9 C 221/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně podala zdejšímu soudu prostřednictvím svého právního zástupce žalobu ze dne 27. 5. 2021, ve které se na žalovaném domáhá zaplacení částky 3 282,45 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o spolupráci mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 15. 1. 2019. Na základě této smlouvy byl žalovaný povinen vyvíjet pro žalobkyni činnost směřující k uzavírání smluv, za což mu měla být od žalobkyně vyplácena odměna. Žalovaný se taktéž zavázal dodržovat interní předpisy, pokyny a zmocnění [anonymizováno]. Usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 9 C 221/2021 – 60, soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Ani jeden z účastníků se k uvedenému usnesení ve stanovené lhůtě nevyjádřil, pročež soud považovat souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání za daný. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela dne 15. 1. 2019 s žalovaným smlouvu o spolupráci (dále jen„ smlouva“), na základě které žalovaný vykonával pro žalobkyni dlouhodobou odbornou činnost, jakožto zprostředkovatel a nezávislý podnikatel, která spočívala ve vyhledávání zájemců a uzavírání smluv se smluvními subjekty, v přijímání a předávání investičních pokynů, případně investičního poradenství a v shromažďování informací o potřebách potenciálních zákazníků. Předmětná výše žalované částky se odvíjí jednak od stornování určitých smluv, které žalovaný uzavřel se třetími osobami, a za jejichž uzavření žalovaný obdržel odměnu sjednanou ve smlouvě, a dále z nevrácené části nedůvodně vyplacené zálohy, kterou žalovaný obdržel jako zálohu na provizi v budoucnu zprostředkovaných smluv. Ve smlouvě bylo taktéž ujednáno, že dojde-li ke stornování smlouvy uzavřené se třetí osobou, je žalovaný povinen vrátit již vyplacenou provizi ve stanovené lhůtě; to platí i v případě, je-li smlouva již ukončena. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 16. 1. 2020 částku ve výši 49 591 Kč, která byla započtena na částečné uhrazení celkové dlužné částky, která do té doby činila částku 52 873, 45 Kč, a to v části 50 000 Kč jakožto do té doby nenavrácená záloha na provizi, a v části 2 873,45 Kč jakožto výše storno odměn uplatněných po žalobkyni ze strany třetích osob. Z výpovědi smlouvy o spolupráci podepsané účastníky řízení dne 29. 8. 2019 vyplývá, že smlouva byla platně vypovězena. Z dohody o poskytnutí zálohy – VIP startovné vzal soud za prokázané, že žalovanému byla v období od 20. 3. 2019 do 20. 5. 2019 včetně vyplacena ve třech pravidelných měsíčních splátkách záloha na provize, a vzhledem k tomu, že žalovanému nevznikl nárok na provize, které by musely být vyplacený z této zálohy, byl žalovaný povinen zálohu žalobkyni vrátit. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle kterého zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Vzhledem k tomu, že smlouva o spolupráci není v o. z. jednoznačně definována, aplikoval soud úpravu tomuto inominátnímu typu smlouvy úpravu nejbližší. Jelikož je smlouva svými podstatnými body obsahu podobná smlouvě o obchodním zastoupení, soud věc právně posoudil dle níže uvedených zákonných ustanovení. Dle § 2483 a násl. o. z., dle kterého smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spolupráci, přičemž při výkonu tohoto zastoupení uzavřel žalovaný se třetími stranami několik smluv, které byly následně stornovány, čímž žalovaný pozbyl nárok na provizi, respektive mu zaniklo právo na již vyplacenou provizi, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil podle § 2991 o. z., nevrátil-li žalobkyni vyplacenou provizi. Žalovaný dále žalobkyni nevrátil vyplacenou zálohu na provizi ve zbývající výši 409 Kč, zatímco částka nárokována žalobkyní z titulu storno odměn činila částku 2 873,45 Kč. Z výše uvedených důvodů uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 282,45 Kč. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (srov. např. sp. zn. 7 C 32/2021) která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.