18 C 182/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny 4 300 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 859,68 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 144,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 150 Kč, zákonného úroku z prodlení (zčásti kapitalizovaného ve výši 590,80 Kč), nákladů na vymožení pohledávky ve výši 468 Kč a nákladů účelně vynaložených na mimosoudní vymáhání ve výši 473 Kč. Důvodem uvedla, že žalovaný dne 17. 2. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], podle které mu [právnická osoba] poskytla bezhotovostním převodem úvěr 4 300 Kč, proti čemuž se žalovaný zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 859,68 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěr. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy posouzena dle jeho výpisu z účtu. Žalovaný neuhradil ničeho. Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru. Následně byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Dne 24. 1. 2020 uzavřela [právnická osoba] s žalovaným prostřednictvím internetu smlouvu, jíž se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 4 300 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit 17. 2. 2020 spolu s úrokem 40 % p. a. a poplatkem za poskytnutí 1 434,91 Kč (po slevě), resp. 3 756,91 Kč (před slevou). Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, jakož i povinnost žalovaného hradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 4. V rámci prověření jeho úvěruschopnosti doložil žalovaný [právnická osoba] printscreen příchozí platby na jeho účet ve výši 12 049 Kč od [právnická osoba] ze dne 15. 10. 2019, a dále printscreen, dle kterého má vedenu kartu k účtu [bankovní účet] (printscreen příchozí úhrady a informací o kartě). 5. Dne 24. 1. 2020 poukázala [právnická osoba] žalovanému na účet 4 300 Kč (potvrzení o platbě). 6. Dne 19. 7. 2021 uzavřely [právnická osoba] a žalobkyně smlouvu, dle které byla pohledávka [právnická osoba] za žalovaným postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou). To bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). 7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění dopisem advokáta žalobkyně z 1. 11. 2021 (předžalobní výzva) odeslaným dne 2. 11. 2021 (podací arch). 8. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. [právnická osoba] coby úvěrující poskytla žalovanému coby úvěrovanému dne 24. 1. 2020 na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 4 300 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit 17. 2. 2020 s úrokem 40 % p. a. a poplatkem za poskytnutí úvěru. 15. Pokud jde o právní hodnocení zjištěného skutkového stavu z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze odhlédnout od toho, že k jejímu posouzení došlo toliko na základě žalovaný doloženého printscreenu příchozí platby na jeho účet (nikoliv tedy výpisu z účtu) ve výši 12 049 Kč od [právnická osoba] ze dne 15. 10. 2019, což mělo zřejmě doložit, že žalovaný pobírá mzdu. V tomto směru však je třeba říci, že i kdyby se jednalo o potvrzení této skutečnosti, je s podivem, že by žalobce dokládal aktuální mzdu doložením příchozí platby předcházející uzavření smlouvy o více než tři měsíce. Printscreen, dle kterého má žalovaný vedenu kartu k účtu [bankovní účet], pak o jeho úvěruschopnosti nevypovídá ničeho. Ničeho dalšího k prověření úvěruschopnosti žalovaného pak nebylo ani tvrzeno (vyjma skutečnosti, že ohledně žalovaného nebylo vedeno insolvenční řízení, což však samo o sobě o jeho úvěruschopnosti ničeho nevypovídá). 16. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně [právnická osoba] nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. [právnická osoba] coby poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně [právnická osoba] v posuzované věci rezignovala. 17. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020-119), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celosp