25 C 280/2021 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 15.6.2021 domáhá na žalovaných zaplacení částky 72.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 72.000 Kč od 2.6.2021 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných. V žalobě uvádí, že žalobce dne 3.3.2014 uzavřel s žalovaným č.1) smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společností, na základě které se zavázal žalovanému č.1) zprostředkovat pro účely zápisu do obchodního rejstříku souhlas s umístěním sídla žalovanému č.1) na adrese [adresa] za úplatu 4.188 Kč bez DPH za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na této zprostředkovávané adrese. Oprávnění mít danou adresu zapsanou jako sídlo měl žalovaný předplaceno do 3.3.2017. V případě, že by po tomto datu žalovaný č.1) nechtěl nadále užívat danou adresu jako sídlo, byl v souladu se smlouvou povinen učinit kroky k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. V opačném případě se zavázal do 3 dnů od uplynutí uvedeného data zaplatit opět částku ve výši 4.188 Kč bez DPH, kterým by bylo oprávnění užívat sídlo na dané adrese prodlouženo o dalších 12 měsíců. Žalobce splnil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy zprostředkoval žalovanému č.1) pro účely zápisu do obchodního rejstříku souhlas s umístěním sídla, označil žalovaného včetně IČa v prostorách nemovitosti, přebíral zásilky určené žalovanému č.1) a vyrozumíval ho o možnosti vyzvednutí v sídle žalobce. Žalovaný č.1) však naproti tomu svou část dohody nesplnil a po uplynutí předplacené doby za poskytnutou službu dohodnutou úplatu neuhradil a ani neučinil kroky k výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku, kdy tato zde figuruje do dnešního dne. Na základě výše uvedené smlouvy je tak od 7.3.2017 v prodlení se závazkem k úhradě dlužné úplaty. V souladu s čl. IV. odst. 2 smlouvy se žalovaný č.1) zavázal v případě prodlení s úhradou úplaty dle Čl. II k provedení pravomocného výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku. V případě porušení této povinnosti je žalovaný č.1) povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení s plněním této povinnosti. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty tak vzniká nesplněním povinnosti zajistit výmaz adresy z obchodního rejstříku. Žalovaný č.1) je tak od 7.3.2017 v prodlení se zaplacením smluvní pokuty za 36 měsíců od června 2018 do června 2021 ve výši 72.000 Kč. Od roku 2019 ukončil žalobce nájemní smlouvu o pronájmu prostoru sloužícího k podnikání s vlastníkem nemovitosti. S ohledem na právní opatrnost a možnost vznesení námitky promlčení požaduje žalobce pouze úhradu smluvní pokuty za nesplnění povinnosti k provedení výmazu adresy sídla za poslední 3 roky zpětně. Přílohou ke Smlouvě o poskytnutí sídla obchodní společnosti, resp. Ručitelským prohlášením ze dne 3.3.2014 se žalovaná č.2) zavázala k uspokojení závazku žalobce v případě, že k tomuto nedojde ze strany žalovaného č.1). Dne 1.11.2017, 23.4.2020 i 4.2.2021 byla žalované č.2) zaslána písemná výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka, ve které byla žalovaná č.2) vyzvána právním zástupcem žalobce k zaplacení neuhrazené pohledávky a smluvní pokuty. Žalovaná č.2) byla rovněž upozorněna na svůj ručitelský závazek za řádnou a včasnou úhradu veškerých závazků ze smlouvy mezi žalobcem a žalovaným č.1). Výzvu zaslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb formou doporučeného psaní s dodejkou si žalovaná č.2) nevyzvedla. Od 2.6.2021 jsou žalovaní v prodlení se zaplacením dlužné částky, jelikož ze strany žalovaného č.1) k výmazu sídla na výše uvedené adrese nedošlo a zároveň nebyla uhrazena ani smluvená částka dle smlouvy, byť je daná adresa jako sídlo žalovaného č.1) i nadále využívána. Podáním z 11.1.2022 žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2021 sp.zn. 39Co 100/2021 a rozsudek ze dne 21.4.2021 sp.zn. 39 Co 126/2021 v obsahově podobné věci, v nichž soud dovodil, že žalobce se žalovanou uzavřením předmětné smlouvy innominátní neporušili kogentní ustanovení zákona, ani jej touto cestou neobcházeli, protože podle zákona k umístění sídla na adrese postačuje souhlas vlastníka či osoby oprávněné s nemovitostí nakládat, aniž by zde musela příslušná osoba skutečně sídlit, když ustanovení § 429 občanského zákoníku podnikateli neukládá povinnost mít na adrese sídla zapsané v obchodním rejstříku, rovněž sídlo skutečné. Naopak zákon předvídá situace, kdy se faktické sídlo od zapsaného liší. Povinnost mít skutečné sídlo na adrese zapsané v obchodním rejstříku nelze přitom dovodit ani z ustanovení § 14 odst. 2 zák. č. 304/2013, o veřejných rejstřících, v němž se požaduje pouze povinnost doložit právní titul k užívání prostor osobou, která zapisované osobě udělila souhlas s umístěním sídla. Ten žalobce žalované pro zápis adresy do veřejného rejstříku poskytl. Proto zprostředkování tzv. virtuálního sídla není v rozporu se zákonem. Zákon předvídá situaci, kdy se faktické sídlo od zapsaného liší a pro ten případ stanoví právo třetích osob dovolat se i skutečného sídla podnikatele. Legálností institutu virtuálního sídla se zabývají např. i rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 9Af 21/2017 čl. 37, dále usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.10.2011 sp.zn. 29 Cdo 1654/2011 (zde byl předmětem právní posouzení stav za platnosti staré úpravy) a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.8.2018 sp.zn. 7 Cmo 87/2018, podle nichž institut virtuálního sídla je zákonem předvídaný a nikoliv zakázaný. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 30.8.2021 pod č.j. EPR 144598/2021-12 pak zdejší soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 22.září 2021 pod č.j. EPR 144598/2021-14 pak soud platební rozkaz zrušil. Žalovaný č.1 se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Žalovaná č.2 navrhla zamítnutí žaloby, neboť byla statutárním zástupcem žalované společnosti do 31.3.2016, od kdy se jím stal [anonymizováno] – [jméno] [příjmení]. Za jejího působení byla dohoda se žalobcem řádně plněna. Vzhledem k tomu, že žalovaná č.2 je občanem Ukrajiny, zkoumal soud v první řadě otázku své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, soud zjistil, že žalovaná č.2 má povolen trvalý pobyt na území ČR od 30.1.2015. Od 31.10.2016 do 31.12.2017 byla hlášena u [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do 31.12.2013. Podle § 123 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (přechodná ustanovení) vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. V dané věci bylo řízení zahájeno dne 15.6.2021 a jedná se o nárok ze smlouvy uzavřené v roce 2014. Za takové situace je třeba aplikovat na posouzení pravomoci soudu i na posouzení rozhodného práva zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Jelikož je žalovaná č.2 státním příslušníkem Ukrajiny, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného č.2 na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Ukrajině je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. Podle článku 48 odst. 1 této smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odst