15 C 133/2021-144 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 19. 10. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 82 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se jedná o nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout tím, že mu za měsíce červenec až listopad 2019 nebyl zasílán plat, aniž by obdržel jakékoliv rozhodnutí ve věci, tedy žalovaný se dopustil nesprávného úředního postupu. Žalobci bylo doručeno oznámení služebního orgánu o zahájení řízení o zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím. Služební orgán a následně Náměstek rozhodnutím ze dne 29. 7. 2021 rozhodl, že žalobci částka 82 675 Kč s příslušenstvím nenáleží s odůvodněním, že je překážka na straně zaměstnance a neomluvená absence. Dále žalobce uvedl, že rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva vnitra [číslo jednací] a Náměstka ministra vnitra pro státní službu [číslo jednací] jsou nezákonná nebo nicotná a jsou ovlivněna snahou o zdravotní, profesní a finanční likvidaci žalobce jako svědka protiprávního jednání v rámci organizace žalovaného a porušení nařízení vlády č. 145/2015 Sb. o ochraně oznamovatelů. Žalovaný žalobci v průběhu služebního poměru od 9. 7. do 19. 12. 2019 nezasílal žádný plat, a to bez řádného rozhodnutí služebního orgánu. Tím žalovaný přivedl žalobce protiprávním způsobem do hmotné nouze v průběhu kárného řízení [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok] a zásadním způsobem tím omezil jeho procesní práva a možnosti, když žalovaný o nezasílání platu žalobci nevydal řádné rozhodnutí. Žalobce byl nucen z důvodu finanční tísně restrukturalizovat své úvěry a půjčky u [organizace] [anonymizováno]. 2. Podáním ze dne 22. 12. 2021 doručeným soudu dne 27. 12. 2021 žalobce upřesnil žalobu ohledně příslušenství. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. O uplatněném nároku žalobce bylo rozhodnuto doposud nezrušeným pravomocným rozhodnutím. Je třeba vycházet z predikce, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, který by vyústil v nezákonné rozhodnutí. Nevyplacení částky 82 675 Kč nemohlo do osobněprávních vztahů žalobce negativně zasáhnout, neboť na vyplacení předmětné částky neměl právní nárok. 4. Z provedených důkazů zjistil soud následující: 5. Dne 19. 10. 2021 podal žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu vnitra [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [číslo] ze dne 22. 4. 2021, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci nenáleží částka 82 675 Kč s příslušenstvím. Uvedená finanční částka představuje plat žalobce za měsíce červenec až říjen roku 2019, kdy trval služební poměr žalobce, který však nevykonával službu a toto bylo v kárném řízení kvalifikováno jako neomluvená absence. Od července do října 2019 byl žalovaný ve služebním poměru k České republice – Ministerstvu vnitra a byl povinen vykonávat službu na služebním místě zařazeném na Ministerstvu vnitra v oddělení pobytu cizinců Praha odboru azylové a migrační politiky, se služebním působištěm v Praze, na které byl převeden rozhodnutím služebního orgánu ze dne 26. 6. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok]. Žalobce k výkonu státní služby na předmětném služebním místě nenastoupil a státní službu zde nevykonával. Konkrétně se jednalo o období od 9. 7. 2019 do 23. 12. 2019, tedy období, do kterého spadá i doba, za kterou žalobce požaduje zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím. K výkonu státní služby na předmětném služebním místě žalobce nenastoupil ani po té, co bylo rozhodnutí služebního orgánu [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok] v rámci odvolacího řízení potvrzeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 23. 10. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok]. Nenastoupení k výkonu státní služby na předmětném služebním místu, resp. nepřítomnost žalobce na pracovišti, byla předmětem rozhodnutí kárné komise I. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra, jejímž rozhodnutím ze dne 19. 9. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok], bylo žalobci uloženo kárné opatření propuštění ze služebního poměru. Rozhodnutím kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra ze dne 19. 12. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo rozhodnutí kárné komise I. stupně potvrzeno. Rozhodnutí obou kárných komisí nabyla právní moci dne 23. 12. 2019. Rozhodnutími obou kárných komisí byla nepřítomnost žalobce na pracovišti ve shora vymezeném období kvalifikována jako neomluvená, neboť k nedostavení se na pracoviště neexistoval u žalobce žádný objektivní důvod. K žalobcem uplatňované námitce, kdy odmítal vykonávat státní službu v souladu s § 106 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), podle kterého je zaměstnanec oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob, bylo oběma kárnými komisemi i služebním orgánem konstatováno, že právo odmítnout výkon práce (služby) má zaměstnanec (státní zaměstnanec) v případě konkrétně přidělené práce (konkrétních služebních úkolů). Náměstek ministra vnitra pro státní službu v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí služebního orgánu [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok] neshledal, že by měla být převedením žalobce na předmětné služební místo ohrožena jeho bezpečnost, neboť zdravotní způsobilost žalobce ve vztahu k tomuto služebnímu místu byla řádně posouzena. 6. Dále soud zjistil, že dne 4. 9. 2020 podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí kárné komise Ministerstva vnitra II. stupně ze dne 19. 12. 2019, [číslo jednací]: [anonymizováno] [číslo] [rok]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. [číslo jednací], byla žaloba zamítnuta. Na základě kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. [číslo jednací] rozhodoval ve věci Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č.j. [číslo jednací] kasační stížnost zamítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. 7. Dále soud zjistil, že dne 12. 11. 2019 podal žalobce k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 žalobu, kterou se po žalovaném domáhal zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje plat žalobce za měsíce červenec až říjen 2019, který mu žalovaný nezaplatil. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 17. 9. 2020, č.j. [číslo jednací] řízení zastavil a dále rozhodl, že po nabytí právní moci usnesení bude věc postoupena státnímu tajemníkovi v Ministerstvu vnitra jako příslušnému služebnímu orgánu. Dne 7. 12. 2020 byla věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] postoupena státnímu tajemníkovi v Ministerstvu vnitra jako příslušnému služebnímu orgánu. Podáním ze dne 18. 12. 2020, [číslo jednací], oznámil státní tajemník v Ministerstvu vnitra žalobci zahájení řízení podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SŘ“), o zaplacení částky 82 675 Kč s příslušenstvím. Současně byl žalobce vyzván k uplatnění práva dle § 36 odst. 3 SŘ, vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladovým materiálům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Výzva byla žalobci doručena dne 13. 1. 2021, tímto dnem byla správní řízení zahájeno. Rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu vnitra [číslo jednací] ze dne 22. 4. 2021 bylo rozhodnuto, že žalobci částka 82 675 Kč s příslušenstvím žalobci nenáleží. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021. Proti rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021 podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, která je vedena pod sp. zn. [spisová značka] a řízení v této věci není dosud pravomocně skončeno. 8. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení], psychiatrie, ze dne 19. 9. 2018, soud zjistil, že žalobce je od roku 2005 ambulantně léčen na psychiatrii. Jedná se o osobnost s kompulzivními rysy. Psychotické příznaky ani suicidální tendence nebyly zjištěny. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce je od května 2005 léčen na psychiatrii. Do roku 2018 byl léčen preparátem [název] [anonymizováno] v dávce 50 mg. V souvislosti s jeho spory se zaměstnavatelem (šikana na pracovišti, nevyplacené finanční požitky) bylo nutno dávku léku zvýšit na 100 mg, což přetrvává dodnes. 9. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] z roku 2016 soud zjistil, že komunikace se týkala osob, která IT nabídla k relokaci do ČR. 10. Z žádosti žalobce ze dne 24. 1. 2021 soud z