11 C 458/2015-678 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů státu částku ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů (výrok III.). 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako úhrady jí uhrazených nákladů na léčení své pojištěnkyně jakožto účastnice veřejného zdravotního pojištění, paní [jméno] [příjmení] (dále též jen„ poškozená“), která utrpěla zranění při dopravní nehodě dne [datum], kterou způsobil [jméno] [příjmení] (dále též jen„ řidič“). Svůj nárok uplatnila vůči žalované čtyřmi postupnými výzvami, a to 1/ výzvou doručenou dne [datum] na částku [částka], kterou následně ponížila na základě námitek žalované na částku [částka], na kterou žalovaná následně uhradila částku [částka], 2/ výzvou doručenou dne [datum] na částku [částka], na kterou žalovaná uhradila [částka], 3/ výzvou doručenou dne [datum] na částku [částka], kterou následně ponížila na částku [částka], na což žalovaná uhradila částku [částka] a 4/ výzvou doručenou dne [datum] na částku [částka], na kterou žalovaná uhradila [částka]. Rozdíly mezi požadovanými a uhrazenými částkami odůvodňovala žalovaná tím, že stanovila míru spoluzavinění poškozené ve výši 50 % proto, že při předmětné dopravní nehodě nebyla připoutána bezpečnostním pásem, dále proto, že měla vědomost o tom, že řidič neměl řidičské oprávnění, jakož i o tom, že řídil pod vlivem alkoholu. Žalobkyně akceptuje ponížení požadovaných částek o 20 % s ohledem na nepoužití bezpečnostních pásů poškozenou, ale nesouhlasí s ponížením požadované částky o dalších 30 % proto, že poškozená věděla o požití alkoholu řidičem a o tom, že nemá řidičské oprávnění, protože to nemá oporu v dokazování provedeném v trestním řízení. Z první výzvy takto požadovala částku [částka], z druhé výzvy částku [částka], z třetí výzvy částku [částka] a ze čtvrté výzvy částku [částka]. V průběhu řízení žalobkyně rozšířila svůj nárok o částku [částka] představující pokračující náklady na zdravotní služby, kterou žalovaná odmítla hradit se stejným odůvodněním, toto rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum], respektive [datum]. Ohledně částky [částka] bylo potom řízení částečně zastaveno usnesením ze dne [datum], protože žalovaná v tomto rozsahu žalobkyni plnila, a to i nadále v závislosti na tom, že míra spoluzavinění poškozené na vzniku škody činí 50 %. Nadále potom žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [datum] do [datum] (tedy do doby, než žalovaná poskytla částečné plnění) a dále úrok z prodlení z částky [částka] od [datum]. 3. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby a trvala na tom, že spoluzavinění poškozené v rozsahu 50 % je přiměřené zjištěným okolnostem případu. Zdůraznila, že poškozená nebyla v době dopravní nehody připoutána bezpečnostními pásy, přičemž pokud by tomu tak bylo, následky škody na jejím zdraví by nebyly tak závažné, věděla o tom, že řidič nemá řidičské oprávnění a že řídí pod vlivem alkoholu a THC, k čemuž poukázala na ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění platném do [datum] (dále též jen„ obč. zák.“). 4. Soud prvního stupně vycházel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kterou způsobil řidič [jméno] [příjmení] vozidlem, které bylo pojištěno u žalované, že při dopravní nehodě byla zraněná [jméno] [příjmení] a že všechny úkony zdravotní péče co do rozsahu i ceny, které byly provedeny ve prospěch poškozené, byly provedeny a vyúčtovány řádně. Spornou otázkou zůstalo spoluzavinění poškozené na vzniku škody, přičemž žalobkyně připouštěla spoluúčast (spoluzavinění) v rozsahu 20 %, žalovaná trvala na tom, že rozsah spoluzavinění je 50 %. 5. Soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a znaleckým posudkem z oboru doprava silniční – posuzování dopravních nehod, jako svědky vyslechl poškozenou, řidiče [jméno] [příjmení] a spolujezdce [jméno] [příjmení] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu odvodil z ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a to i s odkazem na příslušnou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3845/2019), pasivní věcnou legitimaci žalované měl pak založenou ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přičemž nárok samotný hodnotil v souladu s přechodným ustanovením § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle § 420 a § 441 obč. zák. 7. Takto bral soud prvního stupně především v úvahu, že žalobkyně se rozhodla cestovat v automobilu, aniž by použila bezpečnostních pásů, navíc řízeném řidičem, o němž prokazatelně věděla, že není držitelem platného řidičského oprávnění, a o němž s největší pravděpodobností věděla, že řídí pod vlivem alkoholu a mohla mít důvodně pochybnosti o tom, zda není pod vlivem THC. Za této situace se nalézacímu soudu jevilo stanovení spoluúčasti poškozené ve výši 50 % (při zahrnutí 20 %, které připustila i žalobkyně) za opodstatněné, a to i proto, že i kdyby se nejevilo jako pravděpodobné, že o tom, že řidič řídí pod vlivem alkoholu, měla poškozená vědomost, nelze při„ vrstvení“ neopatrnosti poškozené ještě o to, že věděla, že řidič není držitelem řidičského oprávnění, připustit spoluúčast pouze v míře 20 %, když pro takovéto snížení postačí i jen to, že nebyla připoutána bezpečnostním pásem. 8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a o nákladech řízení státu (pouze) s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. 9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Uvedla v něm, že žalovaná po podání žaloby dne [datum] uhradila částku [částka], která představuje doplatek na první výzvu ze dne [datum], kdy žalovaná dodatečně uznala oprávněnost a účelnost vynaložených nákladů léčení, které zpočátku odmítala uhradit. Po uhrazení této částky vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět, přičemž nadále požadovala uhrazení úroků z této částky. Za situace, kdy žalovaná po podání žaloby přehodnotila své stanovisko k neúčelnosti vynaložených nákladů léčení a částku dobrovolně uhradila, má žalobkyně nárok na úhradu požadovaného úroku z této částky za dobu od [datum] do [datum]. Pokud jde o stanovení míry spoluzavinění poškozené na vzniku škody, nelze podle ní hovořit o vědomosti poškozené o alkoholu a vlivu THC na řidiče vozidla. Poukázala na výpověď řidiče před Policií ČR dne [datum] a na výpověď [jméno] [příjmení] při hlavním líčení dne [datum], jakož i na výpověď poškozené v tomto řízení, která uvedla, že z dopravní nehody si nic nepamatuje. Je toho názoru, že u poškozené nelze mít za prokázanou vědomost o tom, že řidič byl pod vlivem alkoholu a THC, když ze svědeckých výpovědí je zřejmé, že poškozená nebyla přítomna situaci, při které řidič pil alkoholické nápoje a poškozené může být přičítáno pouze spoluzavinění z důvodu, že se rozhodla podstoupit jízdu s řidičem, o kterém mohla vědět, že nevlastní řidičské oprávnění, nicméně s řízením vozidla měl určité zkušenosti, když zároveň ze znaleckých posudků vyplývá i to, že k těžkému zranění poškozené by došlo i při použití bezpečnostních pásů. Výslovně také nesouhlasila s výrokem o nákladech řízení, protože v řízení byla částečně úspěšná v rozsahu 43,4 % a mělo být postupováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Domáhala se toho, aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 10. Žalovaná se v písemném vyjádření k odvolání domáhala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Podle ní bylo v řízení prokázáno, že poškozená nebyla v době dopravní nehody připoutána bezpečnostním pásem a že věděla o tom, že řidič vozidla nevlastní řidičské oprávnění, což potvrdila i při svém výslechu před soudem prvního stupně. Prokázáno bylo i to, že poškozená věděla o tom, že řidič je pod vlivem alkoholu a THC, a i přesto si s ním sedla do vozidla (to z výslechu svědka [příjmení] jasně vyplývá, stejně vypovídal i v trestním řízení). Naopak ve výpovědi svědka [příjmení] se objevilo několik rozporů. Poškozená si sice nic nepamatuje, ale vypověděla, že věděla o tom, že [jméno] [příjmení] pravidelně užívá marihuanu. Soud potom přesvědčivě odůvodnil, proč má za to, že nevědomost poškozené o tom, že řidič byl při řízení vozidla