15 C 232/2025-84 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, dále částky , částka, jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky v celkové výši , částka, , přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím formou pravidelných denních splátek. Součástí Smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a další dokumenty. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně ke dni , datum, Smlouvu vypověděla a žalovaná je tak ke dni , datum, v prodlení. Žalobkyně se kromě jistiny domáhá též zaplacení smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatků za volitelné služby „, Anonymizováno, “ a smluvní pokuty. Žalovaná na dluh uhradila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně tak ke dni podání žaloby dluží žalobkyně na jistině úvěru částku ve výši , částka, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:3. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 0, 883 % denně, poplatky za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími náklady, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činí 1 355,34 %. V případě prodlení se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).4. Z výpisu o posouzení, Anonymizováno, úvěruschopnosti a z výpisu identifikovatelných příjmů soud zjistil, že žalobkyně posuzovala výši čistého měsíčního příjmu žalované , částka, , přičemž žalovaná sama uvedla částku , částka, . Žalovaná dále uvedla pravidelné měsíční výdaje na půjčky , částka, , na bydlení v částce , částka, , na další nezbytné výdaje , částka, a ostatní zbytné výdaje v částce , částka, s tím, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti tvoří 4 osoby, z toho 3 osoby s příjmem. Disponibilní měsíční příjem žalované je uveden v částce , částka, .5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne , datum, byla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, převedena částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Tyto částky byly žalované poskytnuty bezhotovostním převodem z účtu žalobkyně, přičemž variabilní symbol transakcí odpovídá číslu úvěrové smlouvy.6. Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o ukončení smlouvy a zároveň jí vyzvala k úhradě celého dluhu.7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, a to před podáním žaloby. Výzva obsahovala specifikaci dluhu a byla zaslána v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. Žalovaná na výzvu nereagovala a částku neuhradila.8. Ze sdělení , právnická osoba, , soud zjistil, že dne , datum, byla na bankoví účet žalobkyně č. , č. účtu, převedena z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, částka , částka, dne , datum, , částka , částka, dne , datum, , částka , částka, dne , datum, a částka , částka, dne , datum, , přičemž variabilní symbol transakcí odpovídá číslu úvěrové smlouvy.9. Žalobkyni byla soudem zaslána výzva, aby řádně tvrdila a vysvětlila, jakým způsobem zkoumala schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr a doplnila důkazy, ze kterých by vyplynulo, jak byly zkoumány schopnosti žalované splácet úvěr, především okolnosti ověření žalovanou uváděných příjmů a výdajů.10. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala vyjádřením, v němž uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla dle interní metodiky schválené Českou národní bankou, a to v souladu s požadavky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdí, že při ověřování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které se týkaly počtu členů domácnosti, příjmů a výdajů, a dále z ověřených informací získaných prostřednictvím licence AISP, konkrétně od společnosti Kontomatik. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná autorizovala přístup k informacím o svém bankovním účtu, na základě čehož žalobkyně získala výpis z běžného účtu, který připojila k vyjádření. Žalobkyně rovněž provedla kontrolu žalované v několika veřejných i komerčních registrech, včetně centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a sankčních seznamů. Na základě těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet, a proto na žalobě nadále trvá.11. Po právní stránce soud posoudil skutkový stav následovně:12. Po právní stránce se na poměr mezi účastníky vztahuje § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Konkrétně se jedná o ujednání o výši úroku ve výši 0,883 % denně, což odpovídá roční úrokové sazbě 322,295 %, přičemž RPSN činí v daném případě 1 355,34 %. Takto extrémně vysoké úročení výrazně překračuje rámec obvyklé praxe na finančním trhu, kde podle veřejně dostupných údajů České národní banky činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem v době uzavření smlouvy přibližně 9,23 % ročně. Sjednaný úrok je tedy téměř třicetipětinásobkem běžné sazby, což představuje nepřiměřenou a neakceptovatelnou míru zatížení spotřebitele. Soud má za to, že takto nastavená úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z., a že její nemravnost je natolik zásadní, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Vzhledem k tomu, že se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni zjevně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru, nelze dovodit, že by k uzavření smlouvy došlo i bez této neplatné části. Smlouva je proto neplatná jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.15. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěr