Obvodní soud pro Prahu 7 18 C 189/2025-96 – Náklady řízení

Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z nájmu bytu ze dne , datum, , kterou se vypovídá nájemní vztah mezi žalovanými a žalobkyní založený nájemní smlouvou ze dne , datum, , je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že výpověď opřená o tvrzenou bytovou potřebu příbuzného jednoho z žalovaných je účelová, navazuje na předchozí snahu žalovaných změnit nájemní vztah žalobkyně z doby neurčité na dobu určitou a výrazně zvýšit nájemné, a představuje fakticky další pokus, jak dosáhnout skončení nájmu žalobkyně poté, co předchozí výpověď z nájmu ze dne , datum, byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, pravomocně shledána neplatnou. Tvrdila, že žalovaní zneužili bytovou potřebu , jméno FO, , vnuka prvního žalovaného, pouze jako prostředek k ukončení posledního nájemního vztahu na dobu neurčitou v domě, přičemž měli možnost řešit bytové potřeby svých příbuzných i jinak. Dále zdůrazňovala délku svého bydlení v bytě, poměry své domácnosti a rozpor výpovědi s dobrými mravy.2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Uvedli, že výpověď z nájmu byla dána v souladu s § 2288 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, neboť předmětný byt potřebuje , Anonymizováno, prvního žalovaného , jméno FO, , který v rozhodné době studoval v Praze, neměl vlastní byt a potřeboval si zajistit odpovídající bydlení. Zdůrazňovali, že nynější výpověď obsahuje konkrétní označení osoby, pro niž má být byt užíván, a splňuje veškeré zákonné náležitosti. Popírali, že by se jednalo o účelové či šikanózní jednání, a namítali, že bytová potřeba , jméno FO, je skutečná a reálná.3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně užívá byt č. , hodnota, v domě , Anonymizováno, na adrese , adresa, , na základě nájemního vztahu sjednaného na dobu neurčitou, že jí byla doručena výpověď z nájmu ze dne , datum, a že tato výpověď byla odůvodněna potřebou bytu pro vnuka prvního žalovaného, , jméno FO, , ve smyslu § 2288 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Nesporné bylo rovněž to, že již dříve byla žalobkyni dána výpověď z nájmu ze dne , datum, , jejíž neplatnost byla určena v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, .4. Provedeným dokazováním nájemní smlouvou ze dne , datum, (čl. 6 spisu), návrhem dodatku k nájemní smlouvě (čl. 5 spisu), novým zněním dodatku předloženým žalobkyní (čl. 12 spisu), vyjádřením žalobkyně k návrhu změny nájemní smlouvy ze dne , datum, (čl. 13 spisu), výpovědí z nájmu ze dne , datum, (čl. 9 spisu), rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (čl. 10 spisu), e-mailem , Jméno žalované A, ml. ze dne , datum, (čl. 22 spisu), evidenčním listem , Anonymizováno, (čl. 28 spisu), výpovědí z nájmu ze dne , datum, (čl. 8 spisu), potvrzením o studiu , jméno FO, (čl. 53 spisu), negativním výpisem údajů z katastru nemovitostí pro osobu , jméno FO, ke dni , datum, (čl. 88 spisu) nájemní smlouvou ze dne , datum, (čl. 82 spisu), potvrzením o studiu , jméno FO, (čl. 81 spisu), rozhodnutím o starobním důchodu , právnická osoba, (čl. 84 spisu), dále výslechem svědkyně , jméno FO, , svědka , Jméno žalované A, ml. a svědka , jméno FO, a zvukovou částí záznamu komunikace , jméno FO, s , jméno FO, (obsahem spisu) a printscreenem inzerátů bytů (na čl. 26 a 27 spisu) a ze shodných tvrzení účastníků, které vzal soud za svá skutková zjištění, učinil ve věci následující skutková zjištění:5. Z nájemní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně předmětný byt užívala od , datum, . Z nájemní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně dále užívala (užívá) předmětný byt na základě nájmu sjednaného na dobu neurčitou od , datum, . Z evidenčního listu soud zjistil, že jde o byt o dispozici 3+1 a podlahové ploše 97,97 m2 a že nájemné činilo od února 2024 částku 19 793 Kč.6. Z návrhu dodatku k nájemní smlouvě, jeho nového znění a z vyjádření žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že v roce 2024 byla mezi stranami vedena jednání o změně nájemního vztahu, zejména o změně z nájmu na dobu neurčitou na nájem na dobu určitou a o zvýšení nájemného. Z výpovědi z nájmu ze dne , datum, a z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že předchozí výpověď byla pravomocně shledána neplatnou pro nedostatečnou konkretizaci osoby, k uspokojení jejíž bytové potřeby měl být předmětný byt žalobkyně využit. Z e-mailu , Jméno žalované A, ml. ze dne , datum, soud zjistil, že jím navrhovaný dodatek měl podle jeho tehdejšího vyjádření představovat snahu nalézt řešení, které by odvrátilo využití výpovědního důvodu spočívajícího v bytové potřebě příbuzného některého z vlastníků.7. Z výpovědi z nájmu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaní výpověď opřeli o § 2288 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku a jako osobu, pro jejíž bytovou potřebu má být byt užíván, konkrétně označili , jméno FO, , vnuka žalovaného 1). Výpověď obsahuje i poučení podle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku.8. Z potvrzení o studiu , jméno FO, a z jeho svědecké výpovědi soud zjistil, že , jméno FO, v rozhodné době studoval na , Anonymizováno, v Praze v prezenční formě studia. Z negativního výpisu údajů z katastru nemovitostí pro jeho osobu soud zjistil, že ke dni , datum, nevlastnil žádnou nemovitost evidovanou v katastru nemovitostí. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud dále zjistil, že fakticky bydlí převážně u své matky, kde žije více osob v jedné domácnosti, případně přespává u svého otce, avšak bez vytvořeného vlastního zázemí, a že od konce prvního ročníku svého vysokoškolského studia začal aktivně řešit potřebu samostatného bydlení, a to i s ohledem na úmysl žít s přítelkyní. Za nejvhodnější řešení považoval byt užívaný žalobkyní, a to s ohledem na blízkost rodiny, ekonomickou dostupnost a možnost dlouhodobějšího bydlení.9. Ze svědecké výpovědi , Jméno žalované A, ml. soud zjistil, že v roce 2024 vystupoval ve vztahu k žalobkyni z vlastní iniciativy a snažil se nalézt řešení, které by odvrátilo tehdy uvažované využití bytu pro jiné příbuzné spoluvlastníků. Z jeho výpovědi vyplynulo, že neoficiální návrhy dodatků předával z vlastních pohnutek, nikoli jako konečný a závazný projev všech spoluvlastníků, a že situace související s , jméno FO, se podle jeho slov začala řešit až později, tedy až po jednáních o změně nájemních podmínek a zvýšení nájemného. Současně potvrdil, že předmětný byt je z pohledu rodiny považován za vhodný i s ohledem na svou polohu vůči bytu užívanému jeho domácností a na ekonomické parametry.10. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že i jí byl v roce 2024 předložen návrh změny nájemního vztahu a zvýšení nájemného, s nímž souhlasila, současně však neměla vlastní přímé poznatky o důvodech, pro které byla dána výpověď žalobkyni, ani o konkrétním průběhu jednání mezi žalobkyní a žalovanými.11. Ze zvukového záznamu komunikace , jméno FO, s , jméno FO, ze dne , datum, , která se týkala tehdejší situace kolem nájemních podmínek v domě, a z navazující výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že , jméno FO, v době této komunikace vycházel jen z dílčích informací zaslechnutých v rodině a situaci tehdy vnímal především jako spor o nájemné a další podmínky nájmu; současně však výslovně uvedl, že tato komunikace proběhla ještě předtím, než sám začal reálně zvažovat bydlení v bytě žalobkyně.12. Z potvrzení o studiu , jméno FO, a z rozhodnutí o starobním důchodu , právnická osoba, soud zjistil, že v domácnosti žalobkyně žije dcera žalobkyně jako studentka vysoké školy v prezenční formě studia a dále osoba pobírající starobní důchod.13. Soud neprovedl další důkazní návrhy žalobkyně spočívající v účastnickém výslechu žalobkyně, účastnickém výslechu druhé žalované , Jméno žalované B, , ve výslechu svědka , jméno FO, , ve výslechu pana , Anonymizováno, k tvrzení, že v dřívější fázi jednání měl být byt žalobkyně zvažován pro jeho dceru, dále v důkazu celým soudním spisem Obvodního soudu pro , adresa, vedeným pod sp. zn. , spisová značka, , v důkazu seznamem všech bytů v domě na adrese , adresa, , s uvedením jejich dispozice a velikosti, v důkazu všemi nájemními smlouvami k bytům v domě , adresa, za období od září 2024 do října 2025 a v důkazu výpisem z katastru nemovitostí na jméno , Jméno žalované A, , popřípadě dalšími listinami k jeho jiným nemovitostem určeným k bydlení, neboť tyto důkazy považoval za nadbytečné. Účastnické a svědecké výslechy směřovaly převážně k okolnostem souvisejícím s předchozí výpovědí z nájmu a s řízením vedeným u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , tedy k okolnostem, které měly v nynějším řízení pouze podpůrný význam. Totéž platí i pro navržený výslech pana , Anonymizováno, , jenž měl směřovat k dřívějším úvahám o jiném možném příbuzném některého ze spoluvlastníků, nikoli bezprostředně k rozhodným okolnostem nyní posuzované výpovědi ze dne , datum, . I kdyby bylo prokázáno, že v dřívější době bylo o využití předmětného bytu uvažováno pro dceru pana , Anonymizováno, nebo jinou osobu blízkou některého ze spoluvlastníků, nevyvracelo by to samo o sobě existenci později vzniklé bytové potřeby , jméno FO, k rozhodné době podání výpovědi ze dne , datum, . Důkaz celým soudním spisem soud neprovedl, neboť předmětem dokazování mohou být pouze jednotlivé konkrétní listiny či jiné důkazní prostředky z jiného řízení, nikoli jiný soudní spis jako celek; soud přitom z tohoto spisu provedl ty listiny, které považoval pro nynější věc za relevantní. Navržené listinné důkazy k dalším bytům a nemovitostem pak směřovaly k plošnému zjišťování bytových a majetkových poměrů žalovaných, aniž by žalobkyně konkretizovala určitý konkrétní byt či nemovitost, jež by byly v rozhodné době fakticky a právně bezprostředně použitelné pro uspokojení bytové potřeby , jméno FO, . Nadto soud přihlédl i k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž ani existence jiného volného bytu v témže domě sama o sobě nevylučuje oprávněnost výpovědi z důvodu bytové potřeby; Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že „nelze na neexistenci bytové potřeby pronajímatele usoudit ani v situaci, kdy pronajímatel má ve svém domě jiný právně volný byt; žalobce jako spoluvlastník předmětného domu má právo zvolit si ve svém domě k vlastnímu bydlení byt, který mu vyhovuje“, a v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že „přivolení k výpovědi z nájmu konkrétního bytu z důvodu bytové potřeby pronajímatele není vyloučeno ani tehdy, bylo-li již dříve - z důvodu bytové potřeby pronajímatele - přivoleno k výpovědi z nájmu jiného bytu v témže domě“.14. Věc byla soudem právně posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), následovně:15. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně uplatnila své právo na soudní přezkum výpovědi včas, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jí výpověď došla (§ 2290 o. z.). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že výpověď z nájmu bytu ze dne , datum, byla žalobkyni doručena dne , datum, , přičemž žaloba byla podána dne , datum, , tedy včas.16. Soud se dále zabýval tím, zda výpověď splňuje zákonné formální náležitosti, a dospěl k závěru, že na rozdíl od předchozí výpovědi ze dne , datum, nynější výpověď těmto požadavkům dostála. Výpověď byla učiněna písemně, obsahuje výpovědní důvod a konkrétně označuje osobu, pro jejíž bytovou potřebu má být byt užíván, tedy , jméno FO, , vnuka prvního žalovaného, a současně obsahuje i poučení žalobkyně o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout soudní přezkum její oprávněnosti (§ 2286 odst. 2, § 2288 odst. 3 o. z.). Z hlediska formálního proto soud neshledal důvod neplatnosti výpovědi.17. Ustanovení § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. upravuje zvláštní výpovědní důvod na straně pronajímatele pro případ, kdy pronajímatel potřebuje byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit pronajímateli, aby při splnění zákonných podmínek zajistil bydlení osobám jemu blízkým, přičemž v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi je třeba zkoumat, zda tvrzená bytová potřeba takové osoby byla v době výpovědi skutečná a aktuální.18. Při výkladu § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. soud vycházel i z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že „bytová potřeba pronajímatele i bytová potřeba dalších osob uvedených v ustanovení § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. je dána bez dalšího všude tam, kde tyto osoby nemají vlastní byt“. Tento závěr je podle názoru soudu přiměřeně použitelný i v poměrech nyní projednávané věci.19. Nejvyšší soud dále v rozsudku sp. zn. , spisová značka, vyslovil, že „pro naplnění tohoto výpovědního důvodu není významná intenzita potřeby bydlení pronajímatele, jeho či manželových příbuzných, tato okolnost však může mít význam (spolu s dalšími skutečnostmi) pro posouzení, zda výpověď z nájmu není neplatná pro rozpor s dobrými mravy“. Soud proto v projednávané věci oddělil posouzení samotné existence výpovědního důvodu od následné úvahy o tvrzeném rozporu výpovědi s dobrými mravy.20. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že žalovaní mohli pro potřeby , jméno FO, využít jiný byt, soud přihlédl i k závěrům Nejvyššího soudu vysloveným v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , podle něhož „nelze na neexistenci bytové potřeby pronajímatele usoudit ani v situaci, kdy pronajímatel má ve svém domě jiný právně volný byt; žalobce jako spoluvlastník předmětného domu má právo zvolit si ve svém domě k vlastnímu bydlení byt, který mu vyhovuje“.21. Ve stejném směru Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že „přivolení k výpovědi z nájmu konkrétního bytu z důvodu bytové potřeby pronajímatele není vyloučeno ani tehdy, bylo-li již dříve - z důvodu bytové potřeby pronajímatele - přivoleno k výpovědi z nájmu jiného bytu v témže domě“. Ani případná existence jiného bytu v domě tedy sama o sobě nevylučuje oprávněnost nynější výpovědi.22. K bytové potřebě , jméno FO, :23. Ve věci samé se soud zabýval zejména tím, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., tedy zda žalovaní potřebovali předmětný byt pro příbuzného v přímé linii, konkrétně pro , jméno FO, . Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že tato podmínka splněna byla. Z potvrzení o studiu, negativního výpisu z katastru nemovitostí a zejména ze svědecké výpovědi , jméno FO, vyplynulo, že jmenovaný v rozhodné době studoval v Praze v prezenční formě vysokoškolského studia, nevlastnil žádnou nemovitost evidovanou v katastru nemovitostí, fakticky bydlel převážně u matky ve vícečlenné domácnosti bez odpovídajícího soukromí a samostatného zázemí a současně měl reálný zájem řešit své bydlení dlouhodobě, a to i s ohledem na úmysl žít s přítelkyní. Za tohoto stavu soud uzavírá, že bytová potřeba , jméno FO, byla v době podání výpovědi reálná a aktuální.24. Soud současně neshledal důvod zpochybňovat věrohodnost svědecké výpovědi , jméno FO, . Jeho výpověď byla v podstatných bodech vnitřně konzistentní, odpovídala provedeným listinným důkazům, zejména potvrzení o studiu a negativnímu výpisu z katastru nemovitostí, a současně nebyla vyvrácena žádným jiným důkazem provedeným v řízení. Svědek srozumitelně vysvětlil svou tehdejší komunikaci s , jméno FO, i důvody, pro které v lednu 2025 situaci vnímal odlišně než v době podání výpovědi. Soud jeho vysvětlení považuje za logické, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že otázka jeho možného budoucího bydlení v předmětném bytě se začala konkrétněji řešit až v průběhu roku 2025. Samotný obsah této starší komunikace proto soud nepovažuje za okolnost způsobilou zpochybnit pravdivost jeho výpovědi o bytových poměrech a bytových záměrech v době podání výpovědi z nájmu. Výpověď svědka současně korespondovala i se svědeckou výpovědí , Jméno žalované A, ml. v tom směru, že otázka jeho možného bydlení v předmětném bytě se začala řešit až v průběhu roku 2025.25. K účelovosti výpovědi a k rozporu výpovědi s dobrými mravy.26. Pokud žalobkyně namítala, že výpověď je pouze účelovým prostředkem k ukončení posledního nájmu na dobu neurčitou v domě, soud i touto obranou zabýval. Z provedených důkazů, zejména z návrhů dodatků k nájemní smlouvě, z e-mailové komunikace , Jméno žalované A, ml., z předchozí výpovědi ze dne , datum, , z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, vydaného ve věci sp. zn. , spisová značka, , ze svědecké výpovědi , Jméno žalované A, ml. i ze zvukového záznamu komunikace , jméno FO, s , jméno FO, , vyplynulo, že mezi účastníky dříve skutečně probíhala jednání o změně nájemních podmínek a o zvýšení nájemného a že žalovaní, resp. osoby jim blízké, usilovali i o změnu nájemního režimu žalobkyně. Z těchto okolností však podle názoru soudu nelze bez dalšího dovodit, že tvrzená bytová potřeba , jméno FO, byla pouze fingovaná. Z výpovědi samotného , jméno FO, naopak vyplynulo, že potřebu samostatného bydlení začal aktivně řešit až později, na konci prvního ročníku svého vysokoškolského studia, a že dřívější komunikace s dcerou žalobkyně odrážela toliko jeho tehdejší dílčí a zprostředkované povědomí o rodinných debatách ohledně nájemného a nájemních podmínek, nikoli jeho vlastní již ustálený bytový záměr. Skutečnost, že existence bytové potřeby , jméno FO, současně vedla k naplnění zájmu žalovaných ukončit nájemní vztah žalobkyně, sama o sobě nevylučuje pravost této bytové potřeby ani nezakládá zneužití práva.27. Soud nepřehlédl ani skutečnost, že z výpovědi svědka , Jméno žalované A, ml. vyplynulo, že v předcházejícím období bylo uvažováno rovněž o využití předmětného bytu pro jiné osoby blízké některých spoluvlastníků a že předmětný byt byl z pohledu spoluvlastníků dlouhodobě vnímán jako byt vhodný pro budoucí rodinné využití. Sama tato okolnost však ještě nevede k závěru, že bytová potřeba , jméno FO, byla v době podání nyní posuzované výpovědi neexistující nebo pouze fingovaná. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že bytové poměry a potřeby jednotlivých osob se v čase měnily a že důvody, pro které bylo o využití bytu dříve uvažováno ve vztahu k jiným osobám, se již následně nenaplnily.28. Soud neměl důvod nevěřit ani svědku , Jméno žalované A, ml. Přestože jeho výpověď částečně potvrzovala tvrzení žalobkyně o předchozích jednáních směřujících ke změně nájemního režimu a případném budoucím využití bytu jinými osobami blízkými spoluvlastníkům, byla v tomto směru věcná, spontánní a nejevila známky účelové snahy přizpůsobit obsah výpovědi procesní obraně žalovaných.29. Soud se dále zabýval i námitkou žalobkyně, že výpověď je v rozporu s dobrými mravy, případně představuje zjevné zneužití práva (§ 8 o. z., § 580 odst. 1 o. z., § 588 o. z.). V této souvislosti vzal v úvahu zejména délku nájemního vztahu žalobkyně, která předmětný byt užívá již od roku 2008, skutečnost, že v její domácnosti žije dcera jako studentka vysoké školy v prezenční formě studia, a dále okolnost, že v domácnosti žije i osoba pobírající starobní důchod. Soud rovněž přihlédl k tomu, že mezi účastníky již v minulosti probíhal spor o oprávněnost předchozí výpovědi z nájmu a že před jeho vznikem byla vedena jednání o změně nájemního režimu a o zvýšení nájemného.30. Na druhé straně však soud vzal v úvahu, že zákon s možností výpovědi z nájmu bytu z důvodu bytové potřeby osoby blízké výslovně počítá a poskytuje tím ochranu legitimnímu zájmu pronajímatele zajistit bydlení blízkým příbuzným. V projednávané věci bylo prokázáno, že , jméno FO, je vnukem prvního žalovaného, v rozhodné době studoval v Praze, nevlastnil žádnou nemovitost evidovanou v katastru nemovitostí, neměl zajištěno vlastní samostatné bydlení a reálně usiloval o vytvoření stabilního bytového zázemí.31. Soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by i přes existenci prokázané bytové potřeby , jméno FO, odůvodňovaly závěr, že výkon práva žalovaných vybočuje z účelu sledovaného ustanovením § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. nebo že by dopad výpovědi do poměrů žalobkyně byl natolik mimořádný, aby odůvodňoval odepření ochrany právu žalovaných výslovně předvídanému zákonem. Skutečnost, že žalovaní v minulosti usilovali o změnu nájemního režimu žalobkyně, neprokazuje zneužití práva, jestliže současně byla v řízení prokázána existence samostatného a zákonem předpokládaného výpovědního důvodu.32. Za tohoto stavu soud uzavírá, že ačkoli výkon práva žalovaných má pro žalobkyni nepochybně citelný dopad, nejde o výkon práva zjevně šikanózní, svévolný nebo jinak odporující dobrým mravům.33. Soud proto uzavírá, že výpověď z nájmu bytu ze dne , datum, byla dána v souladu s § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., přičemž nebylo prokázáno, že by byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy nebo že by představovala zjevné zneužití práva. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalovaní měli ve věci plný úspěch. Náklady žalovaných sestávají z odměny za zastupování advokátem za čtyři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne , datum, , účast při jednání dne , datum, a účast při jednání dne , datum, , z tarifní hodnoty 65 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při sazbě 3 700 Kč za jeden úkon podle § 7 advokátního tarifu, přičemž při společném zastupování čtyř žalovaných činí mimosmluvní odměna za jeden úkon po snížení podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu 10 360 Kč, tedy celkem za čtyři úkony 41 440 Kč, dále z náhrady hotových výdajů po 450 Kč za každý úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy 1 800 Kč, a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 9 080 Kč; celkem tak náklady řízení činí 52 320 Kč.