10 C 348/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 691 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce se žalovanou uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl dne 29. 10. 2020 žalované spotřebitelský úvěr. Smluvní strany uzavřely smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele [webová adresa]. Žalovaná se zaregistrovala na webovém portálu, přičemž v průběhu registrace zadala své údaje- jméno, příjmení, číslo OP nebo jiného průkazu, adresu trvalého pobytu, číslo mobilního telefonu, emailovou adresu. Dále si žalovaná zvolila své heslo ke svému účtu na portálu a po založení svého účtu požádala žalovaná prostřednictvím portálu v sekci„ Mé aktivity“ o poskytnutí úvěru, kdy si prostřednictvím portálu zadala výši požadovaného úvěru a splatnost a seznámila se s veškerými informacemi, které je povinen věřitel poskytnout před uzavřením smlouvy v souladu s ustanovením § 95 zákona o spotřebitelském úvěru, což žalovaná potvrdila stiskem tlačítka„ zažádat“, aby mu byly vygenerovány dokumenty spjaté s poskytnutím úvěru. Po stisknutí na tlačítko„ zažádat“ byl žalované vygenerován text smlouvy, VOP a formulář s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. Po odsouhlasení s podmínkami smlouvy byla žalovaná přesměrována na dotazník týkající se její finanční situace, kde musí uvést informace o zaměstnání, měsíčních příjmech a dalších existujících závazcích. Po kliknutí na tlačítko„ potvrdit žádost“. Veškerá smluvní dokumentace byla zaslána žalované na email uvedený při registraci. Žalované identita byla ověřena pomocí aplikace [anonymizováno], která podléhá úpravě směrnice„ [anonymizováno]“, přičemž žalovaná zadá do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně sdělí žalobci údaje žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované dne 29.10.2020 poskytnut úvěr ve výši 12 000Kč, přičemž se žalovaná zavázala tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9% denně z vypůjčené částky, jak vyplývá z přiložené faktury. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 22.11.2021, přičemž celková částka, kterou byla žalovaná povinna žalobci uhradit, tak i s úroky činila částku 25 315,35Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobci tak vznikl nárok požadovat úhradu dlužné částky sestávající z jistiny úvěru a úroku úvěru v celkové částce 25 315,35Kč, dále zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu. Žalobce se domáhá zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny 12 000Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky tj. od 23.11.2021 do zaplacení. Žalobce a žalovaný si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky jistiny ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 22.11.2021 je smluvní pokuta účtována od 23.11.2021 z částky 12 000Kč, a byla vyčíslena ke dni 9.6.2022 ve výši 2 376 Kč. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se žádným způsobem nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. 3. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání nedostavil ani žalobce soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z výpisu z účtu [právnická osoba] soud zjistil, že dne 29.10.2020 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované částku 12 0000Kč jako úvěr. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž částka úvěru byla převedena žalované bezhotovostním převodem na její účet. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 25 315,35 Kč do 180 dní od odeslání finančních prostředků žalované, a to v šesti měsíčních splátkách, kdy prvních pět splátek bylo po 4 289,36 Kč a poslední ve výši 3 868,55 Kč RPSN činila 1 732,08%. V případě prodlení se žalovaná současně zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky jistiny, v níž byl v prodlení a zároveň i zaplatit úrok z úvěru ve výši 0,9% denně z vypůjčené částky. Před poskytnutím prostředků provedl žalobce posouzení úvěruschopnosti žalované skrze aplikaci [anonymizováno]. Z připomenutí splatnosti půjčky a z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby písemně vyzývána k úhradě dluhu přímo žalobkyní, na což však nijak nereagovala. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně: Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Žalobce a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši ve výši 0,90% denně z poskytnuté částky (což je 328,5% ročně) v 5 měsíčních splátkách po 4 289,36 a jedné ve výši 3 868,55 Kč. Výše RPSN uvedená ve smlouvě činila 1 732,08%. Žalobce vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 13. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o.z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V roce 2020 se ve vztahu k domácnostem úrok z úvěru na spotřebu pohyboval celkově mezi 7,44 až 8,15; u fixace nad 1 rok do 5 let včetně 6,75 až 8,19; u kontokorentů a revolvingových úvěrů 11,99 až 12,54; u kontokorentů 14,66 až 15,25; u kreditních karet 18,01 až 18,87 a u úročeného úvěru u kreditních karet 23,91 až 24,04. Pokud by soud vzal nejvyšší z vykazovaných sazeb 24% úrok, pak 13 násobek činí 312% a u sjednaného úroku 328,5% ročně, je překročení tak podstatné, že je v rozporu s dobrými mravy. 14. Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky sporu je absolutně neplatná jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku nemá žalobce právo na plnění ze smlouvy, ale pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2992 o.z. Žalovaná se obohatila o částku, kterou jí žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl, přičemž vzhledem k tomu, že žalobce žalované poskytl částku 12 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení. 15. Soud proto žalobě v částce 12 000 Kč vyhověl, a to včetně úroku z prodlení, neboť žalovaná se ocitla s placením dluhu v prodlení. Co do zaplacení částky 15 691,35 Kč soud žalobu zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch jen částečný. 17. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst