18 C 170/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení ve výroku uvedených částek z titulu úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 24. 6. 2019 mezi [právnická osoba], [IČO], coby právní předchůdkyně žalobkyně, která následně na žalobkyni pohledávku za žalovanou z této smlouvy postoupila, a žalovanou, podle které [právnická osoba] poskytla žalované po prověření její úvěruschopnosti v hotovosti 45 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem 38 664 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 976 Kč s poslední splátkou splatnou 24. 8. 2020. Žalovaná však uhradila pouze 45 976,01 Kč, z toho 23 762,33 Kč na jistinu a 22 213,68 Kč na příslušenství. Vedle jistiny a dlužného poplatku žádala žalobkyně uhradit též smluvní pokutu za prodlení a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že dne 24. 6. 2019 uzavřela [právnická osoba] a žalovanou dohodu, jíž se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 45 000 Kč. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a spolu s tím zaplatit úrok ve výši 4 332 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru 22 050 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 4 182 Kč a inkasní poplatek 8 100 Kč, celkem tedy vrátit 83 664 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách á 5 976 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalované uhradit splátku řádně a včas byla ujednána jeho povinnost uhradit věřiteli 0,5 % denně z dlužné částky, a to se splatností ke dni následujícímu po dni takového prodlení. Ke svým poměrům uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou, její mzda činí 31 577 Kč měsíčně, náklady na bydlení vč. energií 2 000 Kč měsíčně, náklady na dopravu, stravu a další osobní náklady 6 000 Kč a splátky stávajících půjček u [jméno], [anonymizováno] a [anonymizováno] (v celkové výši 300 000 Kč) 8000 Kč měsíčně. Peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč byly žalované poskytnuty v hotovosti. (prokázáno žádostí o úvěr a smlouvou o úvěru a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). K prokázání své úvěruschopnosti doložila pracovní smlouvu, podle které byla zaměstnána od 1. 12. 2018 na dobu neurčitou jako store managerka se mzdou 41 000 Kč brutto měsíčně (pracovní smlouva). V březnu až květnu 2019 jí bylo na mzdě vypláceno 31 577 Kč měsíčně netto (výplatní pásky). Dne 22. 12. 2021 byla mezi [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena smlouva, jíž [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy ze dne 24. 6. 2019 žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou, potvrzením o zaplacení úplaty). Žalované bylo oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před podáním žaloby (prokázáno oznámeném o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou s podacím archem). 4. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 7. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Žalobkyní nebylo v řízení nikterak prokázáno, že by byl ze strany její právní předchůdkyně, která na ni pohledávku za žalovanou postoupila (§ 1879 o. z.), při poskytnutí úvěru žalované dodržen postup dle § 86 ZSU, tedy že by byla posouzena její úvěruschopnost. Tyto skutečnosti byly sice žalobkyní tvrzeny, avšak byly doloženy toliko předložením pracovní smlouvy žalované a jejími výplatními páskami § 86 ZSU. 11. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu. Jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008) 12. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyní žalobkyně splnila jí ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. 13. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020-119), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv.„ úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů