8 C 66/2022-63 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 903,22 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené Rámcové smlouvy o nájmu motorových vozidel, na základě níž žalobkyně žalovanému předala k užívání osobní vozidlo Škoda Octavia 2.0 TDI ([registrační značka]). Žalobkyně tvrdila, že žalovaný přestal své závazky vyplývajícímu ze smlouvy od srpna 2021 hradit, třebaže dále užíval pronajaté vozidlo. Z toho důvodu mu žalobkyně vystavila dvě faktury znějící dohromady na žalovanou částku. Příslušenství pak činí smluvní úrok, a protože je žalovaný fyzickou podnikající osobou, domáhá se po něm žalobkyně rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný se v průběhu celého řízení k žalobě nevyjádřil a po celou dobu zůstal zcela nečinný. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podané žalobě, a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci řízení spolu uzavřeli dne 20. 9. 2017 Rámcovou smlouvu o nájmu motorových vozidel (dále jen„ smlouva“), na základě níž měla žalobkyně povinnost na objednávku žalovaného poskytnout mu vozidlo k dočasnému užívání (prokázáno uvedenou smlouvou). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že se seznámil mj. i s se Všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen„ VOP“) a zavázal se respektovat povinnosti z nich vyplývající (prokázáno bodem 6.4. smlouvy). Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno bodem 4.9. VOP). Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za poskytnuté služby ve výši 9 001,02 Kč s datem splatnosti 29. 8. 2021 (prokázáno fakturou ze dne 15. 8. 2021). Žalobkyně nato žalovanému vystavila na základě obchodního rozhodnutí opravný daňový doklad, ve kterém původně vyúčtovanou částku 9 001,02 Kč ponížila o částku 8 100,91 Kč (prokázáno opravným daňovým dokladem ze dne 15. 9. 2021). Žalobkyně vystavila žalovanému další fakturu za poskytnuté služby ve výši 20 003,11 Kč s datem splatnosti 29. 9. 2021 (prokázáno fakturou ze dne 15. 9. 2021). Žalovaný (nájemce) učinil u žalobkyně objednávku na pronajmutí vozidla Škoda Octavia Combi 2.0 TDI Elegance, [registrační značka], a to s datem zahájení nájmu ke dni 31. 8. 2017 (prokázáno objednávkou [rok] [číslo]). Žalobkyně vystavila žalovanému v dostatečném předstihu před podáním žaloby předžalobní upomínku (prokázáno předžalobní upomínkou – pokusem o smír ze dne 9. 5. 2022). Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 o. z. Nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalovanému pronajala vozidlo ve smyslu § 2201 o. z., přičemž žalovaný se zavázal dle § 2217 o. z. platit žalobkyni nájemné, které bylo sjednáno ve smlouvě. Žalobkyně za účelem vyčíslení nájemného vystavila žalovanému dvě faktury znějící dohromady (po zohlednění opravné faktury) na částku 20 903,22 Kč. Jelikož z řízení nevyplynulo, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, byla žalobkyně oprávněna od data prodlení se zaplacením té které faktury požadovat po žalovaném též uhrazení sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení dle bodu 4.9. VOP. Žalovaný se přitom dostal do prodlení s uhrazením první faktury (splatné dne 29. 8. 2021) dnem následujícím ve smyslu § 1968 o. z., tedy 30. 8. 2021, pročež po něm byla žalobkyně oprávněna od tohoto dne požadovat zaplacení sjednaného úroku (§ 1970 o. z.) z dlužné částky. Stejné platí i v případě druhé vystavené faktury, s jejíž platbou se žalovaný dostal do prodlení dne 30. 9. 2021. Současně s tím vznikl žalobkyni nárok požadovat po žalovaném náhradu minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vystavila žalovanému předžalobní výzvu k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 794,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 837 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 903,22 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. podání návrhu) a jednoho dle § 11 odst. 2 a. t. (3. jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 750 Kč ve výši 1 207,50 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.