24 C 24/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 915 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřeli účastníci prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit nejpozději do [datum], a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 763 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době, ani ke dni podání žaloby, žalobkyni neuhradil, čímž vznikl žalobkyni v souladu se smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 152 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř., tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně dne [datum] poukázala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 6 000 Kč, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedené odchozí platbě, přičemž podáním společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že uvedený účet je účtem žalovaného a že na uvedený účet byla připsána předmětná částka. Žalovaný tuto částku ani její část žalobkyni nevrátil. 6. Soud pak nemá za prokázané, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr, že by žalobkyně žalovanému poskytla předsmluvní informace, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu, když žalobkyně k tomuto nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně neprokázala, že by s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť předložené listiny neobsahují podpis žalovaného. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalovaný od žalobkyně přijal bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo prokázáno, částku 6 000 Kč a tuto je povinen vydat žalobkyni. Žalovaný tak neučinil, proto bylo v této části nároku žalobkyně žalobě vyhověno. Nebylo-li prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, nebylo ani prokázáno, že by se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty, jakož ani nebylo prokázáno, že by si účastníci sjednali doručování prostřednictvím e-mailových zpráv. Výzva k úhradě dluhu byla soudu předložena bez dalšího, nebylo tudíž nikterak prokázáno její skutečné odeslání žalovanému. Soud se proto nezabýval platností smlouvy o úvěru a s ohledem na shora uvedené žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vydání bezdůvodného obohacení v částce 6 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem, obecné ustanovení o úroku z prodlení v § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože je zde právní úprava speciální zakotvená v ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. 35 Co 279/2021-72). Soud proto žalobu zamítl i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně neprokázala, že žalovanému zaslala výzvu k plnění dluhu.