16 C 10/2023-64 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 89 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná [číslo] byla na základě nájemní smlouvy ze dne 29. 9. 2020 nájemkyní bytové jednotky [číslo] v 5. nadzemním podlaží budovy [adresa] v k.ú. [část obce] na adrese [adresa]. Nájemní vztah byl ukončen ke dni 30. 10. 2021, neboť žalovaná [číslo] žalovaný [číslo] který se žalovanou [číslo] byt užíval, nezaplatili nájemné a zálohy na služby za 4 měsíce. Žalovaný [číslo] přistoupil k dluhu dne 5. 1. 2022. Žalovaní dluh nezaplatili, přestože byli vyzváni předžalobní výzvou. Žalovaní zůstali nečinní a k podané žalobě se nevyjádřili. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z nájemní smlouvy ze dne 29. 9. 2020, soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná [číslo] jako nájemce uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem bytové jednotky [číslo] v 5. nadzemním podlaží budovy [adresa] v k.ú. [část obce] na adrese [adresa]. Bylo sjednáno nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně a záloha na úhradu za plnění poskytované s užíváním bytu ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z výpovědi z nájmu ze dne 19. 10. 2021 se podává, že z důvodu porušení nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem (neplacení nájemného) byla žalobkyní nájemní smlouva vypovězena bez výpovědní doby. Výpověď z nájmu žalovaná [číslo] převzala 20. 10. 2021. Z dohody o přistoupení k dluhu a dohody o plnění ve splátkách ze dne 5. 1. 2022 je zřejmé, že žalovaný [číslo] uznal dluh ve výši 89 000 Kč a přistoupil k němu. Žalovaná za měsíc únor 2021 uhradila pouze 2 000 Kč, za měsíc červen 2021 uhradila pouze 5 000 Kč a za měsíce květen, září, říjen, listopad a prosinec 2021 neuhradila nic. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2022, vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky ve výši 89 000 Kč za neuhrazené nájemné a služby s nájmem spojené za 4 měsíce. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí přiměřeně § 2253 o. z. obdobně. Podle § 1892 odst. 1 o.z. platí, že kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Nájemní smlouva byla platně uzavřena ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. o. z., resp. podle obecných ustanovení o nájmu podle § 2201 a násl. o. z. Žalovaná byla za dobu nájmu povinna platit nájemné a sjednané zálohy v celkové výši 14 000 Kč měsíčně. Žalovaná přitom za měsíc únor 2021 uhradila pouze 2 000 Kč, za měsíc červen 2021 uhradila pouze 5 000 Kč a za měsíce květen, září, říjen, listopad a prosinec 2021 neuhradila nic. Žalovaný [číslo] přistoupil k dluhu žalované [číslo] je tak spolu s ní zavázán k úhradě dluhu společně a nerozdílně. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož žalovaní nezaplatili žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitli se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 564,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 560 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 89 000 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč.