23 C 326/2016-475 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se žalobou doručenou do podatelny zdejšího soudu dne 18.10.2016 domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného. V návrhu uvedl, že vyzval žalovaného k vydání majetku výzvami č.j. [spisová značka], doručenou dne 19.4.2013, č.j. [spisová značka], doručenou dne 11.12.2013, č.j. [spisová značka], doručenou dne 16.12.2013 a [číslo jednací], doručenou dne 30.12.2013. Žalobce se tak domáhal vydání původního majetku, a to pozemku parc. [číslo] ostatní plocha; pozemku parc. [číslo] ostatní plocha; pozemku parc. [číslo] ostatní plocha; pozemku parc. [číslo] ostatní plocha; pozemku parc. [číslo] vodní plocha – v rozsahu PK [číslo]; pozemku parc. [číslo] vodní plocha; pozemku parc. [číslo] ostatní plocha – v rozsahu PK [číslo]; a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha – v rozsahu PK [číslo], všechny vedeny v k.ú. [část obce], obec Praha. V daných výzvách se žalobce domáhá parce Pozemkového katastru (PK), neboť jsou původním majetkem žalobce, který byl zapsán v Deskách zemských [číslo] tyto pozemky mu byly v rozhodném období podle ZMV odebrány způsobem, který zakládá majetkovou křivdu, kterou způsobil Československý stát, a která je ZMV napravována. Výše uvedené pozemky mají původ v nárokovaném rozsahu pozemek parc.č. KN [číslo] má celý původ v PK [číslo]. Pozemek parc.č. KN [číslo] má celý původ v PK [číslo]. Pozemek parc.č. KN [číslo] má celýpůvod v PK [číslo] a st. 5. Pozemek parc.č. KN [číslo] má celý původ v PK [číslo] a 78. Pozemek parc.č. KN [číslo] v rozsahu PK [číslo]. Pozemek parc.č. KN [číslo] má celý původ v PK [číslo], [číslo] a [číslo]. Pozemek parc.č. KN [číslo] v rozsahu PK [číslo]. Pozemek parc.č. KN [číslo] v rozsahu PK [číslo]. Vwe pak v k.ú. [část obce]. Požadované parcely tvoří historický majetek žalobce. Pozemky přímo navazují na jiné pozemky žalobce a tvoří v nich často nelogické výseče. Jedná se o parcely mající historický základ ve stejném PK, které jsou zapsány v Zemských deskách 434 jako již jiný vydaný majetek. Je zde tedy dána prostorová funkční souvislost i souvislost hospodářské komponentury majetku žalobce, jedná se tak také o komplex územně souvisejících nemovitostí. Funkční souvislost je dána také s dalšími nemovitostmi v k.ú. [část obce], ale i [část obce], když ke statkům v těchto obcích pozemky několik set let náležely jako základ jejich majetku. Povinná osoba by měla daný majetek vydat tak, aby se v maximálně obnovil původní rozsah majetku, který dřív byl součástí souboru majetku oprávněné osoby – rozuměj statku, celku, areálu, bloku pozemků, soustavy pozemků, soustavu historického majetku atd. Povinná osoba však restituci brání. Dané pozemky byly zapsány v Deskách zemských v knihovní vložce 434 spolu s dalšími nemovitostmi, se kterými tvořily provozně ekonomickou komponenturu hospodářského celku, velkostatku, a po vydání se tato provozně ekonomická komponentura na daném pozemku obnoví. Zkoumání funkční souvislosti je pak potřeba posuzovat v toku času. Pro tento vztah (funkční souvislost) nemovitostí je určující buď současnost anebo minulost, kdy zákodnodárce použil ve svém ust. § 7 odst. 1 písm. a) zák.č. 428/2012 Sb. pojmy souvisela nebo souvisí. Je prokázáno, že pozemky byly v době přechodu na stát součástí PK historicky patřící žalobci. Dále je třeba zkoumat, zda lze na každý jednotlivý pozemek pohlížet jako na zastavěný, tzn. je-li zastavěn stavbou ve smyslu občanskoprávním, nikoli stavbou ve smyslu veřejnoprávním. (2Cdon 1192/97, 22 Cdo 12221/2002). Tako k posouzení otázky a rozsahu zastavěnosti pozemku nebo jeho části, jak vyplývá z judikatury, je třeba vycháze ze skutečností vztahujících se ke konkrétnímu pozemku, nikoliv jinému, byť souvisejícímu (28 Cdo 370/2008). Bezprostřední souvislost jistě znamená souvislost prostorovou, nezbytná nutnost však musí obsahovat takové závislosti na stavbě, bez které by její užívání bylo vyloučeno nebo působilo vlastníkovi takové omezení, že by v podstatě její využívání vylučovalo. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s částí žalobou uplatněných nároků souhlasí, u dvou pozemků nárok odmítá zásadně a v případě jednoho pozemku nárok neuznává částečně. Žalovaný zcela neuznává žalobcem uplatněný nárok na vydání pozemku evidovaných v KN parc. [číslo] – ostatní plocha, způsob využití silnice a parc. [číslo] – ostatní plocha, způsob využití silnice, a to z důvodu, že tyto pozemky jsou zastavěny veřejně prospěšnou stavbou. Na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] je umístěna stavbě – mimoúrovňová křižovatka [ulice] [ulice], která byla kolaudována rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odbor dopravy ze dne 17.7.2011. Předmětná parcela se nachází ve východní částí rozpletu mimoúrovňové křižovatky. Hranice pozemku zasahuje do komunikační zeleně na tělesech komunikace. Severní a východní část pozemku je vedena komunikace nájezdu křižovatky. Při východní hranici zasahuje do pozemku chodník, který pak navazuje mimo předmětný pozemek na přechod pro chodce. V této části pozemku je rovněž vedena obslužná komunikace k technickému zařízení Pražských vodovodů a kanalizací. Pokud se týká parcely [číslo] v k.ú. [část obce], jedná se o zastavěnou parcelu, na které je umístěna stavba„ [ulice] [anonymizováno]“, která byla kolaudována rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odbor dopravy ze dne 20.11.1991. Předmětný pozemek je v celém rozsahu zastavěn úsekem komunikace dálničního typu (komunikace [ulice]). Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro hlavní město Prahu vedl i ohledně těchto pozemků řízení o vydání zemědělské nemovitosti na základě návrhu uplatněného žalobcem a rozhodl, že oba zastavěné pozemky nelze vydat z důvodu uvedeného v ust. § 8 odst. 1 písm. f) zák.č. 428/2012 Sb. Žalovaný č. 2 ve svém vyjádření uvedl, že žalobce se dovolává blokačních ustanovení § 3 zák.č. 92/1991 Sb. a § 29 zák.č. 229/1991 Sb. Ust. § 3 zákč. 92/1991 Sb. však dopadá pouze na privatizaci a § 29 zák.č. 229/1991 Sb. pak zapovídal toliko převod, nikoli však přechod vlastnického práva k majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. Žalovaný č. 2 podotkl, že na žádný z pozemků, které jsou předmětem žaloba se zákon o půdě nevztahuje. Žalovaný č. 2 poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 14Co 1073/2013, ve kterém uvedl, že při změně vlastníka též věci nemůže současně dojít k přechodu a převodu vlastnického práva, ale vlastnické právo je buď na nového vlastníka původním vlastníkem převedeno, anebo dojde k jeho přechodu na nového vlastníka. Převod je pak nabytím derivativním a přechod pak nabytím originárním. Pokud jde o ust. § 4 zák.č. 172/1991 Sb., pak do vlastnictví obcí nepřecházejí věci z vlastnictví České republiky, k jejichž vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle zvláštního předpisu. Již v rozhodnutí sp.zn. 2 Cdon 1153/96 zaujal Nejvyšší soud ČR právní názor že ust. § 4 zák.č. 172/1991 Sb. vylučuje z přechodu majetku státu do vlastnictví obcí pouze ty věci, ohledně nichž byl nárok na jejich vydání podle zák.č. č. 403/1990 Sb. a zák.č. 87/1991 Sb. uplatněn před účinností zákona č. 172/1991 Sb. Ostatní věci přešly do vlastnictví obcí. Přitom předmětem restituce dle zák.č. 428/2012 Sb. je výhradně majetek státu. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný je, jak vyplývá z informace o pozemku vlastníkem předmětných pozemků. Tyto pozemky byly původně dle knihovní vložky [číslo] ve vlastnictví žalobce. Předně je však uvést, že s ohledem na částečný rozsudek pro uznání, zůstaly předmětem vydání toliko pozemky par. [číslo] který je dle geometrického plánu rozdělen na pozemky [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Pozemek par. [číslo] byl pak rozdělen na pozemky [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] Tyto pozemky pak byly dle návrhu žalobce předmětem vydání. Žalobce nepožadoval vydání pozemků [číslo], [číslo] a [číslo], když dle znaleckého posudku je na těchto pozemcích silnice. Dále je pak ještě třeba poznamenat, že shora citované pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného, když tento fakt nebyl ze strany žalovaného nijak zpochybňován a navíc vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce]. To, že pozemky byly odňaty žalobci v rozhodné době je pak prokazováno knihovní žádostí z 5.4.1948, usnesení Krajského soudu civilního v [obec] ze dne 5.5.1948, přídělem v k.ú. [část obce] rady okresního národního výboru [okres], Skutečnost, že žalobce požádal o vydání předmětných pozemků je prokazována výzvou k vydání zemědělských nemovitostí dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi ze dne 18.4.2013 a ze dne 11.12.2013. Pokud žalovaný namítal u pozemků par. [číslo] že tyto jsou zastavěny veřejně prospěšnou stavbou je třeba uvést, že tomu tak není, resp. po vypracování znaleckého posudku a geometrických plánů, kde tyto pozemky byly rozděleny na pozemky shora uvedené je zřejmé, že veřejně prospěšnou stavbou jsou dotčeny toliko pozemky [číslo], [číslo] a [číslo] Tyto pozemky však nebyly předmětem rozhodn