22 C 216/2020-131 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 36 002,62 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou rámcovou smlouvu [číslo] jejíž součástí jsou i obchodní podmínky a ceník, na základě které jí byl aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalované byl dále na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen jako„ běžný účet“). Smluvními stranami bylo sjednáno, že žalovaná bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaná zavázala udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzvána. Navzdory shora uvedenému se žalovaná na svém běžném účtu dostala do nepovoleného debetu. Debet na účtu ke dni [datum] ve výši 36 002,62 Kč je tvořen z výběrů z bankomatu ve výši 44 400 Kč, poplatku za výběr z bankomatu ve výši 125 Kč, plateb kartou ve výši 28 313,59 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, přičemž součet uvedených částek byl ponížen o příchozí platby na účet ve výši 36 884,96 Kč a o kladný zůstatek na účtu ve výši 251,01 Kč ke dni [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu opakovaně telefonicky, SMS zprávami, e-mailem, zprávami v internetovém bankovnictví a následně dopisy. Žalovaná dluh na svém běžném účtu neuhradila. Žalobkyně proto žalované zaslala předžalobní výzvu ze dne [datum], avšak žalovaná svůj dluh ani přesto neuhradila. 2. Žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny, která již není na území České republiky hlášena k pobytu, místo jejího faktického pobytu se soudu nepodařilo zjistit, a proto jí byl podle ust. § 29 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2021, č. j. 22 C 216/2020-59, ustanoven opatrovník, a to Mgr. [jméno] [jméno], advokát. 3. Opatrovník žalované v podání ze dne [datum] uvedl, že nárok žalobkyně ani částečně neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Namítal především pravost podpisu žalované na rámcové smlouvě s tím, že je otázkou, zda žalobkyně řádně ověřila totožnost a podobu člověka, se kterým smlouvu uzavřela. Dále namítl, že žalovaná žádnou kartu od žalobkyně neobdržela a ani ji nepoužívala, že žalovaná neobdržela od žalobkyně žádné obchodní podmínky, ceník ani podmínky pro používání karet a úvěrů. 4. Žalobkyně je sice právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny. Právní poměr mezi účastníky je tedy poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne [datum] uveřejněná pod [číslo] Sbírky mezinárodních smluv. Podle článku 48 odst. 1 této smlouvy se poměr účastníků ze smlouvy řídí českým právem, neboť účastníci si za rozhodné právo v rámcové smlouvě sjednali právo české. Pravomoc soudů České republiky k projednání tohoto sporu pak plyne z ustanovení článku 48 odst. 5 citované mez. smlouvy, neboť poslední známé bydliště žalované bylo na území České republiky. 5. V průběhu jednání dne [datum] vznesl opatrovník žalované námitku místní nepříslušnosti s odkazem na článek 4 obchodních podmínek, ve kterém je sjednána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1. Podle ust. § 105 o. s. ř. zkoumá soud místní příslušnost jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Vzhledem k tomu, že opatrovník žalované vznesl námitku místní nepříslušnosti až v průběhu jednání dne [datum] a nikoliv při prvním úkonu žalované, tedy ve vyjádření doručeném soudu dne [datum], soud postupoval v souladu s ust. § 105 o. s. ř. a v této fázi řízení již místní příslušnost nezkoumal. 6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 7. Žalobkyně jednající pověřeným zaměstnancem a žalovaná podepsali dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný bankovní účet a vydat jí k němu debetní kartu k užívání za podmínek sjednaných v obchodních podmínkách, ceníku, podmínkách pro užívání karet a podmínkách pro užívání úvěrů, které jsou nedílnou součástí rámcové smlouvy, k jejichž dodržování se žalobkyně a žalovaná zavázali podpisem rámcové smlouvy (viz rámcová smlouva [číslo] ze dne [datum] a podmínky pro používání úvěru). Dne [datum] podepsali žalobkyně a žalovaná dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] na jehož základě se žalobkyně zavázala zřídit pro žalovanou běžný bankovní účet č. [bankovní účet] a vydat jí k němu debetní kartu [číslo] (viz dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum]). Námitku pravosti podpisu žalované soud neshledal důvodnou, když z kopií dokladů a prohlášení o trvalém bydlišti žalované, pořízených žalobkyní se souhlasem žalované, soud dovodil, že své doklady poskytla žalovaná žalobkyni právě za účelem ověření její totožnosti v souvislosti s podpisem smlouvy a dodatku, tedy že smlouvu i dodatek podepsala právě žalovaná (viz kopie pasu žalované ze dne [datum], kopie pasu žalované ze dne [datum], kopie řidičského průkazu žalované ze dne [datum], prohlášení žalované o trvalém bydlišti ze dne [datum]). Konečný zůstatek na běžném účtu žalované č. [bankovní účet] ke dni [datum] činil - 36 002,62 Kč, přičemž veškeré výběry hotovosti i platby na bankovní účet byly prováděny prostřednictvím debetní karty [číslo], k jejímuž vydání se žalobkyně zavázala v dodatku k rámcové smlouvě (viz výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]). Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky prostřednictvím e-mailových a SMS zpráv (viz přehled komunikace žalobkyně a žalované). Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 36 002,62 Kč (viz výzva ze dne [datum], výpis odchozích zpráv adresovaných žalované). Předžalobní výzvou ze dne [datum] (která byla žalované odeslána dne [datum]) vyzvala žalobkyně žalovanou opětovně k úhradě dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne [datum] a podací arch české pošty ze dne [datum]). 8. Pokud však žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná převzala od žalobkyně debetní kartu [číslo] a poté prostřednictvím této karty čerpala od žalobkyně na základě smlouvy z účtu č. [bankovní účet] finanční prostředky celkem ve výši 36 002,62 Kč, soud to v řízení nezjistil. 9. Soud konstatuje, že v občanském soudním řízení je povinností žalobkyně tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobkyně vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost tvrzení) a současně je povinna označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedených povinností žalobkyně je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i přes poučení soudem (§118a odst. 1 a 2 o. s. ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže přirozeně splnit ani povinnost důkazní (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, C. H. Beck, 1. vydání., 2009, str. 653). Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3 věty druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by