§ 10 zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním – Jakým právním řádem se řídí závazkové vztahy (smlouvy)
Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním · 97/1963 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 10 zákona 97/1963 stanoví, jakým právním řádem se řídí závazkové vztahy (smlouvy), pokud si strany samy nezvolily rozhodné právo, a to s ohledem na rozumné uspořádání daného vztahu a s několika specifickými pravidly pro určité typy smluv. (§ 10 zákona č. 97/1963 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: spotřebitel, prodávající, podnikatel, zhotovitel
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „…zařízení na více než jeden časový úsek, je-li smlouva sjednána na dobu delší než 1 rok (dále jen „dočasné užívání ubytovacího zařízení“), výhoda spojená s ubytováním…“
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „…zařízení“), výhoda spojená s ubytováním, je-li smlouva sjednána na dobu delší než 1 rok (dále jen „dlouhodobý rekreační produkt“), pomoc při úplatném převodu dočasného…“
- Judikatura: na § 10 odkazuje 31 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 97/1963 Sb.
(1) Nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu.
(2) Vzhledem k tomu se zpravidla řídí:
a) smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy;
b) smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost;
c) smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy;
d) smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy;
e) smlouvy příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy;
f) smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy;
g) smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku.
(3) Jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu, v kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li smlouva uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy.
(4) V případě smlouvy, ve které se za úplatu sjednává užívání jednoho nebo více ubytovacích zařízení na více než jeden časový úsek, je-li smlouva sjednána na dobu delší než 1 rok (dále jen „dočasné užívání ubytovacího zařízení“), výhoda spojená s ubytováním, je-li smlouva sjednána na dobu delší než 1 rok (dále jen „dlouhodobý rekreační produkt“), pomoc při úplatném převodu dočasného užívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu nebo účast ve výměnném systému, který umožňuje spotřebitelům vzájemně převést právo užívat ubytovací zařízení nebo jiné služby spojené s dočasným užíváním ubytovacího zařízení podle zvláštního právního předpisu9), je-li rozhodné právo jiné právo než právo členského státu Evropské unie, nesmí být spotřebitel zbaven ochrany podle práva členského státu Evropské unie, ve kterém probíhá soudní řízení, pokud
a) se kterákoli z dotčených nemovitostí nachází na území členského státu Evropské unie, nebo
b) podnikatel vykonává svoji činnost na území členského státu Evropské unie nebo výkon jeho činnosti na území členského státu Evropské unie jakkoli směřuje.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se strany smlouvy nedohodnou na tom, jaké právo se má použít (např. české, německé), určí se rozhodné právo podle pravidel uvedených v tomto paragrafu.
- Pro běžné smlouvy, jako jsou kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo, se zpravidla použije právo státu, kde má prodávající nebo zhotovitel sídlo (nebo bydliště).
- U smluv týkajících se nemovitostí je rozhodující právo státu, kde se nemovitost nachází.
- Pro některé specifické smlouvy, jako jsou ty o dočasném užívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobém rekreačním produktu, je spotřebitel chráněn před zbavením ochrany podle práva členského státu EU, i když je zvoleno jiné právo, pokud jsou splněny určité podmínky.
Na co si dát pozor
- Pokud si strany nezvolí rozhodné právo, může být pro ně překvapením, jaké právo se nakonec použije, a to i v případě, že jsou obě strany z téhož státu.
- U smluv s mezinárodním prvkem je vždy vhodné si rozhodné právo výslovně sjednat, aby se předešlo nejistotě a případným sporům o to, jaké právo se má použít.
- U smluv se spotřebiteli v oblasti dočasného užívání ubytovacích zařízení a podobných produktů je důležité si uvědomit, že spotřebitel má i přes volbu jiného práva zajištěnu minimální ochranu podle práva EU.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 10
Jak soudy aplikují § 10
Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, č. j. 29 Odo 667/2003-177 (vydané ve zde souzené věci), podle něhož nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich právní vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu (§ 10 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním), upozorňuje, že již při jednání odvolacího soudu poukazoval na to, že v pojistné smlouvě bylo sjednáno užití německého práva, a vyjadřuje přesvědčení, že za této situace nelze použít obecné ustanovení o použití rozhodného …
S odkazem na § 9 a § 10 zákona č. 97/1963 Sb. odvolací soud dovodil, že platnost právních úkonů se v řešené věci řídila ust. § 34 a násl. obč. zák. (v případě obchodních vztahů i § 266 a násl. obch. zák.). Nebyl-li původní věřitel v době uzavření smlouvy o půjčce nadán plnou právní subjektivitou, přičemž smlouvu o půjčce nelze mít za úkon směřující k ukončení jeho činnosti a k likvidaci (tedy k …
V souvislosti s námitkou 2. žalovaného, že s ohledem na jeho občanství se právní vztah mezi účastníky smlouvy neřídí českým právem, odvolací soud odkázal na právní úpravu platnou v době uzavírání smluv, a to na § 10 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPS“), tj. nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu, a též na jeho § 11, podle něhož právní řád určený podle § 9 nebo 10 platí také o změnách, zajištění a následcích porušení …