7 C 46/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, v době od 23:20 hodin do 23:27 hodin po předchozí slovní rozepři v , adresa, , kuchyňským nožem napadla poškozeného , jméno FO, , nar. , datum, . Jednání žalobkyně bylo předmětem trestního řízení vedeného Policií ČR, , adresa, , a následně byla věc postoupena Městské části , adresa, k projednání jako přestupek. Městská část , adresa, věc odložila a přestupkové řízení zastavila. V důsledku protiprávního jednání žalované v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce žalobkyně, žalobkyně uhradila náklady a jeho léčení v celkové částce 6 496 Kč. Žalovaná však ničeho nezaplatila, ačkoliv byla žalobkyní upomínána.3. Dne 24. 7. 2025 vydal soud elektronický platební rozkaz v němž žalované v případě podání odporu uložil povinnost vyjádřit se písemně k žalobě ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro jeho podání. Současně byla žalovaná poučena, že podá-li včasný odpor a ve stanovené lhůtě se bez vážného důvodu nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou, resp. v projednávaném případě návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, uplatňován, uznává a soud v takovém případě rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalovaná podala dne 30. 9. 2025 odpor, k žalobě se však nikterak nevyjádřila, a to ani později v zákonné lhůtě. Elektronický platební rozkaz byl přitom žalované doručen 11. 8. 2025, lhůta k podání odporu skončila 26. 8. 2025, 30denní lhůta tedy marně uplynula 27. 9. 2025.4. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Právně soud věc posoudil podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, podle kterého má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení a ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a je povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 750 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a náhrady nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které žalobkyni jako účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka celkem 600 Kč představující 450 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba).