10 C 56/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně (dříve pod názvem [právnická osoba]) uzavřela dne 1. 8. 2019 s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které poskytovala žalovanému televizní vysílání. Za účelem využívání služeb žalobkyně byl žalovanému pronajat Set-top box/CA Modul sériové číslo M91623EEB223 a Set-top box/CA Modul sériové číslo M91732ED3846. Smlouva byla ukončena ke dni 31. 8. 2020. Podle smluvního ujednání měl žalovaný vrátit pronajatá technická zařízení po ukončení smlouvy, jinak je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené technické zařízení. Vzhledem k tomu žalobkyně touto žalobou nárokuje úhradu sjednané smluvní pokuty za nevrácená zařízení ve výši 10 000 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje po uplynutí lhůty stanovené předžalobní upomínkou. Žalovaný totiž žalovanou částku neuhradil, ačkoliv byl upomínán před podáním žaloby. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI, předžalobní upomínka ze dne 21. 4. 2021, včetně podacího archu) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení (žalobkyně pod názvem [právnická osoba]) uzavřeli dne 1. 8. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které žalobkyně poskytovala žalovanému své služby (televizní vysílání). Zároveň si účastníci řízení ve smlouvě sjednali pronájem zařízení, a to Set-top boxu/CA Modul sériové číslo M91623EEB223 a Set-top boxu/CA Modul sériové číslo M91732ED3846, prostřednictvím kterých žalovaný mohl využívat služeb žalobkyně. Převzetí zařízení žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení podle smluvních podmínek. V čl. 4 zvláštních podmínek pak byla stanovena povinnost žalovaného vrátit pronajaté set-top boxy do 10 dnů od ukončení smlouvy, která byla ukončena ke dni 31. 8. 2020. Žalovaný zařízení nevrátil, pročež jej žalobkyně předžalobní upomínkou vyzvala k jejich navrácení a zaplacení smluvní pokuty. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalovanou částku, byť alespoň zčásti, uhradil, příp. pronajatá zařízení řádně a včas vrátil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Smlouva uzavřená mezi účastníky je přitom smlouvou uzavřenou rovněž v souladu s ustanoveními zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. S ohledem na shora uvedené soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.