6 C 1/2018-152 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce coby společenství vlastníků jednotek se žalobou ze dne 27. 4. 2018 (po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 21. 3. 2019) domáhal na žalovaných zaplacení úhrady za teplo a teplou užitkovou vodu (dále jen„ TUV“) za období od dubna 2015 do března 2018 v celkové výši 23 264,80 Kč, neboť žalovaní jakožto spoluvlastníci bytové jednotky [číslo] (dále jen„ byt“) zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha s podílem na společných částech domu ve výši [číslo], nacházející se v domě spravovaném žalobcem, nezaplatili za předmětné období úhradu za uvedená plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu. Žalovaní jsou odpojeni od vnitřního rozvodu vytápění a rozvodu TUV v domě a mají vytápění a ohřev vody zajištěn vlastním kotlem. Žalobce má za to, že ačkoli jsou žalovaní odpojeni od vnitřního rozvodu vytápění a rozvodu TUV, musí se na jejich byt účtovat základní složku nákladů na vytápění v poměru započitatelné podlahové plochy a základní složku nákladů na ohřev TUV v poměru podlahové plochy jejich bytu, neboť základní složka nákladů je nezávislá na chování příjemců tepla a TUV a rozúčtuje se mezi vlastníky všech jednotek v domě bez ohledu, zda a kolik tepla a TUV pro svoji jednotku spotřebují. Základní složka pokrývá zejména na náklady související se společnými částmi domu. Žalovaní byli povinni hradit žalobci poplatek za teplo ve výši 438 Kč měsíčně a poplatek za TUV ve výši 270 Kč. Žalovaní dluží žalobci za teplo za období od dubna do prosince 2015 částku 3 942 Kč, za leden až prosinec 2016 částku 4 556,70 Kč, kdy byl v této částce zohledněn přeplatek z vyúčtování ve výši 699,30 Kč, dále za leden až prosinec 2017 částku 4 970 Kč, kdy byl v této částce zohledněn přeplatek ve výši 285,80 Kč a dále za období od ledna do března 2018 částku 1 314 Kč. Žalovaní byli povinni platit žalobci měsíčně poplatek za TUV ve výši 270 Kč. Žalovaní proto dluží žalobci za TUV za duben až prosinec 2015 částku 2 430 Kč, za leden až prosinec 2016 částku 2 507,20 Kč, kdy v této částce je odečten i přeplatek ve výši 732,30 Kč, za leden až prosinec 2017 ve výši 2 734,70 Kč, kdy v této částce je odečten i přeplatek ve výši 505,30 Kč a za období do ledna do března 2018 jde o dlužnou částku ve výši 810 Kč. 2. Žalovaní žalobou uplatněný neuznali ani z části. Uvedli, že vyúčtování žalobce bylo neoprávněné. Dne 15. 11. 2010 nabyli žalovaní předmětný byt do svého osobního vlastnictví. Ke dni 28. 4. 2011 došlo k rekonstrukci domu. V květnu 2011 byly odsouhlaseny stanovy společenství vlastníků. Dne 27. 2. 2012 shromáždění vlastníků odsouhlasilo, že všichni se budou podílet na úhradě nákladů na rekonstrukce topení. Rekonstrukce znamenala změnu způsobu vytápění, kdy na základě této zásadní změny ve způsobu vytápění se žalovaní rozhodli zajistit si teplou vodu a vytápění na základě vlastního přístroje, který si pořídili. Žalovaní začali topit elektrickou energií. Ze strany společenství vlastníků byl dán souhlas žalovaným, aby si záležitosti ohledně vytápění vyřešili vlastním způsobem. Žalovaní měli za to, že základní sazba za teplo a TUV je nedůvodná, neboť chybí právní titul pro vyúčtování tvrzené pohledávky žalobce. Následně na jednání soudu dne 1. 4. 2019 uplatnili námitku započtení pohledávky ve výši 23 264 Kč, která vznikla žalovaným vůči žalobci z důvodu zákonné pokuty za prodlení žalobce s plněním jeho povinnosti vypořádat námitku žalovaných proti vyúčtování služeb dle § 13 vyhl. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). Žalovaní uvedli, že dne 29. 4. 2016 podali žalobci námitky proti vyúčtování za rok 2015, které byly žalobcem přijaty nejpozději dne 3. 5. 2016 Tyto námitky nebyly žalobcem vypořádány včas (nejpozději do 30 dnů od doručení), ale jak vyplývá z dopisu žalobce ze dne 15. 2. 2018, stalo se tak až dne 15. 2. 2018. V souladu s ust. § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. tak mají žalovaní vůči žalobci nárok na pokutu v částce 50 Kč za každý započatý den prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaní uplatnili nárok na pokutu za období prodlení žalobce s vypořádáním námitek vůči žalobci na jednání soudu konaném dne 1. 4. 2019, tj. za období od 3. 6. 2016 do 15. 2. 2018 (celkem za 657 dnů), tedy ve výši 32 850 Kč, uplatňují tímto žalovaní námitku započtení v rozsahu 23 264,80 Kč. 3. K námitce započtení žalovaných žalobce ve svém vyjádření ze dne 13. 5. 2019 uvedl, že e-mail žalovaného 1) ze dne 29. 4. 2016 není námitkou ke způsobu a obsahu vyúčtování nákladů na teplo a TUV ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ale věcně jde o nesouhlas žalovaných s placením za teplo a TUV jako takového. Shromáždění SVJ ze dne 27. 2. 2012 rozhodlo, že základní složka nákladů za teplo a TUV se bude vyúčtovávat i u bytů, které se odpojily od společných rozvodů. Na shromáždění SVJ ze dne 26. 4. 2016 (tedy tři dny před e-mailem žalovaného ze dne 29. 4. 2016) odmítlo shromáždění hlasovat o této otázce s tím, že bude zajištěn právní rozbor této otázky, který byl žalovaným zaslán v předžalobní výzvě ze dne 3. 4. 2018. Žalobce má za to, že povinnost žalovaných platit základní složku za teplo a TUV vyplývá ze zákona a SVJ nemůže povinnosti vyplývající ze zákona změnit svým rozhodnutím. 4. Nalézací soud rozsudkem ze dne 12. 8. 2019, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok], žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku. Soud vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož všichni vlastníci bytových jednotek, i ti odpojení od centrálního vytápění mají povinnost k úhradě základní složky nákladů na teplo a TUV. Neuhrazením poplatků vyúčtované služby za období od dubna 2015 do března 2018 v odsouhlasené výši, tj. za teplo ve výši 438 Kč měsíčně a poplatek za TUV ve výši 270 Kč měsíčně, žalovaní porušili své povinnosti vlastníků bytových jednotek a jsou povinni zaplatit žalobci za teplo za období od dubna 2015 do března 2018 dlužnou částku v celkové výši 23 264,80 Kč včetně zákonných úroků z prodlení od 1. 4. 2018 do zaplacení. 5. Odvolací soud k odvolání žalovaných usnesením ze dne 8. 7. 2020, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že prozatím nejsou splněny podmínky pro jeho potvrzení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že se vůbec nezabýval důvodností námitky započtení, když zaujal názor, že námitku započtení není možné posoudit jako námitku započtení, neboť žalovaní nárok žalobce neuznávají. Žalovaní po celou dobu věděli, že žalobce k nároku žalovaných neplatit základní složku za teplo a TUV zaujímá zamítavé stanovisko a jejich nárok neuznává a dle soudu prvního stupně se tedy měli obrátit se žalobou na soud, který by posoudil oprávněnost jejich nároku. Odvolací soud proto uložil soudu prvního stupně, aby posoudil důvodnost námitky započtení uplatněné z titulu nároku na pokutu podle § 13 odst. 1, 2 zák. č. 67/2013 Sb. ve znění od 1. 1. 2016, kterou žalovaní uplatnili u soudu v tomto řízení, tudíž se na soud obrátili, a je třeba se s ní v tomto řízení, vypořádat a zkoumat, kdy nastala splatnost pohledávek, a zda dluh započtením zanikl a v jakém rozsahu. 6. Soud prvního stupně tedy v řízení pokračoval, věc dále projednal při jednání soudu konaném dne 5. 5. 2021, přičemž zjistil následující skutkový stav projednávané věci. 7. Z listinných důkazů bylo zjištěno následující: Z výpisu rejstříku společenství vlastníků jednotek ze dne 26. 4. 2018 soud zjistil, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek v bytovém domě [adresa] na pozemku par. [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 26. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaní jako manželé jsou spoluvlastníci jednotky [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha s podílem na společných částech ve výši [číslo]. 8. Z vyúčtování služeb za rok 2010 a zápisu shromáždění [název žalobkyně] ze dne 27. 2. 2012 soud zjistil, že základní složka nákladů na vytápění byla dle § 4 odst. 1 vyhl. 372/2001 Sb. stanovena ve výši 40 %, kdy v bodu 3 programu byl odsouhlasen způsob vyúčtování za rok 2010, podle kterého náklady na vytápění byly rozděleny na základní složku ve výši 40 % a na spotřební složku ve výši 60 % s tím, že základní složka nákladů na teplo a TUV se bude účtovat i u bytů, které se odpojily od společných rozvodů, pro tento způsob vyúčtování hlasovalo 94,74 % z přítomných. 9. Ze zápisu shromáždění [název žalobkyně] ze dne 27. 2. 2012 (bod 3 čl. VI) a dopisu předsedajícího uvedeného shromáždění, zapisovatele a ověřovatele zápisu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 4. 2019 soud zjistil, že náklady na teplo pro vytápění pro rok 2011 a 2012 činila 40 % základní složky nákladů na teplo, tato výše byla projednána a odsouhlasena na shromáždění, avšak chybou při přepisu nebyla tato výše v protokolu uvedena. Tato výše základní složky nákladů na te