25 C 210/2019-117 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 2.8.2019 domáhá na žalovaném zaplacení částky 4.891,60 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 431,78 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4.891,60 Kč od 2.3.2019 do zaplacení. V návrhu uvádí, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], IČ [anonymizována čtyři slova], se sídlem [adresa] [číslo], na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaný byl dle smlouvy povinen platit ceny za služby a produkty poskytované [právnická osoba] v souladu s platným sazebníkem. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit bance z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení (tj. ve výši zákonné dle občanskoprávních předpisů). Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany banky vyrovnán nebyl, a proto převedla pohledávku dne 3.4.2018 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 4.865,89 Kč a úrok z prodlení 114,35 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 3.4.2018 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2019, a to s účinností ke dni 1.3.2019. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1.3.2019, celkem 5.323,38 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 4.891,60 Kč a úroku z prodlení do 1.3.2019 ve výši 431,78 Kč. 2. Usnesením ze dne 25.března 2020 č. j. 25 C 210/2019-76 soud zastavil řízení a opatrovníkem žalovaného ustanovil [anonymizováno] [příjmení], neboť zjistil, že žalovaný je od roku 2014 z území České republiky soudně vyhoštěn od 25.4.2014 do 25.4.2024. Soud dospěl k závěru, že žalovaný je občanem Rumunska, nemá na území České republiky žádný majetek ani bydliště a nemá zde tak žádný obecný soud, tudíž není dána pravomoc českých soudů k projednání věci. 3. Žalobce v odvolání uvedl, že Soudní dvůr Evropské unie se v rozhodnutí ve věci F. P., T. R. proti G. W.-L.t, C -533/07 zabýval výkladem pojmu služba a došel k závěru, že je třeba ho vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu. Podle judikatury Soudního dvora je službou rovněž poskytování úvěru, přičemž poskytnutí úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zabývající se posouzením mezinárodní příslušnosti u závazků z úvěrové smlouvy uzavřené s cizincem – zejména usnesení ze dne 29.2.2012 sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, kde ve skutkově velmi obdobné věci soud prvého stupně (taktéž) nesprávně aplikoval článek 15 odst. 1 písm. c) a článek 16 odst. 2 nařízení č. 44/2001 (odpovídající současnému článku 17 odst. 1 písm. c) a článku 18 odst. 2 nařízení č. 1215/2012), přičemž Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že zvláštní úpravu týkající se spotřebitelských smluv (obsaženou v článku 15 odst. 1 nařízení č. 44/2001) na projednávaný případ skutečně nelze aplikovat a na místě je proto použít úpravu zvláštní příslušnosti obsaženou v článku 5 odst. 1 písm. b) odrážka druhá nařízení č.44/2001 (resp. dnes upravenou v článku 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá nařízení č.1215/2012), upravující poskytování služeb. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 25.4.2012 sp. zn. 32 Cdo 1826/2011 či usnesení ze dne 25.9.2014 sp. zn. 33 Cdo 1715/2014. Bankovní služby byly v daném případě poskytovány [právnická osoba], se sídlem v České republice. 4. K odvolání žalobce však Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 24.července 2020 č. j. 17 Co 175/2020-98 usnesením soudu I. stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje, když dovodil, že z obsahu spisu plyne, že žalobce se v projednávané věci domáhá na žalovaném zaplacení žalované částky z titulu pohledávky vzniklé v důsledku nepovoleného debetního zůstatku na bankovním účtu vedeném podle Smlouvy o Osobním účtu [obec] [anonymizováno] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 3.2.2010. Ve smlouvě bylo ujednáno, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] V článku 45 Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] bylo smluvními stranami ujednáno, že k řešení sporů mezi klientem a bankou ze smluv o Bankovních obchodech jsou příslušné soudy České republiky. Z uvedeného je zřejmé, že v posuzované věci se uplatní pravidla sjednané příslušnosti soudu bez ohledu na bydliště žalovaného ve smyslu článku 25 nařízení Brusel I bis, neboť smluvní strany Smlouvy o Osobním účtu [obec] [anonymizováno], si sjednaly způsobem předvídaným v článku 25 nařízení Brusel I bis k řešení budoucích sporů příslušnost soudů České republiky. Neuplatní se přitom pravidla sjednané příslušnosti u spotřebitelských smluv ve smyslu článku 19 nařízení Brusel I bis, neboť tato pravidla platí pro věci týkající se smluv uzavřených se spotřebitelem, jež lze podřadit pod článek 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Článek 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis dopadá výlučně jen spotřebitelské smlouvy, jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky (článek 17 odst. 1 písm. a/nařízení), jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí (článek 17 odst. 1 písm. b/nařízení), nebo ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností (článek 17 odst. 1 písm. c/nařízení). Projednávaná věc s ohledem na předmět sporu nemůže být podřazena ani pod písmeno a), ani pod písmeno b) článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis a vzhledem k tomu, že původní věřitel [právnická osoba] provozuje svou podnikatelskou činnost na území České republiky, kde žalovaný nemá bydliště, ani pod písmeno c) článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Dovodil tak mezinárodní příslušnost soudů České republiky pro řízení v této věci dle článku 25 nařízení Brusel I bis. 5. Soud proto nařídil ve věci jednání. 6. Opatrovník žalovaného se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Pokud by soud žalobě vyhověl, navrhuje, aby snížil žalobci náhradu nákladů řízení, když má za to, že zastoupení advokátem není nutné ani účelné pro ochranu zájmu žalobce, neboť je velkou finanční instituční podnikající v oblasti vymáhání pohledávek, takže jistě disponuje rozsáhlým týmem právníků a odborných osob administrativy. Žalovaná částka není nijak vysoká, žaloba vychází z typizovaného finančního produktu právního předchůdce žalobce, který se navíc řídí všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce a samotná žaloba je formulářového znění. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 2396/09. 7. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: listina nazvaná„ Poklady pre súdne konanie“, úplný výpis z obchodního rejstříku žalobce, dohoda o úplatě mezi [právnická osoba] a žalobcem z 28.2.2019, oznámení o postoupení pohledávky nepodepsané z 25.3.2019, potvrzení o zaplacení kupní ceny [právnická osoba] ze dne 4.3.2019, výzva k plnění z 9.5.2019, smlouva o osobním účtu [obec] [anonymizováno] mezi [právnická osoba] a žalovaným z 3.2.2010, smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobcem z 25.2.2019, úplný výpis z účtu za roky 2016 -2017, sazebník [právnická osoba] pro bankovní obchody, výzva před podáním žaloby a výpověď smlouvy o účtu z 3.4.2018, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], podací lístek, oznámení [právnická osoba] o úrokových sazbách, podací lístek, příloha č. 1 – Seznam pohledávek postoupených k 1.3.2019, sdělení Ministerstva vnitra České republiky z 19.září 2019, sdělení Ministerstva vnitra České republiky z 9.září 2020. 8. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o osobním účtu [obec] [anonymizováno] soud zjistil, že dne 3.2.2010 uzavřel žalovaný [příjmení] [jméno], trvalým pobytem [adresa], [země], r. [číslo] cestovní pas [anonymizována tři slova], s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o osobním účtu [obec] [anonymizováno], na základě níž se [právnická osoba] jako banka zavázala zřídit pro žalovaného od 3.2.2010 účet číslo [bankovní účet], který bude veden