16 C 57/2016 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobci po žalované domáhají shora uvedených částek s odůvodněním, že z usnesení Policie České republiky, oddělení obecné kriminality v [obec] [číslo jednací] ze dne 2. 2. 2016 vyplývá, že [jméno] [příjmení], rozená [celé jméno žalobkyně], narozena [datum], trvale bytem [adresa], [registrační značka], se kterým jela po silnici I [číslo] ve směru od [územní celek] k obci [ulice] nad [anonymizováno]. Při průjezdu pravotočivé zatáčky v mírném stoupání dostala s vozidlem smyk a v protisměrném jízdním pruhu se pravým bokem střetla s protijedoucím osobním vozidlem značky Chrysler Grand Carawan Town, [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení]. Vozidlo Peugeot vyjelo po střetu vlevo ve směru jeho jízdy mimo silnici přes silniční svodidlo, kde se převrátilo na střechu a začalo hořet. Z hlediska právního nároku na odškodné vycházejí z usnesení Policie ČR, protože řidička [příjmení] porušila ustanovení § 4 písm. a) a zejména § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tím naplnila subjektivní stránku odpovědnosti podle ustanovení § 2910 OZ. Protože při dopravní nehodě ve vozidle Peugeot došlo k těžkému zranění spolujedoucí [jméno] [příjmení] a řidička a její nezletilý syn [jméno] na místě dopravní nehody zahynuli, stala se současně podezřelou ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, resp. přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání osoby, která zemřela, je nepřípustné, byla po provedeném prověřování věc odložena. Současně se subjektivní odpovědností je přítomna i odpovědnost objektivní, kterou je třeba posoudit podle ustanovení § 2932 OZ, neboť střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se podle své účasti na způsobení vzniklé škody, to vše ve spojení s § 2927 OZ. Vzhledem k tomu, že odpovědnost z provozu osobního automobilu značky Peugeot 306, [registrační značka], byla v době dopravní nehody pojištěna u žalované, uplatňují přímé nároky s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., přímo proti pojistiteli. Při usmrcení je škůdce v souladu s ust. § 2959 OZ povinen odčinit duševní útrapy jednak osobám blízkým (příbuzní v řadě přímé), ale i jiným osobám sobě navzájem blízkým (více § 22 odst. 1 občanského zákoníku), a to peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výše náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Prarodiče (děda s babičkou) ztratili nezletilého vnuka [jméno] a současně dceru [jméno] naprosto nečekaně a pomyšlení, že tyto dva mladé životy přežili, je neustále pronásleduje. Byl to pro ně obrovský šok, jehož intenzitu následně zvyšovaly okolnosti případu a představa požáru, který jejich vozidlo zachvátil. Velmi těžce na celou rozvětvenou rodinu, pět sourozenců a jejich rodiny, zapůsobila i fatální zranění, která matka se synem utrpěla a jejichž obsah dodatečně vyplynul ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví. U žalované byl nárok uplatněn dopisem z [datum], a to v následující výši: pro každého z prarodičů (žalobce a) a b)) bylo požadováno plnění ve výši 650 000 Kč, pro každého pozůstalého (žalobce c) až i) – strýcové a tety) bylo požadováno plnění ve výši 100 000 Kč. Žalovaná reagovala až emailem z [datum], kdy si vyžádala pouze plnou moc k zastupování [celé jméno žalobce] (žalobce f)) a doplnění popisu fotodokumentace, a tak porušila svoji zákonnou povinnost zakotvenou v ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., protože neprovedla šetření škodné události bez zbytečného odkladu a ve lhůtě tří měsíců neukončila její šetření. Teprve dopisem z [datum] jim bylo oznámeno, že každému z prarodičů přiznávají 350 000 Kč a ostatním žalobcům byl nárok v celém rozsahu zamítnut s odkazem na blíže nespecifikované stanovisko Nejvyššího soudu České republiky a s dodatečným a ničím neodůvodněným konstatováním, že mezi pozůstalými neexistovaly silné žádné silné citové vazby. Emailem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k tomu, aby do 14 dnů přehodnotila své stanovisko. Následně byla žalované zaslána v souladu s ustanovením § 142a OSŘ předžalobní upomínka, ve které byl návrh pro oba prarodiče snížen na 600 000 Kč. Předžalobní výzva nebyla opět vyslyšena. Z těchto všech důvodů žalobci navrhují, aby žalobci a) a b) každému byla přiznána částka 250 000 Kč a žalobcům c) až i) - každému byla přiznána částka 100 000 Kč. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že uplatňované nároky neuznává. V prvé řadě odkázala na ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, podle něhož mají účastníci občanského soudního řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazu. Žaloba navíc má být podána tak, aby bylo pokud možno o ní rozhodnuto při prvním jednání, a má obsahovat všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaná má za to, že žalobci doposud tyto povinnosti nesplnili. Uvádí pouze nárokovanou částku, kterou požadují zaplatit, a velmi stručný popis skutku a právního základu nároku. Není ze žaloby patrné, za kterého poškozeného usmrceného při dopravní nehodě požadují žalobci odškodnění nemajetkové újmy. Absentuje také jakýkoliv popis vztahu mezi jednotlivými žalobci a poškozeným a také jakékoliv tvrzení a důkaz o intenzitě vzájemných vztahů mezi jednotlivými žalobci a poškozeným, přičemž intenzita a kvalita vzájemných vztahů je pro výši náhrady klíčová. Ani ostatní judikaturní kritéria stanovená pro určení výše náhrady žalobci neprokazují. Dále odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14, v němž soud konstatuje, že náležité zohlednění kritérií pro stanovení výše je nezbytné. Žalovaná z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky Peugeot 306, [registrační značka], jehož provozovatelem je [jméno] [příjmení], odškodnila utrpení žalobců a) a b) za smrt jejich vnuka [jméno] [příjmení], který byl spolujezdcem v uvedeném vozidle, a to ve výši 300 000 Kč každému z nich. Výši odškodnění stanovila žalovaná podle zásad slušnosti a s ohledem na současnou judikaturu týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy. Zejména s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. 4 Tdo 1402/2015 ze dne 4. 12. 2016 týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy, byť zde z pohledu adhezního řízení by dle názoru a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se vzhledem k dosavadní judikatuře k cenovému vývoji i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem jako základní rozpětí pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy doporučuje 240 000 Kč až 500 000 Kč u nejbližších osob (manželé, rodiče, děti). Žalovanou poskytnuté plnění žalobcům a) a b) je zcela přiměřené. Ostatní žalobci c) až i) ani neprokázali vzájemné vztahy s poškozeným a vzhledem k výše uvedené judikatuře jimi požadovaná výše odškodnění nemá žádné opodstatnění a je nepřiměřeně vysoká. Z těchto všech důvodů navrhla žalobu zamítnout. 3. Při ústním jednání konaném dne [datum] došlo ze strany [role v řízení] k upřesnění žaloby s tím, že při dopravní nehodě zemřela dcera, potažmo sestra či švagrová a vnuk, potažmo synovec některých z účastníků. Plnění pro žalobce a) a b) poskytnuté ze strany pojišťovny je nedostatečné, kdy neposkytnutí plnění pro žalobce c) až i) (strýce a tety zemřelého) je nedůstojné a nedůvodné, přičemž pevný vztah mezi zemřelými a pozůstalými byl prokázán dopisy a fotografiemi, kdy se jedná o velkou rodinu. [jméno] byl ze 13 vnoučat, přičemž žalobce a) a b) měli dohromady pět dětí. Společně se účastnili společných aktivit, společných oslav atd. [jméno] se stýkal s bratranci, jak jen to bylo možné, s jedním bratrancem i absolvoval závody v motokrosu. 4. Žalobci byly následně po zrušení rozsudku odvolacím soudem na jednání dne [datum] vyzváni k doplnění svých tvrzení dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. V řízení po zrušení rozsudku odvolacím soudem se soud zabýval pouze vztahem [jméno] pouze k žalobcům a) až d) a g) až i), neboť o nároku žalobce e) a f) bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum]. 5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 15. 11 2015 došlo k dopravní nehodě, v důsledku které zemřela paní [jméno] [příjmení], [datum narození], která také nehodu způsobila (dcera žalobce a) a b), ve vztahu k žalobcům c) až i) sestra či švagrová), a [jméno] [příjmení] (v žádném z podání ani v průběhu celého řízení ze strany žalobců nebylo uvedeno datum narození [jméno], nicméně s ohledem na to, že navštěvoval střední školu, lze usuzovat, že se jednalo o nezletilého člověka, to vyplývá i z listinných důkazů), tento byl ve vztahu k žalobci a) a b) vnukem, ve vztahu k žalobcům c) až i) synovcem. Nárok na peněžitou náhradu za duševní útrapy pak byl ze strany žalobců a dalších osob uplatněn dopisem ze dne [datum] u žalované, a to v rozsahu: žalobkyně a) – 650 000 Kč, žalobce b) – 650 000 Kč, žalobce c) – 160 000 Kč, žalobkyně d) – 120 000 Kč, žalobkyně g) – 160 000 Kč, žalobkyně h) – 160 000 Kč, žalobce i) – 120 000 Kč. Nadto u žalované uplatnil nárok i [jméno] [celé jméno žalobce], narozen [datum], bratranec [jméno] -