jen započatých 6 kalendářních měsíců, ve kterých žalovaný užívá služeb žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu částky 3 623 Kč za dlužnou odměnu za období s DPH za období únor 2020 – srpen 2020. Odměna byla přitom splatná do 5. kalendářního dne v měsíci poté, co období uplynulo (čl. II. bod 1. smlouvy). Soud dále žalobkyni přiznal i zaplacení smluvní pokuty za dobu 6 měsíců (březen 2020 – srpen 2020 včetně), neboť žalovaný porušil smluvní povinnost a odměnu řádně a včas neuhradil, ačkoliv služeb žalobkyně využívá (viz výše). Vzhledem k tomu vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaného upomenulo, naposledy předžalobní upomínkou. Jelikož žalovaný neuhradil včas splatnou odměnu a služeb žalobkyně užívá, dostal se do prodlení, pročež žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti odměny (5. 3. 2020). Rovněž shodně žalobkyni přiznal soud i úrok z prodlení z dlužné částky, představované smluvní pokutou, neboť žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k úhradě smluvní pokuty a nastala tak její splatnost vzhledem ke smluvním podmínkám. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, týkající se oprávněnosti nároku na úhradu odměny za poskytování služeb, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 793 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.