24 C 128/2021-89 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 6 723,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Ve smlouvě si účastníci sjednali poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 723,50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaná však i přes výzvu k úhradě dlužné částky neuhradila žalobkyni do dne podání žaloby ničeho. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř., tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poukázala na účet žalované č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, žalovaná tuto částku ani její část právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], načež podáním společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že uvedený bankovní účet je účtem žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni jako novému věřiteli. 6. Soud však nemá za prokázané, že žalovaná požádala dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované a že by žalované poskytla předsmluvní informace, když žalobkyně k tomuto nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, neboť předložené listiny neobsahují podpis žalované. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o úvěru nebylo prokázáno, částku 5 000 Kč a tuto je povinna vydat žalobkyni. Žalovaná tak neučinila, proto bylo v této části nároku žalobkyně žalobě vyhověno. Nebylo-li prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, nebylo ani prokázáno, že by se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru. Soud se proto nezabýval platností smlouvy o úvěru a s ohledem na shora uvedené žalobu co do částky 1 723,50 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru, zamítl. 9. Ze shodného důvodu soud zamítl i požadovaný úrok z prodlení z částky 6 723,50 Kč od 21. 9. 2018 do 8. 2. 2021 a z částky 1 723,50 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, neboť žalobkyně neprokázala, že by se s žalovanou dohodla na vrácení částky 5 000 Kč do 20. 9. 2018, ani neprokázala odeslání nebo doručení výzvy k úhradě dluhu. 10. Úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve spojení ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalobkyni přiznán až od 9. 2. 2021, tedy ode dne následujícího po dni, kdy měla žalovaná bezprostředně plnit (8. 2. 2021) po doručení výzvy k plnění žalované žalobkyní (5. 2. 2021), přičemž soud vycházel domněnky doby dojití (§ 573 o.z.), dle níž má soud za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání (2. 2. 2021). 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle poměru jejího úspěchu (74,37 %) a neúspěchu (25,63 %), tj. ve výši 48,74 %. Ty činí celkem 1 489 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč, z čehož 48,74 % činí 725,74 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.