16 C 27/2020-63 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem pro uznání uložil žalovanému povinnost vyklidit byt [číslo] o vel. 1+1, I. kategorie s příslušenstvím, v 6. podlaží domu [adresa], ul. [příjmení] [příjmení] pivovaru [číslo] v [obec a číslo] (výrok I.), a rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě na vyklizení bytu [číslo] v 6. podlaží domu [adresa], v ul. [příjmení] [příjmení] pivovaru [číslo] v [obec a číslo] žalovaným, který se žalobkyní jako pronajímatelkou uzavřel dne [datum] podnájemní smlouvu. Podnájem byl původně sjednán na dobu určitou do [datum]. Dne [datum] byl mezi stranami uzavřen dodatek k podnájemní smlouvě, podle kterého byla doba podnájmu prodloužena do [datum]. Protože k dalšímu prodloužení podnájemní smlouvy nedošlo, z důvodu zvýšení ceny podnájmu, byl žalovaný povinen předmětný byt vyklidit k datu jeho ukončení, tj. ke dni [datum]. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala dne [datum] k vyklizení bytu bez zbytečného odkladu, což se nestalo. Protože podnájemní vztah žalovaného k předmětnému bytu zanikl a žalovaný jej užívá bez právního důvodu, domáhala se žalobkyně jeho vyklizení podanou žalobou. 3. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst.3 zák. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.), protože se žalovaný bez vážného důvodu nevyjádřil ke kvalifikované výzvě soudu - usnesení ze dne 1.4.2020, č.j. 16 C 27/2020 – 23, ve kterém žalovanému bylo uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která byla připojena s tím, že je ve vyjádření povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popř. zda nárok uznává jen zčásti, nebo co do základu, dále rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro uznání v případě, že se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří, nebo nesdělí vážný důvod, který mu v tom brání. Usnesení soudu I. stupně bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne [datum]. Protože žalovaný na výzvu soudu nereagoval, ani soudu nesdělil vážný důvod, proč se ve věci písemně nevyjádřil, měl soud I. stupně za to, že nárok, který byl proti němu žalobou uplatňován uznal, a proto ve věci samé rozhodl rozsudkem pro uznání. Soud I. stupně žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit, protože jej užíval bez právního důvodu. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalobkyni v řízení vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci á [částka] dle § 11 odst.1, ve spojení s § 9 odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, advokátní tarif (dále jen„ AT“), 3 krát paušál á [částka], dle § 12 odst.4 AT, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, vše dohromady [částka]. Podle § 149 odst.1 o.s.ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupkyně žalobkyně. 5. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný z důvodu vad, spočívajících v tom, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 205b o.s.ř.) a že nebyly splněny podmínky řízení (§ 103 o.s.ř.). Jednalo se o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst.1 o.s.ř.). Tímto nedostatkem byla skutečnost, že žádná z výpovědí (výzev k vyklizení bytu) doručených žalovanému neobsahovala poučení o jeho právu navrhnout přezkoumání jejich oprávněnosti soudem, proto byly výpovědi (výzvy k vyklizení bytu) neplatné (§ 2286 odst.2 zák. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský zákoník, dále jen„ o.z.“). Žalovaný citoval ust. § 2285 o.z. a uvedl, že pokračuje v užívání bytu podle smlouvy, která je platná. 6. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že tvrzení žalobkyně, že mu byla doručena výzva k vyklizení bytu (výpověď) se nezakládá na pravdě, neboť byla výpověď neplatná. Tvrzení žalobkyně, že užívá předmětný byt bez právního důvodu, se nezakládá proto na pravdě, neboť toto tvrzení zaniklo v průběhu řízení, ještě přede dnem, kdy ho soud vyzval, aby se k věci vyjádřil. Žalovaný odkázal na právní větu:„ Soud nevydá rozsudek pro uznání, jestliže by žalobě nebylo možné vyhovět ani kdyby byla prokázána všechna žalobní tvrzení (základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá“). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, žalobu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudek soudu I. stupně považuje za právně bezvadný. Podle jejího názoru se soud I. stupně s celou situací vypořádal a pečlivě uvedl, proč ve věci postupoval formou vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst.3 o.s.ř. Zdůraznila, že soud I. stupně zároveň zkonstatoval skutkovou situaci a vyvodil správný názor, že žalovaný předmětný byt užíval bez právního důvodu a nic za něj po dobu 11 měsíců neplatil. Žalobkyně uvedla, že z podaného odvolání žalovaného nevyplývá skutečnost, že by žalovaný soudu vytkl jakoukoliv zásadní vadu, která by znemožňovala vydání rozsudku pro uznání. 8. Žalobkyně dále akcentovala, že žalovaný odmítl vzít na vědomí, že žádné výpovědi z nájmu po skončení jeho nájemního vztahu není třeba, neboť v daném případě se jednalo o podnájemní smlouvu uzavřenou na dobu určitou do [datum]. Nebylo proto třeba žádné výpovědi k ukončení tohoto vztahu, který skončil sám uplynutím doby, přičemž žalovaný odmítl uzavřít novou nájemní smlouvu. Dále žalovaná zdůraznila, že žalovanému byla řádně doručena výzva k vyklizení a předání bytu a nikoliv výpověď z nájmu bytu. Proto polemika žalobce, týkající se fikce prodloužení doby nájmu nečinností pronajímatele, nemůže obstát, neboť se nezakládá na pravdě, a listiny prokazující tvrzení žalobkyně byly k důkazu předloženy. 9. Odvolací tvrzení žalovaného (druhý odstavec odvolání) považuje žalobkyně za irelevantní, protože žalovaný opět hovořil o výpovědi, kterou zaměňuje za výzvu k vyklizení, aniž by zdůvodnil, proč zpochybňuje tvrzení, že byt užíval bez právního důvodu. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že žalovaný v bytě nadále bydlí, přičemž žalobkyně platí zálohy na služby a žalovaný neplatí nic. 10. K dokreslení osoby žalovaného žalobkyně založila do spisu rozhodnutí ÚMČ [obec a číslo] o přestupku žalovaného, který spočíval v tom, že dne [datum] vyhodil z okna prázdnou láhev od alkoholu a jejího právního zástupce označil v podané stížnosti [obec] advokátní komoře za podvodníka a psychopata. Žalobkyně má ze žalovaného strach a trpí z tohoto důvodu psychickými potížemi. Navrhla, aby odvolací soud odvolání žalovaného zamítl a rozsudek soudu I. stupně potvrdil. 11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst.1, 4 a 5 o.s.ř. napadený rozsudek, včetně správnosti postupu soudu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté neshledal odvolání žalovaného důvodným. 12. Podle § 212a odst.4 o.s.ř. rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá jen z důvodu uvedených v ust. § 205b. 13. Podle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst.2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b). 14. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, zákon omezuje důvody, za nichž lze rozsudek pro uznání v odvolacím řízení přezkoumat, kromě vad dle ust. § 205 odst.2 písm. a) o.s.ř. na přezkum předpokladů pro vydání tohoto rozsudku. Těmito předpoklady se soud I. stupně v dané věci řádně zabýval. Soud I. stupně postupoval správně, pokud na základě fikce uznání nároku žalobkyně vydal rozsudek pro uznání dle § 153a odst.3 o.s.ř. 15. Ustanovení § 114b odst.5 o.s.ř. upravuje právní fikci, jejímž důsledkem je vydání rozsudku pro uznání, ačkoliv žalovaný nárok fakticky neuznal. Výjimečnost a formální povaha rozhodování na základě fikce, jakož i uvedený sankční prvek jsou důvodem, proč je nutné, aby byly dodrženy jak podmínky pro vydání kvalifikované výzvy, tak i podmínky, za nichž nastupuje fikce uznání nároku podle § 114b odst.5 o.s.ř. Soud I. stupně se při zkoumání předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání musel zabývat i tím, zda vydání takového rozsudku není vyloučeno povahou věci nebo rozporem s právními předpisy kogentní povahy. 16. Kvalifikovanou výzvu k vyjádření nelze vydat, jestliže nejsou splněny podmínky řízení nebo pokud žaloba trpí vadou, která způsobuje její neprojednatelnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003, sp.zn. 21 Cdo 968/2003). Kvalifikovaná výzva musí splňovat nejen formální, ale i materiální předpoklady. Musí obsahovat předepsané formální náležitosti (§ 169 odst.1 o.s.ř., § 114b, odst. 1,2 o.s.ř.) a nelze jí vydat, pok