Obvodní soud pro Prahu 7 16 C 67/2026-28 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení částky 30 070 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěru v celkové výši 20 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, dostala se však do prodlení, když počínaje splátkou dne , datum, tyto splátky nehradila, případně je hradila pouze částečně. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně proto ke dni , datum, zesplatnila celý úvěr. K úhradě jistiny tedy zbývá 20 000 Kč. Žalobkyně má dále právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Výše smluvní pokuty za období od , datum, do , datum, tak činí 8 620 Kč. Dále žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků, který je nedílnou součástí smlouvy. Náklady na vymáhání odpovídají částce 1 450 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění předžalobní upomínkou.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a zůstal nečinná.3. Účastníci na základě výzvy dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, oznámení o schválení úvěru a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru na dobu neurčitou, na základě které byl dne , datum, žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána měsíční úroková sazba ve výši 40 % a RPSN ve výši 5535 %. Žalovaná měla úvěr splácet měsíčními splátkami skládajícími se z úroku z úvěru přirostlého za uplynulé období, jistina úvěru byla splatná nejpozději při ukončení smlouvy. Ve smlouvě je upravena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení. Ze sazebníku poplatků vyplývá, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při 3 dnech po splatnosti, 500 Kč při 7 dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti. Totožnost žalobkyně byla ověřena na základě občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění a žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě výpisu z Kontomatik.6. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalobkyně ke dni , datum, a vyzvala k ji k úhradě dlužné částky 47 281 Kč do 3 dnů od doručení oznámení.7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ze shora uvedené smlouvy do 7 dnů ode dne odeslání výzvy s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně dodejky.8. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Účastníci nezpochybnili pravost nebo pravdivost výše uvedených listin.9. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.12. Soud při každém svém rozhodování musí zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z § 588 odst. 1 o. z. je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků z prodlení (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy.13. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které poskytla žalobkyně žalované částku v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázal zaplatit za poskytnutí této částky úrok a poplatky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.14. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud v prvé řadě zabýval obsahem smlouvy o úvěru, kterou s ohledem na výši sjednaného úroku a RPSN shledal absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z.15. Soud dospěl k závěru, že úvěrové zatížení sjednané v projednávané věci zjevně překračuje meze přijatelného smluvního ujednání a odporuje dobrým mravům. RPSN ve výši 5535 % ročně zcela očividně představuje natolik excesivní zatížení spotřebitele, že jej nelze považovat za souladné s elementárními požadavky poctivosti a spravedlivého smluvního uspořádání. Takto nastavená cena úvěru zjevně neplní funkci přiměřené odměny za poskytnutí peněžních prostředků a s nimi spojeného rizika, ale ve svém důsledku představuje excesivní a ekonomicky rdousící zatížení dlužníka. Stejně tak sjednaná výše úrokové sazby ve výši 40 % měsíčně mnohonásobně převyšuje běžné sazby a představuje tak nepřiměřenou a neakceptovatelnou míru zatížení spotřebitele. A vzhledem k tomu, že se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni zjevně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru, nelze dovodit, že by k uzavření smlouvy došlo i bez této neplatné části.16. Za této situace tak soud uzavřel, že smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Důsledkem neplatnosti je, že nároky účastníků je třeba vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, konkrétně podle § 2991 a § 2993 o. z. Podle o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat vydání toho, co druhá získala. Žalobkyně prokazatelně žalované poskytla prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná neplatila ničeho. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení 20 000 Kč. Soud rovněž žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni úroky z prodlení z této částky, jakožto přináležející příslušenství, dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 189,7 Kč, přičemž tato částka představuje 33,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 66,51 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 203 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 070 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.