25 C 48/2020-77 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 16.10.2019 domáhá na žalovaném zaplacení částky 4.800 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. od 12.10.2019 do zaplacení. V návrhu uvádí, že ve dnech 14.10.2018 až 16.10.2018 byl žalovaný hospitalizován ve zdravotnickém zařízení žalobce. Jelikož v té době nebyl účasten českého veřejného zdravotní pojištění, je povinen sám hradit náklady na zdravotní péči, která mu byla poskytnuta. Dle zveřejněného ceníku činí náklady na jeden ošetřovací den v Psychiatrické nemocnici [část obce] 2.400 Kč. Protože byl v Psychiatrické nemocnici [část obce] hospitalizován celkem 2 ošetřovací dny, činí jeho dluh vůči žalobci celkem 4.800 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení této částky, avšak neúspěšně. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 27.12.2019 č.j. EPR 232969/2019-16 Obvodní soud pro Prahu 8 žalobě v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 20.1.2020 č.j. EPR 232969/2019-19 pak soud elektronický platební rozkaz zrušil, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud se v první řadě zabýval otázkou své pravomoci, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 25.2.2021 soud zjistil, že žalovanému nebylo ze strany uvedeného správního orgánu uděleno žádné pobytové oprávnění, neboť o něj nepožádal. V minulosti byl od 25.9.2018 do 24.12.2018 ubytován na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 4 odst. 1. cit. nařízení, neboť žalovaný je občanem [země] a na území ČR měl poslední známé bydliště. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se naposledy zdržoval na území ČR v obvodu zdejšího soudu a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. i příslušnost zdejšího soudu podle § 85 odst. 1 o.s.ř. Usnesením ze dne 5.5.2021 č.j. 25 C 45/2020-72 soud podle § 29 odst. 3 o.s.ř. žalovanému jako osobě neznámého pobytu ustanovil opatrovníka, a to Městskou část [obec a číslo], neboť žalovanému nelze doručit zásilky do vlastních rukou na žádné známé adrese. Soud nařídil ústní jednání na den 2.6.2021. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud na jednání tyto důkazy: faktura [číslo] z 16.10.2018 na částku 4.800 Kč splatnou 16.11.2018, předžalobní výzva k plnění z 16.9.2019 právního zástupce žalobce, sdělení Cizinecké policie, sociální záznamy ohledně žalovaného, výzva k zaplacení nedoplatku z 13.12.2018, dodejka, potvrzení o provedené lustraci v ISZR, prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech, lustrace v centrální evidenci vězňů ohledně žalovaného, výpis z registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES ohledně žalobce, lustrace v centrální evidenci vězňů ohledně žalovaného, sdělení PSSZ z 23.února 2021, jmenovací dekret ředitele žalobce z 29.dubna 2008, zřizovací listina státní příspěvkové organizace Psychiatrické nemocnice [část obce] včetně příloh, části zdravotnické dokumentace žalobce ohledně žalovaného, předběžná propouštěcí zpráva z 16.10.2018, ošetřovatelská anamnéza, souhrn screeningu pacienta, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalovaného, sdělení Úřadu práce České republiky z 18.3.2021. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze zdravotnické dokumentace žalovaného plyne, že byl ve dnech 14.10.2018 až 16.10.2018 ošetřen ve zdravotnickém zařízení žalobce, a to jako samoplátce. Fakturou [číslo] ze dne 16.10.2018 splatnou dne 16.11.2018 vyúčtoval žalobce žalovanému částku 4.800 Kč za poskytnutou zdravotní péči ve dnech 14.10.2018 až 16.10.2018 (2 dny po 2.400 Kč). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky dne 13.12.2018, dopisem ze dne 16.9.2019 jej k úhradě vyzval právní zástupce žalobce. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 7 bodu 1 tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami, se pojistná smlouva řídí právem země, kde má pojistitel své obvyklé bydliště. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že smlouva je zjevně úžeji spojena s jinou zemí, použije se právo této jiné země. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena toliko ústně, byla však uzavřena na území České republiky a jejím předmětem bylo poskytnutí zdravotní péče žalovanému ve zdravotnickém zařízení žalobce na území České republiky. Proto se dle shora uvedených ustanovení řídí českým právem. Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Podle § 2637 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpo