29 C 129/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že účastníci spolu uzavřeli ústní dohodu na jejímž základě žalovaný vypracoval cenovou nabídku [číslo] 2020 ze dne 6. 1. 2020 na kompletní zhotovení nové elektroinstalace v nemovitosti žalobkyně na adrese [adresa žalobkyně]. Po jejím odsouhlasení žalobkyní vystavil žalovaný zálohovou fakturu č. Z1 2020 ze dne 6. 1. 2020 znějící na částku 144 000 Kč. Žalobkyně tuto zálohovou fakturu uhradila dvěma platbami a to dne 7. 1. 2020 ve výši 124 000 Kč a dne 17. 1. 2020 ve výši 20 000 Kč. Zhotovení díla bylo mezi žalobkyní a žalovaným domluveno do konce ledna 2020. Žalovaný však, navzdory urgencím, dílo do dnešního dne nezhotovil. Žalobkyně jej proto vyzvala předžalobní výzvou k vrácení zaplacené zálohy, ale bezúspěšně. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť se účastníci ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. práva účastni na projednání věci vzdali. Soud věc rozhodl na základě listinných důkazů založených žalobkyní. Z cenové nabídky [číslo] 2020 soud zjistil, že žalovaný měl, jako dodavatel, pro žalobce, jakožto odběratele, provést realizaci prací spočívajících ve zhotovení nové elektroinstalace v nemovitosti žalobkyně na adrese [adresa žalobkyně]. Ze zálohové faktury č. Z1 2020 ze dne 6 1. 2020, soud zjistil, že byla vystavena žalovaným žalobkyni na zaplacení částky 144 000 Kč se splatností 7. 1. 2020, jakožto zálohy na provedení díla. Výpisem účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně provedla na účet žalovaného dvě platby – dne 7. 1. 2020 zaplatila částku 124 000 Kč a dne 17. 1. 2020 zaplatila částku 20 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 6. 2021 pak soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala k vrácení uhrazené zálohy, jelikož žalovaný navzdory urgencím žalobkyně dílo nedokončil, ačkoliv mělo být dokončeno do konce ledna 2020. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy a byl poučen dle ustanovení § 142a o.s.ř. Z přiložené obálky vyplývá, že předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána na adresu [adresa žalovaného], kde má žalovaný evidováno své sídlo. Žalovaný údaje v žalobě rozvedené ani nerozporoval, nebylo tvrzeno, tím méně prokazováno, že by dlužná částka byla před vyhlášením rozsudku k rukám žalobkyně uhrazena. Soud posoudil nárok dle § 2991 a násl. Zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen „Občanský zákoník“), jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Dle ustanovení § 2997 Občanského zákoníku„ dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.“ Žalobkyně žalovanému zaplatila částku 144 000 Kč z titulu smlouvy o dílo ve smyslu § 2586 a násl. Občanského zákoníku, jež byla uzavřena ústní formou. Jelikož však žalovaný nezhotovil pro žalobkyni sjednané dílo a porušil tak podstatným způsobem sjednané povinnosti, požadovala žalobkyně vrácení zaplacené zálohy, čímž projevila vůli k odstoupení od smlouvy. Tím došlo k odpadnutí právního důvodu, z něhož žalobkyně plnila a vznikl jí tak nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu citovaného ustanovení. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 144 000 Kč s příslušenstvím, sestávajícím z úroku z prodlení v zákonné sazbě z žalované částky. Povinnost žalovaného k úhradě úroku z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 751 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 760 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 144 000 Kč sestávající z částky 6 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.