30 C 15/2017-203 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26. dubna 2016 postoupenou zdejšímu soudu ke dni 11. ledna 2017 ve znění jejího částečného zpětvzetí učiněného podáním ze dne 9. února 2018 a upřesnění učiněného při jednání soudu dne 24. listopadu 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 4 166 377,80 Kč z titulu nedoplatku náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen ZSU) nastalého u žalobkyně v důsledku mnohačetných závažných zranění, která utrpěla dne 17. dubna 2014 při dopravní nehodě zaviněné řidičem autobusu, jehož vlastník a provozovatel měl sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované. Potvrzovala, že jí žalovaná v roce 2015 částečně plnila v součtu částku 351 182 Kč. Po opatření dalších materiálů, zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, aplikujícího již časově adekvátní metodiku Nejvyššího soudu (Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikovaná pod spisovou značkou Cpjn 14/2014 - dále jen Metodika - poznámka soudu) navrhla žalovaná in eventum jako poslední platbu nároků částku 235 495 Kč s doprovodnou mimosoudní dohodou, kterou by byly zcela vypořádány nároky žalobkyně platbou v souhrnné výši 586 677 Kč, která však představuje zhruba sedminu oprávněného nároku žalobkyně. Navrhovanou dohodu odmítla z toho důvodu akceptovat. Polemizovala s oponentním lékařským vyjádřením lékaře žalované, neboť z Metodiky plyne jednoznačná povinnost lékaře pacientku osobně vyšetřit, což se nestalo. Ohledně základu nároku odkazovala ustanovení § 2958 a 2960 zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění, ze kterých citovala. Původně identifikovala žalovanou částku v původní žalobě s odkazem na příslušné důkazní prostředky jako součet částky 77 896,80 Kč na bolestném (310 bodů x 251,28 Kč za bod), náhrady za ZSU ve výši 4 439 663 Kč a nákladů spojených s péčí o osobu či domácnost poškozeného (tzv. péče a dopomoc) ve výši 98 700 Kč. Ve vztahu k poslední dílčí uplatněné částce odkazovala na ústavní nález spisové značky I. ÚS 46/2012, ze kterého citovala. Po upřesnění žaloby následně potvrdila, že částečnou platbou před podáním žaloby bylo bolestné zcela uhrazeno, tudíž součet dvou žalobou uplatněných dílčích částek 4 439 259,80 Kč a 77 896,80 Kč připadá na nedoplatek náhrady za ZSU. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ve vztahu k částce 98 700 Kč na nákladech za výpomoc podáním ze dne 9. února 2018. Řízení o této části nároku bylo zastaveno usnesením soudu ze dne 14. března 2018, č. j. 30 C 15/2017-101, které nabylo právní moci dne 9. října 2018. Žalobkyně upřesnila, že předmětem řízení zůstává pouze nedoplatek na náhradě za ZSU s tím, že bolestné bylo ze strany žalované zaplaceno zcela podle jejích představ. Na závěr shrnovala, že považuje svůj nárok za prokázaný v plném rozsahu s tím, že existuje i prostor pro zvýšení odškodnění. Žalobkyně byla před nehodou zcela zdravá, nikdy neprodělala žádný úraz či operaci. Po dobu 22 let pracovala u jednoho zaměstnavatele, byla aktivní členkou svého kolektivu. Účastnila se společenského života, navštěvovala divadla, plesy, aktivně sportovala, plavala, jezdila na kole, hrála tenis či šipky. Ve všech těchto aktivitách musela po nehodě ustat, kvůli současnému zdravotnímu stavu není schopna prakticky ničeho. V pravé ruce má sníženou sílu, omezený úchop. Zhoršila se jí paměť i logické myšlení. Bývá nervózní, unavená, žije soustavně ve stresu, neboť neví, jak se do budoucna ve svém životě uplatní. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Potvrzovala, že dne 17. dubna 2014 došlo k dopravní nehodě způsobené provozem autobusu ve vlastnictví obchodní korporace, která měla v té době u žalované sjednané povinné smluvní pojištění s odkazem na zákon čísla 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen ZPOPV), v relevantním znění. Potvrzovala i těžká zranění žalobkyně spočívající ve zlomenině těla lopatky vlevo bez dislokace, ve zlomenině těl obou kostí předloktí vpravo a v otevřené zlomenině čéšky levého kolene druhého stupně. Vyjadřovala se mimo jiné i k jednotlivým dílčím nárokům, kdy bolestné a náklady spojené s péčí o osobu či domácnost nebyly předmětem žalobního návrhu v jeho konečné podobě, tudíž je soud dále nezmiňuje. Ve vztahu k ZSU zpochybňovala posudek MUDr. [jméno] [příjmení] předkládaný žalobkyní, jenž vyčíslil náhradu za ZSU na částku 4 439 663 Kč. Žalovaná jej předložila ke kontrole svému reviznímu lékaři MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., který vypracoval svůj lékařský posudek a zhodnotil přiměřenou náhradu za ZSU na základě přiložené zdravotní dokumentace a podle Metodiky. Dospěl k výši této náhrady v částce 235 495 Kč. Žalovaná se ohledně takto stanovené částky neúspěšně pokoušela se žalobkyní uzavřít dohodu vypořádání pojistného plnění. Vyplatila tedy následovně dne 20. května 2015 (ve vyjádření patrně omylem uveden rok 2011) pro žalovanou nespornou částku ve výši 235 495 Kč. 4. Žalovaná dále zmiňovala, že po podání žaloby sama iniciovala zpracování znaleckého posudku, který následně předložila soudu ve vztahu ke stanovení výše náhrady za ZSU a který potvrzuje správnost závěrů MUDr. [příjmení], CSc. V závěru shrnovala, že revizní znalecký posudek vyžádaný soudem nereagoval zcela přesně na její námitky týkající se stanovení omezení žalobkyně v jednotlivých doménách. Navrhovala, aby soud na základě vlastního uvážení provedl v jednotlivých oblastech života korekci, neboť on nakonec stanoví spravedlivou výši odškodnění. <b><i>Skutková zjištění a důkazní prostředky:</b></i> 5. Žalobkyně je osobou s evidované bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku shora, proti níž nebylo vedeno insolvenční řízení, což vzal soud za prokázané z výpisů z registru obyvatel, ústřední evidence vězňů a insolvenčního rejstříku týkajících se žalobkyně ze dne 23. února 2017. 6. Žalovaná je obchodních korporací, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné i pojišťovnictví, což vzal soud za prokázané z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B, vložky [číslo], ze dne 23. února 2017. 7. Mezi stranami byl skutkově nesporný fakt dopravní nehody, při které utrpěla žalobkyně vážná zranění popsaná v odstavci 3. Došlo k ní dne 17. dubna 2014 kolem 6.20 hodin, kdy [jméno] [příjmení], narozen [datum], řídil autobus tovární značky Karosa LC 936, [registrační značka], který byl ve vlastnictví [právnická osoba] se sídlem [adresa], identifikačního čísla [číslo]. Jmenovaný v té době vykonával své zaměstnání a v rámci služební pracovní jízdy pro svého zaměstnavatele se s autobusem pohyboval po silnici čísla I/11 ve směru od [územní celek] obci [obec] v okrese [obec]. Na přímém úseku silnice v důsledku nepřiměřené rychlosti jízdy, kterou nepřizpůsobil situaci v silničním provozu, svým schopnostem a vlastnostem vozidla a překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy mimo obec, neboť se v daném úseku pohyboval rychlostí zhruba 104 km/hod., nestačil včas a adekvátně reagovat na vzniklou dopravní situaci, kdy před ním jedoucí automobil tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], řízený vlastníkem [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], zastavil z důvodu odbočení vlevo na místní komunikaci vedoucí k provozovně firmy ISOFER a dával přednost v jízdě protijedoucím osobním vozidlům, nestačil autobus ubrzdit. Ve chvíli, kdy zjistil, že evidentně narazí do vozidla [jméno] [příjmení] stojícího před ním, rozhodl se řešit situaci vyjetím autobusem vlevo do protisměrného jízdního pruhu, v němž se však čelní částí autobusu střetl s protijedoucím osobním automobilem tovární značky Nissan Almera, [registrační značka], řízeným žalobkyní jako vlastnicí vozu, prakticky současně narazil do zadní části odbočujícího vozidla [jméno] [příjmení]. V důsledku těchto nárazů bylo vozidlo žalobkyně odhozena vpravo ve směru jeho jízdy, kde narazilo do stojícího vozidla tovární značky Volkswagen Passat, [registrační značka] v , řízeného vlastníkem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], který měl v úmyslu vyjet z místní komunikace na silnici číslo I/11. V důsledku těchto střetů sice neutrpěla žádná z devíti osob přepravovaných v autobusu zdravotní újmu, avšak žalobkyně prodělala těžká zranění spočívající ve zlomenině těla lopatky vlevo bez dislokace, zlomenině těla obou kostí předloktí vpravo, v otevřené zlomenině čéšky levého kolene druhého stupně, takže musela být letecky přepravena do Fakultní nemocnice v [obec], kde se podrobila jsem operačním zákrok a byla zde hospitalizován do 7. května 2014. Poté byla od 25. června 2014 do 13. srpna 2014 hospitalizována v Rehabilitačním ústavu [obec], následně se od 30. září 2014 do 21. října 2014 léčila v [příjmení] [příjmení], kdy na sklonku roku 2014 byly předpokládány další lékařské zákroky a odhadovaná doba pracovní neschopnosti činila devět měsíců. Řidič autobusu [jméno] [příjmení] byl pro takto popsaný skutek shledán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odstavců 1 a 2 zákona čísla 40/2009 Sb. t